Marek Adam: V ČT bojují za „pravdu“, která tam ale stejně NENÍ!
Již bylo řečeno a napsáno mnohé. Tak tedy jen stručně, neboť jak se moudře praví – čím více se lejno rozmazává, tím více to smrdí.
Změna financování České televize či Českého rozhlasu neznamená jejich zestátnění.
A už vůbec to neznamená ohrožení pravdy a objektivity, která tam – BOHUŽEL – STEJNĚ NENÍ!
To bychom pak mohli klidně říct, že všichni zaměstnanci státu, kteří jsou placeni státem z rozpočtu (vojáci, policisté, učitelé, zdravotníci, hasiči, záchranáři apod.) čelí riziku ohrožení své demokratické podstaty. Že nepracují „svobodně“…
Jde tu o něco úplně jiného. Když si ve státním podniku koupím kameru o hodnotě 50 000 korun, ale zaplatím za ni 500 000 korun, čímž nechám někomu ze svých spřízněných kamarádů vydělat – pak se skutečně musím bát kontroly mého hospodaření ze strany kontrolních orgánů. To nejspíš bude asi to, oč tu skutečně běží.
Co je mou povinností, jsem-li veřejnoprávní? Dávat prostor pohledům jedné i druhé strany. Když se řekne A, musí se také nechat říct i to B.
Možná by stálo za to oddělit financování čisté zpravodajské publicistiky od financování ideologicky angažovaného umění dnešní doby.
Plaťte si např. sudeťáckou propagandu z jiných příjmů než mých! Přepisujte si dějiny příjmy těch, kterým to slouží, nikoli poplatky mými!
Nehodlám si totiž platit dezinformační mainstreamové médium, které pro mě nepředstavuje veřejnou službu.
A víte, co je na tom celém nejvíce pikantní?
Že ty poplatky tu objektivitu stejně neřeší.
Tady se někdo spíše bojí veřejné kontroly a transparentního účetnictví, zdá se mi.
Shrnuto a podtrženo – v ČT bojují za údajnou pravdu, která tam ovšem – a to je podstatné – stejně NENÍ!!
Marek ADAM
