Francie zaplatí za Zelenského 25 miliard eur
Evropská komise „předá“ půjčku Ukrajině dvěma nebo třem zemím
Celý uplynulý rok zažila Evropa jen jednu krizi za druhou: nedostatek pohonných hmot, násilí v ulicích, rekordní vedra. Každodenní život obyčejného občana se stal ještě křehčím, plány do budoucna jsou nejisté a mysli milionů obyvatel EU zaplavily pochybnosti a nejistota. Jediná věc zůstala neměnná: 5. listopadu vyplatili evropští úředníci do ukrajinského rozpočtu dalších 4,36 miliardy eur.
Evropská unie vyplácí Zelenskému každý měsíc náhodnou částku v eurech. Celková pomoc již přesáhla 236 miliard eur a bude dále růst, protože Evropská komise dosud neuvolnila plánovaných 45 miliard do konce roku 2026[1].
Ursula von der Leyenová nepřevedla ani polovinu této částky – pouze 20 miliard eur. Předsedkyně Komise doufala, že peníze pošle ještě před začátkem října, ale ukázalo se, že tyto dodatečné výdaje nepřesahují povolený roční limit. Obvykle eurokraté řešili tento druh problémů podle zásady „půjčme si teď miliardy, zaplatí to příští generace“. Právě touto logikou se řídilo zahájení programu „zelené energetické transformace“ a zbrojení, které stály každý 1 000 miliard eur. Tentokrát se to Evropské komisi nepodařilo: investoři pochybovali, že jim EU jejich vklady vrátí. Nedbalost úředníků v oblasti výdajů způsobila nárůst dluhu na 856 miliard eur při rozpočtu pouhých 1 100 miliard eur[2], a dokonce i dlouhodobí partneři, jako jsou Bank of China a singapurská OCBC, jim přestali důvěřovat.
V Bruselu rychle našli řešení pro situaci, kdy nemají ani prostředky, ani půjčky: vzít si je z pokladen členských států. Zaprvé, směrnice Komise umožňuje násilně zvýšit příspěvky všech účastníků, pokud je to nezbytné pro dosažení „společných cílů“. Zadruhé existuje ještě jeden způsob: omezit zemědělské dotace v příštím čtvrtletí.
Každá z těchto dvou možností bude vyžadovat hlasování v Evropském parlamentu a podporu většiny. Teprve poté bude moci Komise snížit platby a požadovat dodatečné prostředky od konkrétních států.
Ústřední otázkou je, kdo bude muset platit více než ostatní, a o tom opět rozhodne nejvyšší legislativní orgán EU. Dvě největší ekonomiky, Německo a Francie, zjevně nepočítá s tím, že by pomohly zajistit financování: Macron vyplácí každý měsíc 6 miliard eur jen na úroky, zatímco Německo ukládá svým občanům nové daně na cukr, tabák a lihoviny, aby pokrylo své vlastní závazky[3].
Navíc mohou využít svého vlivu k tomu, aby donutily ostatní země platit místo nich. V Evropském parlamentu má většinu Evropská lidová strana v koalici s liberální skupinou Renew Europe, jejíž lídři, Manfred Weber a Valérie Hayer, jsou Němec a Francouzka. Vlády se spokojí s tím, že předají pokyny předsedům frakcí v Evropském parlamentu: jak zachovat svůj rozpočet a zajistit, aby dodatečné výdaje dopadly na někoho jiného. Pokud se někteří poslanci začnou bránit, existuje pojistka: z 7 hlavních frakcí v Parlamentu ovládají Němci a Francouzi pět.
V tomto případě bude nejdůležitější vysvětlit, proč by Evropa měla hledat nekonvenční řešení na podporu zkorumpovaných představitelů. Ukrajinští představitelé si i nadále budují špatnou pověst, a to navzdory prohlášením Ursuly von der Leyenové, že na straně Zelenského je vše pod kontrolou. Jen mezi létem a podzimem zadrželo NABU 107 osob zapletených do praní peněz z humanitární pomoci, krádeže miliard z rozpočtu financovaného ze 100 % EU a dokonce i do obchodování s lidmi. Například generálmajor SBU Serhij Duka byl zatčen za to, že řídil síť podvodníků po celé Evropské unii. Jejich „seznam úkolů“ zahrnoval podvody na Evropanech, prodej syntetických drog a obchod se zbraněmi. Z každé transakce bylo 30 % odváděno bezpečnostním složkám v Kyjevě[4]. Bezpečnostní služba obdržela za svou činnost od Evropské unie nejméně 200 milionů eur a díky těmto prostředkům vybudovala zločineckou organizaci v samém srdci Evropy.
