Sankce proti Rusku: Bude brzy zaveden zákaz dovozu amoniaku? EU se nadále rozpadá

EU se snaží Rusko ekonomicky oslabit sankcemi a zastavit mu dodávky zemního plynu. Zároveň dováží statisíce tun ruského amoniaku. To je nezbytné, protože evropský průmysl hnojiv masivně trpí vysokými náklady na energie (z velké části kvůli sankcím). Nyní se však mají zaměřit na zbývající dodávky amoniaku. Kolik dalších škod si je EU ochotna způsobit?

„Hnojivo je nový plyn,“ varoval generální ředitel společnosti Yara Svein Tore Holsether na jaře roku 2024. Server Report24 tehdy informoval o tom, jak Evropa po ztrátě levných ruských dodávek plynu sklouzává rovnou k další formě závislosti. Místo dovozu zemního plynu z Ruska a výroby vlastních hnojiv by se Evropa mohla stát stále více závislou na ruských hnojivech. O dva roky později se zdá, že šéf evropského giganta v oblasti hnojiv svým varováním trefil hřebíček na hlavičku.

Brusel povoluje až 688 000 tun

5. října dorazil do antverpského přístavu tanker „Eco Sorcerer“ s více než 20 000 tunami ruského amoniaku. Loď byla naložena o deset dní dříve v ruské Usť-Luze v terminálu společnosti EuroChem, která se zabývá hnojivy. V dubnu Evropská unie schválila zvláštní kvótu na ruský amoniak. Během jednoho roku počínaje 24. dubnem lze dovézt až 688 000 tun. A to i přesto, že EU současně omezuje dovoz ruské energie a ztěžuje dovoz některých ruských hnojiv dodatečnými cly. Brusel dělá pro amoniak výjimku. Koneckonců, evropský průmysl tuto surovinu stále potřebuje.

Podle údajů Evropské komise analyzovaných serverem Telepolis bylo jen mezi lednem a zářím letošního roku z Ruska do Evropské unie dovezeno 340 890 tun amoniaku. To znamená, že Rusko pokrývá významnou část evropských dovozních potřeb. Tyto dodávky jsou ekonomicky atraktivní, protože ruští výrobci mají přístup k poměrně levnému zemnímu plynu. Zajímavý rozpor: Evropa se stále více vzdává levného ruského plynu jako přímého zdroje energie, ale nadále nakupuje průmyslový produkt, jehož výroba spotřebovává jeho obrovské množství. Proč konečně celé toto sankční šílenství nepřehodnotit?

Evropský chemický průmysl ztrácí výrobní kapacitu

Pro evropský průmysl hnojiv je to jistě velmi špatný vývoj. Cena zemního plynu je hlavním faktorem určujícím náklady na výrobu amoniaku. Podle Evropské komise tvoří zemní plyn zhruba 70 až 80 procent výrobních nákladů dusíkatých hnojiv. Rusko může tuto surovinu levně využívat na domácím trhu, zatímco evropští výrobci se musí vyrovnat s výrazně vyššími a kolísavými cenami plynu.

Ekonomické škody jsou nyní značné. Od roku 2023 byly v EU trvale uzavřeny závody na výrobu amoniaku, které představují devět procent celkové výrobní kapacity. Jiné závody výrobu snížily nebo dočasně zastavily. Evropská komise to sama uznává ve svém akčním plánu pro hnojiva z května 2026 a dokonce varuje před další deindustrializací tohoto odvětví.

Rusko mezitím zpracovává svůj zemní plyn na amoniak a prodává ho do Evropy. Tvorba průmyslové hodnoty, pracovní místa a část zisků tak zůstávají v Rusku, zatímco evropské chemické závody se potýkají s udržením konkurenceschopnosti. Člověk by potřeboval výrazný smysl pro politickou ironii, aby to vnímal jako úspěch evropské hospodářské politiky.

