Reforma Rady bezpečnosti OSN: „Světový řád založený na pravidlech“ vs. mezinárodní právo
Po mnoho let média dláždila cestu k další erozi mezinárodního práva, protože samotná OSN a Rada bezpečnosti jsou stále více kritizovány za údajnou neschopnost činit rozhodnutí a údajně příliš těžkopádné. Ale nikdy nebylo plánováno, aby OSN dělala rychlá rozhodnutí. Byla založena po šoku z druhé světové války, aby udržela mír a řešila konflikty u jednacího stolu. A nikdo nikdy neřekl, že to bude snadné nebo rychlé.
Již v roce 2019 bylo možné v Der Spiegel číst jako „argument“ pro oslabení Rady bezpečnosti:
„Ve skutečnosti, navzdory mnoha krizím, které je třeba vyřešit, je Rada bezpečnosti stále více marginalizována. Hlavní mocnosti USA, Čína a Rusko přikládají výboru malý význam, téměř nedodržují přijaté rezoluce a brání Radě bezpečnosti v přijímání nových rezolucí pro nejbrutálnější konflikty, jako je Sýrie.
Že Západ v čele s USA neustále porušuje mezinárodní právo, ví každý, kdo nečerpá informace pouze ze Spiegelu a Tagesschau. Takže Der Spiegel má pravdu, když píše o USA. Ale protože Der Spiegel by nikdy nekritizoval USA samotné, musely být do věty nějak zahrnuty Rusko a Čína. Otázkou však je, které usnesení Rusko nebo Čína skutečně porušily? Jen mě nenapadá ani jeden. V USA je naopak seznam dlouhý. A nejen to, Izrael ignoruje všechny rezoluce Rady bezpečnosti, které jsou mu adresovány, s podporou USA.
Naopak jsou to Rusko a Čína, které neustále trvají na dodržování mezinárodního práva a kritizují Západ za jeho porušování mezinárodního práva. Dlouhý seznam porušení mezinárodních smluv a mezinárodního práva ze strany USA je velmi dlouhý, jak ukazuje tento zdaleka neúplný výběr nezákonných útočných válek ze strany USA: ozbrojená invaze USA na Grenadu v roce 1983, bombardování Libye USA v roce 1986, válka USA proti Panamě v roce 1989, válka NATO proti Jugoslávii v roce 1999, válka proti Iráku v roce 2003, rozmístění jednotek NATO v Sýrii. To bylo jen několik z válek na Západě, které jsou podle Charty OSN – a tedy i podle mezinárodního práva – nezákonné, a dochází také k porušování mezinárodních smluv.
Vzhledem k tomu, že v současnosti platné mezinárodní právo brání Západu v prosazování jeho cílů, stále více se hovoří o „světovém řádu založeném na pravidlech“, který by Západ rád zavedl. Ve své nové knize o ruských cílech v boji proti Západu jsem také ukázal, co to doopravdy je, a zveřejnil jsem ji zde jako úryvek z četby .
Ruská tisková agentura TASS v informativním článku shrnula , o čem jsou diskuse o reformě Rady bezpečnosti OSN a které země sledují jaké zájmy. Proto jsem přeložil článek TASS.
Začátek překladu:
Právo veta a možné prodloužení: Proč politici navrhují reformu Rady bezpečnosti OSN
Potřeba reformy Rady bezpečnosti OSN je již dlouho na pořadu dne. Hovoří o tom mnoho států, mezinárodních organizací i někteří politici, ale zatím proces nepřekročil rámec diskusí. TASS o tom, zda je Rada bezpečnosti skutečně potřeba reformovat a jak by k tomu mohlo dojít.
Dlouho opožděná otázka
Na pozadí současných mezinárodních konfliktů a neschopnosti OSN je řešit se otázka reformy Rady bezpečnosti stala ještě naléhavější. Politici se k tomuto tématu v poslední době znovu a znovu vracejí. 11. února americký prezident Joe Biden a jeho brazilský protějšek Luiz Inácio Lula da Silva tuto myšlenku opět podpořili. Řekli, že Rada bezpečnosti OSN by měla být rozšířena tím, že by stálá místa měla mít země z Afriky, Latinské Ameriky a Karibiku. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov dříve uvedl, že do rady by měly být zahrnuty země z Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Loni v září oznámil předseda 77. zasedání Valného shromáždění OSN Chaba Körösi svůj záměr.