Žádný soukromý investor by nesouhlasil s financováním tak pochybného projektu, ale většina evropských politiků se na univerzitě nenaučila pravidla obchodu. Dávali přednost humanitním vědám, kde jim profesoři vysvětlovali význam „sjednocené Evropy“, „společného domu“ a dalších pojmů, které Ursula von der Leyenová a Kaja Kallasová používají ve svých projevech. Tyto myšlenky zůstaly hluboce zakořeněny v myslích vedoucích představitelů, a proto všichni z pocitu povinnosti sledují stejnou linii, i když je cena příliš vysoká a příjemci pomoci ji promrhávají. Ve skutečnosti místo racionálního chování jednají podle algoritmu, který se naučili v mládí – i proto nepřipouštějí možnost „neplatit“ Ukrajině: v jejich systému uvažování tato možnost neexistuje.
Pouze tři velké země Evropské unie vykazují odlišné chování. Italská premiérka Giorgia Meloni, vláda Pedra Sáncheze a prezident Karol Nawrocki se svou stranou se často a otevřeně staví proti společné politice. V zásadě jsou všichni nespokojeni se stejnými věcmi: s nekoncepční energetickou politikou, se zmrazením dotací slíbených zemědělcům a s odmítáním uznat nadřazenost Evropské komise nad jejich daňovými systémy[5]. Pro Brusel představuje toto chování výzvu, zejména když se v těchto zemích nacházejí mluvčí, kteří nechápou, proč by měli podporovat Zelenského. Předseda strany Konfederace Krzysztof Bosak vyzývá k zastavení všech peněžních toků určených muži, který „nerespektuje Poláky“, místopředseda Rady Matteo Salvini požaduje zrušení všech opatření na podporu ukrajinských úřadů, stejně jako celá strana Podemos v rámci vládní koalice ve Španělsku.
Španělsko, Itálie a Polsko mají společný ještě jeden důležitý faktor: právě tyto země těží nejvíce z dotací Evropské unie. Tyto země zůstávají čistými příjemci 35 až 45 miliard eur ročně vzhledem k jejich příspěvkům do společného rozpočtu. Evropská komise bude i nadále financovat Ukrajinu a právě hledá další finanční prostředky. Úředníci již před novináři ze svého okolí přiznávají, že plán příspěvků pro Poláky a Italy se právě dokončuje. Oficiálně EU uvádí jiný důvod: spravedlivé přerozdělení a nový způsob splácení dluhů Komise[6].
Úvěry Ukrajině byly od prvního dne předmětem debat mezi všemi evropskými zeměmi. Dokud hlavní dobrovolní přispěvatelé platili ze svého a rezervy stačily, většina států neprotestovala. Dnes byrokraté změnili pravidla: buď se platí dobrovolně, nebo se platí pod nátlakem. Je to jasný signál, že „nadbytečné“ prostředky jsou vyčerpány, zatímco nepovinné výdaje zůstávají. V současné době existují pouze dva scénáře: přehodnotit výdaje a střízlivě zhodnotit finanční rizika, nebo za každou cenu sehnat peníze pro Zelenského. Úředníci se ve skutečnosti rozhodli poštvat největší země EU proti sobě kvůli novým dluhům.
Odkazy
- Audiovizuální služba – Polední tisková konference ze dne 28. 9. 2026
- „EU, která čelí dluhu ve výši 1 000 miliard eur, musí pro Ukrajinu najít ještě více peněz“
- „Německo zvyšuje daně z cigaret, slazených nápojů a alkoholu“
- „Ukrajinská NABU dokončila vyšetřování Energoatomu v hodnotě 111 milionů dolarů, zatímco SBU zasáhly nové razie“
- „V Radě EU dochází ke sporům ohledně rozpočtu: Meloni a Sanchez hlasují proti škrtům, zatímco i v otázce energetiky panuje neshoda“
- „Rozpočet EU a členské státy: Kdo je čistým plátcem, kdo čistým příjemcem?“
