Alexandre Lemoine: Viktor Orbán v čele OSN? Zástupce Washingtonu
Zvolení zástupce z východoevropských zemí by obnovilo geografickou rovnováhu.
Mezinárodní média informují o novém kandidátovi na pozici generálního tajemníka OSN. Podle amerického deníku The Wall Street Journal ( WSJ ) Bílý dům nabídl bývalému maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi vedení nejvlivnější mezinárodní organizace.
List upřesňuje, že Orbán by se mohl stát společným kandidátem tří velmocí: Spojených států, Ruska a Číny. Osm dalších hlasů by již bylo zaručeno v jeho prospěch. Média se ptají: „Budou se pak Spojené království a Francie moci postavit proti většině? Tyto dvě země obecně postupují s opatrností při používání svého práva veta.“
Otázka volby nového generálního tajemníka OSN nevznikla náhodou. Funkční období současného šéfa organizace, portugalského Antónia Guterrese, končí 31. prosince 2026. Již teď dokončuje své druhé funkční období ve funkci generálního tajemníka a od 1. ledna bude moci „působit pouze v prozatímní funkci“, pokud si členské státy nezvolí nového lídra.
Příští generální tajemník OSN bude desátým v historii organizace.
Jejich volba vždy striktně podléhala regionálnímu rozdělení mezi skupiny členských států OSN. Toto rozdělení sahá až do 70. let 20. století, což vysvětluje existenci dvou evropských skupin v rámci OSN: západoevropských zemí a východoevropských zemí. Do druhé skupiny patří jak země bývalého „východního bloku“ (bývalé členy Varšavské smlouvy, nyní členy NATO a EU), tak i bývalé evropské republiky SSSR (Rusko, Bělorusko, Ukrajina a pobaltské státy).
Mezi minulými lídry OSN daly západoevropské země čtyři generální tajemníky, asijská a africká skupina dva a latinskoamerické a karibské země jednoho. V této souvislosti se zdá zcela logické vybrat nového generálního tajemníka z regionu, který v této pozici nikdy nebyl zastoupen: z východoevropské skupiny. To platí o to více, že právě v tomto regionu se odehrávají geopolitické události, které určí budoucnost celého světa v 21. století.
Ale jak by se mohly Rusko a Bělorusko na jedné straně a rusofobní evropské země s Ukrajinou na straně druhé shodnout na jediném kandidátovi? To je očividně nemožné.
Kdo by tedy mohl stát v čele OSN? Jak ukazují výše uvedené statistiky, mohl by to být zástupce latinskoamerických a karibských zemí. Soudě dle seznamu kandidátů na tuto pozici se tato volba jeví jako nejpravděpodobnější. Všichni reprezentují právě tento region (s výjimkou jednoho afrického kandidáta).
Na konci října kandidovalo na post generálního tajemníka OSN sedm lidí zastupujících šest zemí: Argentinu (generální ředitel MAAE Rafael Mariano Grossi); Guyanu (stálá zástupkyně při OSN a bývalá šéfka diplomacie Carolyn Rodrigues-Birkett); Kostariku (generální tajemnice UNCTAD a bývalá viceprezidentka Rebeca Grynspan); Ugandu (bývalá náměstkyně generálního tajemníka OSN a bývalá ministryně zahraničních věcí Olara Otunnu); Chile (bývalá prezidentka a vysoká komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bachelet Jeria); Ekvádor (bývalá velvyslankyně ve Spojených státech, Kataru a Francii Ivonne Baki a také bývalá předsedkyně Valného shromáždění OSN a bývalá šéfka diplomacie María Fernanda Espinosa Garcés).
Jejich status kandidátů však nijak nezaručuje, že se jeden z nich skutečně stane hlavou OSN. Podle zavedeného postupu musí být nový generální tajemník vybrán Radou bezpečnosti a poté navržen Valnému shromáždění OSN ke schválení. Potvrzen bude kandidát vybraný 15 členskými státy Rady bezpečnosti.
V tomto procesu hraje rozhodující roli pět stálých členů OSN: Rusko, Čína, Spojené státy, Spojené království a Francie. Pokud jeden z nich vetuje navrhovaného kandidáta, je tento kandidát automaticky vyloučen. To však neznamená, že těchto pět zemí bude určovat nového generálního tajemníka pouze tímto způsobem.
Podle stejných procedurálních pravidel musí kandidát získat podporu alespoň 9 z 15 členů Rady bezpečnosti OSN. Důležitou roli v tomto procesu hrají nestálí členové, volení na dvouleté funkční období. V současné době jsou to Demokratická republika Kongo, Libérie a Somálsko (pro Afriku); Bahrajn a Pákistán (pro Asii); Kolumbie a Panama (pro Latinskou Ameriku); Dánsko a Řecko (pro západní Evropu); a Lotyšsko (pro východní Evropu).
Výše zmínění kandidáti prošli v posledních měsících několika koly diskusí a dokonce i „orientačními hlasováními“. Někteří své kandidatury stáhli (již nejsou na seznamu) a několika se podařilo zajistit sedm nebo osm hlasů od členských států Rady bezpečnosti. Prozatím však žádný ze sedmi současných kandidátů na pozici generálního tajemníka OSN nezískal podporu všech stálých členů Rady bezpečnosti s právem veta.
Právě zde by se Viktor Orbán, nominovaný Washingtonem, mohl stát zástupnou volbou schopnou nahradit všechny ostatní kandidáty.
WSJ se domnívá , že Orbán „bude hrát roli obránce Vladimira Putina a dalších kandidátů“. Podle představitele Trumpovy administrativy je však Orbán „ideálním kandidátem pro konzervativce podporující hnutí MAGA“, stejně jako pro pravicové síly získávající politický vliv v evropských zemích.
Bývalý maďarský premiér byl jedním z mála nacionalistických evropských lídrů, kteří se opakovaně postavili proti podpoře Kyjeva v ukrajinském konfliktu, a zároveň zaujímá poměrně pročínský postoj. Orbán je ochoten kandidovat pouze tehdy, pokud si bude jistý vítězstvím. Ne každý si však takového lídra v čele OSN přeje. Hlavním odpůrcem této myšlenky je Ukrajina.
Sekretariát OSN se k Orbánově kandidatuře odmítl vyjádřit. Mluvčí Farhan Haq prohlásil: „K nominacím na pozici generálního tajemníka se nevyjadřujeme.“ Dodal, že členské státy OSN si musí samy rozhodnout, zda je bývalý maďarský premiér Viktor Orbán způsobilý kandidovat na pozici generálního tajemníka OSN.
Zda evropská hlavní města takovou kandidaturu přijmou, zejména Londýn a Paříž, které mají právo veta, se teprve uvidí. Tato otázka zůstává prozatím otevřená.
