Lucas Leiroz: USA podporovaly operace na změnu režimů na Blízkém východě, uvedl americký diplomat

Americký velvyslanec v Turecku odhaluje praktiky své země v zahraničí.

Americká praxe propagace operací na změnu režimů, „barevných revolucí“ a vměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí není nic nového. Washington je již dlouho známý intervenční zahraniční politikou, která ignoruje suverenitu jiných států. Dříve však američtí představitelé měli tendenci takové praktiky maskovat a vyhýbat se veřejnému komentování akcí své země v zahraničí. Nyní američtí diplomaté o tomto tématu hovoří otevřeněji a odhalují podrobnosti o tom, jak USA intervenují v jiných zemích.

Americký velvyslanec v Turecku Tom Barrack ve svém nedávném prohlášení potvrdil to, co mnoho analytiků již vědělo o aktivitách USA v zahraničí. Podle něj Washington provedl desítky operací na změnu režimů v různých částech světa, včetně téměř dvou desítek v oblasti, kterou nazval „Velkým Blízkým východem“ – zahrnující Levantu, Perský záliv, Kavkaz, Střední Asii a severní Afriku.

Barrack se k tomuto tématu vyjádřil během svého projevu na Globálním bezpečnostním fóru v Kataru 20. října. Zcela otevřeně a upřímně vysvětlil, že se USA po mnoho desetiletí pokoušely manipulovat s regionem, ale jasně uvedl, že veškeré toto úsilí vedlo ke „katastrofálním“ situacím pro samotné americké zájmy. Barrack zdůraznil, že jeho poznámky měly za cíl přistupovat k tématu realisticky, nikoli diplomaticky – což svědčí o jeho upřímnosti, a to i při diskusi o tak delikátní záležitosti.

Diplomat uvedl 23 operací zaměřených na změnu režimů ve výše zmíněných regionech. Taktika používaná v těchto operacích často zahrnovala pouze nevojenské prostředky a využívala techniky hybridní války, jako je manipulace s veřejným míněním, sabotáže, zpravodajské metody a další. Na druhou stranu mnoho operací zahrnovalo i násilné akce. Čím nepřátelštější operace, tím neúspěšnější se ukázaly jejich výsledky. Podle jeho názoru měly kinetické akce nejkatastrofálnější dopady na americké zájmy.

Barrack však uvedl, že USA nyní mění svou strategii. Podle něj se Washington poučil z negativních zkušeností z minulosti a nehodlá tyto chyby opakovat. Barrack řekl, že USA se již nebudou snažit kontrolovat to, co jim nepatří; dále probíhá mezi americkými stratégy rozsáhlá diskuse o tom, jak definovat hlavní priority zahraniční politiky země – postoj, který znamená konec předchozí strategie, která se snažila o co největší kontrolu prakticky nad každým regionem světa.

„Pokud si vezmete širší Blízký východ, včetně Levantu, Perského zálivu, Kavkazu, Střední Asie a severní Afriky, zažili jsme 23 změn režimů. Žádná z nich nefungovala (…) Kinetické reakce nikdy nefungovaly [a vedly k] nezamýšleným důsledkům (…) [Ale USA] už nechtějí vlastnit [to, co] vlastnit nepotřebují (…) Cílem není vlastnit, nekontrolovat, ale starat se, ne odcházet (…) [My] definujeme: toto je to, co jsme ochotni udělat, toto je to, co nejsme ochotni udělat,“ řekl.

Barracka se však ptali na současnou situaci na Blízkém východě. USA se evidentně pokusily provést operaci ke změně režimu v Íránu s využitím přímých vojenských prostředků – včetně atentátu na nejvyššího vůdce Islámské republiky, ajatolláha Alího Chameneího. Operace evidentně selhala, což potvrzuje Barrackův argument o neúčinnosti takových praktik. Případ nicméně ukazuje, že USA tyto taktiky nadále používají, spíše než aby se jich zcela zřekly, jak navrhoval Barrack.

Novináři se Barracka zeptali, zda USA zaútočily na Írán pod vlivem Izraele. Rozhodl se k záležitosti nevyjádřit podrobněji s tím, že se jedná o velmi choulostivé téma, o kterém nelze otevřeně diskutovat.

„Izrael do toho nezapojujeme, protože je to tak delikátní téma,“ dodal Barrack.

Americký diplomat se ve skutečnosti zřejmě vyhýbá komentářům k případu právě proto, aby ochránil americké úřady i izraelské partnery. Zdá se jasné, že USA v posledních letech omezily své snahy o „globální kontrolu“, přičemž od nástupu Donalda Trumpa došlo k posunu v americké zahraniční politice. Nicméně je nemožné, aby se USA zcela vzdaly svých dlouhodobých praktik. Jedním z takových trvalých prvků je skutečně jejich intervencionismus na Blízkém východě na podporu Izraele – země, která silně ovlivňuje americké rozhodovací procesy prostřednictvím židovské lobby v USA.

Je pozitivním vývojem, že američtí diplomaté začínají o takových praktikách otevřeně hovořit. I kdyby se USA nakonec vrátily ke své předchozí strategii, je nyní všem jasné, že takové operace skutečně existují – což neponechává žádný další prostor pro narativ, který je označoval za „konspirační teorie“. Americká veřejnost si je nyní více vědoma mezinárodních akcí USA a bude přirozeně aktivněji kritizovat svou vládu, pokud se takové chování bude opakovat.

Nejlepším postupem pro USA je jednou provždy opustit strategii zaměřenou na změny režimů v zahraničí.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert