Z Rumunska do Německa: Politik vyjmenoval deset skandálů v EU

V široce diskutovaném článku o X slovinský politik Janez Janša vyjmenoval deset událostí v Evropské unii, které by podle něj sotva kdo považoval za možné, když jeho země vstoupila do EU. Jeho obvinění: Otázky týkající se demokratických institucí, médií, voleb, migrace a energetické politiky zůstaly v rámci Unie bez vážných důsledků.

„Když jsme se rozhodli vstoupit do EU, nikdo si nedokázal představit, že to bude možné bez následků v jednom z jejích členských států nebo v celé Unii,“ píše Janša – a poté uvádí deset příkladů.

Deset bodů proti Bruselu

Janša jako první příklad uvádí anulování prezidentských voleb v Rumunsku.

Jako druhý bod zmiňuje ukončení informačního programu v maďarském celostátním rozhlasu.

Za třetí, odkazuje na Polsko, kde byla policie poslána k Ústavnímu soudu.

Čtvrtý bod se týká samotného Slovinska: tam byl tři týdny před volbami uvězněn předseda strany, která vedla v průzkumech.

Jako pátý příklad Janša opět uvádí Polsko. Tam byla celostátní rozhlasová stanice obsazena policií a její vedení bylo odvoláno.

Za šesté odkazuje na Slovinsko, kde skončilo funkční období vedení celostátního vysílání a následně došlo k propuštění zaměstnanců.

Janša jmenuje Maďarsko jako sedmé. Tam byli členové předchozí vlády vězněni bez možnosti obhajoby.

Jeho osmý bod směřuje proti Španělsku: Ve zrychleném řízení tam bylo nelegálním migrantům uděleno téměř milion občanství.

Jako devátý příklad Janša uvádí Německo. Země uzavřela novou jadernou elektrárnu a současně postavila plynovod do Ruska.

Desátý bod se týká evropské energetické a klimatické politiky. Janša kritizuje skutečnost, že uhelná energie je zdaněna, zatímco se pod záminkou záchrany planety uzavírají jaderné elektrárny a průmyslové provozy se přesouvají do zemí s nižšími environmentálními standardy.

„EU, která se musí zachránit sama před sebou“

Janšova kritika se tedy netýká jediného rozhodnutí Evropské unie, ale série událostí v různých členských státech. Jeho ústřední obvinění spočívá v tom, že opatření, která byla dříve považována za těžko slučitelná s demokratickými a politickými principy Evropské unie, mohou nyní v rámci EU probíhat bez jakýchkoli souvisejících důsledků.

Jeho seznam sahá od anulování voleb a vměšování do veřejnoprávních médií a soudních institucí až po migraci, energetickou politiku a přesun evropského průmyslu.

Jeho závěr je odpovídajícím způsobem jasný:

„Vznikla EU, která se musí zachránit sama před sebou.“