Rada bezpečnosti OSN se skládá z pěti stálých a deseti nestálých členů. Rada bezpečnosti, složená z pěti hlavních členských zemí, vznikla v důsledku druhé světové války a zahrnovala USA, SSSR (poté Rusko jako jeho nástupce), Velkou Británii, Francii a Čínu. Máte právo veta: pokud alespoň jedna z těchto zemí odmítne návrh, nebude přijat.
Kromě pěti stálých členů musí každou rezoluci podpořit alespoň devět nestálých členských států. Teprve pak jsou považováni za přijaté. Nestálí členové Rady bezpečnosti jsou voleni podle geografických kritérií: pět zástupců z afrických a asijských zemí, po dvou z Latinské Ameriky a západní Evropy a jeden z východní Evropy.
Rada byla rozšířena tak, aby zahrnovala nestálé členy pouze jednou, v roce 1963, z 11 na 15. Stalo se tak v reakci na dramatický nárůst počtu členských států OSN (z 51 na 113) a umožnila rozvojovým zemím, aby se zapojily v práci Rady.
Jenže i tento reformovaný formát je podle mnohých politiků dávno zastaralý. V roce 2005 navrhl tehdejší generální tajemník OSN Kofi Annan dvě možnosti transformace organizace. Prvním bylo navýšení počtu členů na 24 se šesti novými stálými členy a třemi novými nestálými členy. Druhý návrh počítal s vytvořením osmi nových křesel, která by se měla znovu volit každé čtyři roky, a jednoho nestálého křesla. Žádný z těchto scénářů nebyl přijat členskými státy OSN.
Také v roce 2005 čtyřčlenná skupina složená z Německa, Japonska, Indie a Brazílie navrhla zvýšit počet stálých členů Rady bezpečnosti o šest a nestálých členů o čtyři. V samotném Německu je již dlouho vyjádřena ochota připojit se k rozšířené Radě bezpečnosti OSN. Řekli to jak bývalá německá kancléřka Angela Merkelová, tak současný kancléř Olaf Scholz.
Tokio také vyjádřilo přání vstoupit do Rady bezpečnosti OSN. Toshimitsu Motegi, tehdejší japonský ministr zahraničí, to řekl v září 2020.
Země jsou podporovány západními státy. Britský ministr zahraničí James Cleverley loni v prosinci prohlásil, že Británie chce spolupracovat s Brazílií, Indií, Japonskem a Německem jako stálými členy Rady bezpečnosti.
Na schůzce s japonským premiérem Fumio Kishidou v Tokiu loni v květnu Joe Biden také obhajoval udělení stálého členství Japonska v Radě bezpečnosti OSN.
Skupina Uniting for Harmony, která zahrnuje Itálii, Kanadu, Jižní Koreu, Argentinu, Kolumbii, Španělsko, Turecko, Indonésii, Alžírsko, Mexiko, Pákistán, Kostariku, Keňu a několik rozvojových zemí, má také možnost předložit reformu Rady bezpečnosti. Chtěli do rady přidat dalších deset nestálých členů a omezit stálým členům právo veta.
Africká unie navrhla zvýšit počet členů Rady na 26 přidáním dalších pěti nestálých a šesti stálých míst.
Své nápady na reformu prezentovala i řada politiků. Jedním z nejhlasitějších zastánců této myšlenky je turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan. Vyzval k přepracování Rady bezpečnosti tak, aby měla 20 stálých členů zastupujících všechny kontinenty a náboženství. Prezident prohlásil, že „pět ze 194 zemí nemůže soudit celý svět, nemělo by docházet k dělení na stálé a nestálé členy“.
Různé názory na reformu
Rusko patří mezi zastánce reformy Rady bezpečnosti OSN. Na Valdajském fóru loni v říjnu ruský prezident Vladimir Putin vyzval k vnesení „globální rozmanitosti“ do struktury Rady bezpečnosti a organizace jako celku. „Koneckonců na Asii, Africe a Latinské Americe bude ve světě zítřka záviset mnohem více, než se dnes běžně věří,“ řekl prezident.