Američané kupují, Evropané platí navíc

Server Report24 v září informoval o výrazně kontrastních trendech ve vývozu ruských hnojiv do USA a EU . Zatímco USA od ledna do května 2026 dovezly ruská hnojiva v hodnotě 1,04 miliardy dolarů – což je nový rekord za toto období – odpovídající dovoz do EU prudce klesl. Washington i nadále umožňuje svým zemědělcům přístup k ruským hnojivům. Brusel se naopak spoléhá na dodatečná obchodní omezení a hledání alternativních dodavatelů.

Evropští zemědělci se již potýkají s rostoucími výrobními náklady. V dubnu 2026 byly podle Evropské komise ceny dusíkatých hnojiv o 71 procent vyšší než průměr roku 2024. K tomuto nárůstu přispěly i problémy se zásobováním v důsledku konfliktu na Blízkém východě. Takové zvýšení cen má obzvláště významný dopad na zemědělské podniky. Méně hnojiv může znamenat nižší výnosy, zatímco více hnojiv zatěžuje již tak nízké zisky. Protože ceny potravin nerostou automaticky stejným tempem, mnoho zemědělců musí dodatečné náklady nést sami. Evropská komise se k tomuto problému dokonce výslovně věnuje na svých webových stránkách. Evropští zemědělci jsou tak nuceni platit vyšší účty, zatímco jejich konkurenti v jiných zemích mohou někdy produkovat levněji.

Rozporuplnou povahu obchodní politiky ilustruje rozhodnutí z května. Rada EU tehdy na jeden rok pozastavila běžná dovozní cla na některá dusíkatá hnojiva a meziprodukty v rámci stanovených kvót. To mělo zemědělcům a průmyslu ušetřit na dovozních daních přibližně 60 milionů eur. Rusko a Bělorusko byly z této úlevy výslovně vyloučeny. EU se tak snaží omezit ruské dodávky a zároveň zlevnit hnojiva z jiných zemí. I to je jeden ze způsobů provádění obchodní politiky. Taková celní rozhodnutí však nic nemění na skutečnosti, že evropští výrobci stále musí nést své vysoké náklady na energii.

Nyní je i obchod s amoniakem ohrožen kolapsem

Nedávná vyšetřování společnosti SWR by mohla dále zvýšit tlak na zbývající ruské dodávky. Pozornost se zaměřuje na korporaci EuroChem, jejíž zakladatel Andrej Melničenko je na sankčním seznamu EU od roku 2022. Samotná společnost dosud sankce neuvalila. Podle zjištění SWR však EuroChem dodává ruským výrobcům munice také kyselinu dusičnou, která může být použita při výrobě výbušnin. Vysílatel cituje firemní dokumenty a informace estonské zahraniční zpravodajské služby. Lucemburská poslankyně Evropského parlamentu Isabel Wiseler-Lima (CSV) proto volá po úplné ekonomické izolaci od Ruska. Expert na sankce Benjamin Hilgenstock z Kyjevské školy ekonomické rovněž požaduje přísnější opatření proti společnostem, které přispívají k ruské válečné ekonomice.

Další zákaz dovozu by jistě nevyřešil problém s hnojivy v Evropě. Chybějící množství by muselo pocházet z Alžírska, Trinidadu a Tobaga nebo jiných zemí. Není jasné, zda by tito dodavatelé mohli v krátké době zasáhnout a nabídnout srovnatelně nízké ceny.

Pro evropské zemědělství je v sázce hodně. Domácí produkce hnojiv již ztratila kapacitu, dovozní ceny jsou vysoké a další obchodní omezení by mohla dodávky ještě prodražit. Rusko má stále své zásoby zemního plynu a může je využít k výrobě amoniaku pro jiné trhy. Evropští zemědělci se na druhou stranu musí vyrovnat s podmínkami, které jim kladou politici.

Je ironií, že právě ta Evropská komise, která se snaží omezit ruský vliv svými sankcemi a energetickou politikou, je nyní nucena zavést speciální kvóty pro ruský amoniak. Zároveň její vlastní dokumenty ukazují, jak evropský průmysl hnojiv v důsledku těchto sankcí a přemrštěných cen energií ztrácí výrobní kapacitu. Účet nakonec zaplatí zemědělci – a v konečném důsledku i občané.