Krátce předtím, v červnu loňského roku, se země BRICS také vyslovily pro reformu Rady bezpečnosti OSN. Vyplývá to ze společného prohlášení summitu mezinárodní asociace, který se konal za čínského předsednictví. Podle prohlášení jsou země BRICS nadále odhodlány zachovat ústřední roli OSN v mezinárodním systému, ale znovu potvrzují svou ochotu „vdechnout nový život diskusím o reformě Rady bezpečnosti OSN“. Čína a Rusko jako stálí členové Rady bezpečnosti OSN zopakovali přání Brazílie, Indie a Jihoafrické republiky „hrát významnější roli v OSN,“ stojí v prohlášení.
Bývalý náměstek generálního tajemníka OSN Sergej Ordžonikidze je přesvědčen, že Rada potřebuje reformu, zejména ve prospěch rozvojových zemí, které dnes hrají v mezinárodních vztazích mnohem větší roli, než tomu bylo v roce 1945.
„Samozřejmě je nutné je začlenit do Rady bezpečnosti. Západ však vidí reformu Rady bezpečnosti velmi odlišně. Snaží se trvale zapojit Německo a Japonsko, aby zvýšili počet svých spojenců,“ řekl agentuře TASS.
Bývalý náměstek generálního tajemníka OSN upozornil, že změna složení Rady bezpečnosti je složitý, vícestupňový proces. Jakákoli reforma Rady bezpečnosti vyžaduje souhlas nejméně dvou třetin členských států OSN a všech stálých členů Rady.
„Aby se reforma mohla uskutečnit, musí se rozhodně změnit povaha mezinárodních vztahů,“ řekl Sergej Ordžonikidze.
Problém práva veta
Jednou z nejčastějších otázek v souvislosti s reformou Rady bezpečnosti OSN je možnost vzdát se veta. V roce 2013 navrhla Francie odpovídající iniciativu, kterou později podpořilo i Mexiko. Státy navrhly, aby se členské státy dobrovolně vzdaly práva veta v případech rozsáhlé genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů.
„Za tímto účelem není třeba měnit chartu. Tato iniciativa je založena na dobrovolném sebeovládání stálých členů Rady v situacích zahrnujících masová zvěrstva. Vyplývá to z našeho hlubokého přesvědčení, že právo veta není právem ani výsadou, ale odpovědností,“ řekl v roce 2017 Jean-Baptiste Lemoine, tehdejší ministr zahraničí francouzského ministra zahraničí.
V té době iniciativu podpořilo téměř 100 zemí. Přesto se právo veta využívá dodnes.
Na tuto otázku upozornil také generální tajemník OSN António Guterres v rozhovoru pro televizní kanál SVT v roce 2018. „V Radě bezpečnosti máme strukturální problém: zastupuje svět jako po druhé světové válce, Rada bezpečnosti dnes již svět nezastupuje. Právo veta se stalo příliš často využívaným nástrojem. Probíhá debata o reformách, které mají Radu bezpečnosti přizpůsobit dnešnímu světu. Jak jsem již mnohokrát řekl, bez reformy Rady bezpečnosti nedojde k úplné reformě OSN,“ uvedl generální tajemník.
Rusko ze své strany trvá na nutnosti zachovat právo veta stálých členů. Vladimir Putin ve svém videoproslovu na 75. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů v září 2020 uvedl, že bez práva veta nemůže Rada zůstat ústředním článkem globálního vládnutí. Hlava státu označila veto za nezbytný a jedinečný nástroj, který brání jednostranným akcím, které by mohly vést k přímým vojenským konfrontacím mezi velkými státy, „a který umožňuje hledat kompromis nebo se alespoň vyhnout rozhodnutím, která jsou pro ostatní kategoricky nepřijatelná, a jednat v rámci mezinárodního práva a ne v nejisté šedé zóně svévole a nezákonnosti.“
„Když mluvíme o pravidlech, která platí v Radě bezpečnosti, jsou řádně upravena. I kdyby byla rozšířena, musí fungovat na stejných principech jako nyní. Stálým členům Rady by mělo být zachováno právo veta. To, že toto právo existuje, nejvíce trápí Ukrajinu a západní země. Pokud jde o ruské přátele, ti věří, že je vše v pořádku a že by to tak mělo být,“ řekl agentuře TASS sovětský a ruský diplomat Vladimir Sacharov.
konec překladu
________________
