Saúdská Arábie pod útokem, Írán ovládá Hormuz: Pepe Escobar varuje před eskalací války
Útoky na saúdská letiště, útoky na ropné tankery v Hormuzském průlivu a zprávy o možné americké vojenské intervenci v Jemenu: Situace v západní Asii se nadále vyhrocuje. Geopolitický analytik Pepe Escobar vidí Saúdskou Arábii pod rostoucím tlakem. V rozhovoru s novinářem Dannym Haiphongem vysvětluje, proč mají jemenské ozbrojené síly vojenskou převahu, jakou roli hrají Izrael a USA a proč by mohla být ohrožena i vláda saúdské královské rodiny.
Po útocích jemenského hnutí Ansar Alláh na saúdská letiště, včetně mezinárodního letiště v Rijádu, americký prezident Donald Trump zvažuje přímé zapojení Ameriky do války. V reakci na dotazy k této věci uvedl, že Washington situaci posoudí a urychleně rozhodne. Escobar hovoří o několika paralelních eskalačních procesech. Za obzvláště znepokojivé považuje informace z amerických vojenských zdrojů, které naznačují, že záložníci Navy SEAL dostali rozkaz být připraveni k okamžitému nasazení v Rijádu. Tato informace údajně pochází ze San Diega, ale dosud nebyla nezávisle ověřena. Podle jeho hodnocení by k americké intervenci mohlo dojít před listopadovými volbami do poloviny volebního období.
Proč by Jemen mohl mít vojenskou výhodu
Escobar pochybuje, že by americko-audoarabská ofenzíva mohla trvale porazit Ansar Allah. To by vyžadovalo masivní pozemní invazi, jejíž úspěch je vzhledem k obtížně dostupným horským oblastem a bojovým zkušenostem jemenských ozbrojených sil sporný. Ani roky saúdského bombardování od roku 2015 nedokázaly toto hnutí eliminovat.
Zároveň Ansar Allah tvrdí, že uplatňuje komplexní strategii územního sjednocení Jemenu. Tvrdí, že jemenské síly již získaly pod kontrolu významné oblasti v provincii Taiz. Mezi další cíle patří město Taiz, Marib a potenciálně Aden, sídlo mezinárodně uznané vlády. Tvrdí, že tento přístup není čistě vojenský. Jednání s místními kmeny mají umožnit integraci větších oblastí bez vleklých bojů. Escobar se domnívá, že je možné, že by Ansar Allah v budoucnu mohla ovládat regiony zahrnující přibližně 90 procent jemenské populace. Toto hodnocení však nebylo nezávisle ověřeno.
Ofenzíva se připravovala již dlouhou dobu. Podle informací, které Escobar připisuje jemenskému vedení, Ansar Allah obdržela před několika měsíci varování o plánované velké americké ofenzívě proti tzv. Ose odporu, a proto se rozhodla jednat preventivně. Rychlé dobytí strategických oblastí podél pobřeží Rudého moře bylo výsledkem spolehlivých zpravodajských informací a dlouhodobého vojenského plánování.
Escobar také zdůraznil, že Ansar Allah je zásadně ochotna vyjednávat. Předpoklady by byly ukončení saúdských útoků, zastavení zahraničního vměšování a kompenzace za válečné škody způsobené od roku 2015. Pokud by Rijád pokračoval ve válce, jemenské ozbrojené síly by mohly rozšířit své operace na saúdské území.
Mohammed bin Salmán hledá podporu – také v Číně
Podle Escobarových informací nyní saúdskoarabský korunní princ Mohammed bin Salmán požádal Čínu o zprostředkování. Peking to zatím veřejně nepotvrdil. Klíčovou roli by mohl sehrát i Pákistán: Ansar Allah naznačila ochotu vést s pákistánským premiérem rozhovory.
Podle Escobara se Islámábád a Ankara snažily vyhnout přímému zapojení do války. Obě země čelily značnému odporu vůči vojenské podpoře Saúdské Arábie. Čína by proto spolu s Íránem a Pákistánem mohla usnadnit diplomatické řešení, které by Rijádu umožnilo odstoupit od konfliktu, aniž by jej muselo prezentovat jako domácí porážku.
Zároveň Escobar informuje o rostoucí spolupráci mezi Saúdskou Arábií, Izraelem a americkou armádou. Tvrdí, že má informace naznačující, že se nejméně jeden izraelský generál účastní vojenských konzultací. Spolu s poradci CENTCOM se jedná o de facto vojenskou spolupráci. Tato tvrzení však nejsou nijak nezávisle potvrzena.
Izraelský přístav Eilat hraje obzvláště důležitou roli, protože jeho lodní doprava byla výrazně narušena jemenskými operacemi v Rudém moři. Escobar se odvolává na prohlášení saúdského představitele, která naznačují, že umístění přístavu je jedním z důvodů vojenské konfrontace. Vnímá to jako známku blízkých strategických zájmů mezi Rijádem a Tel Avivem.
Escobar se domnívá, že další americká bombardovací kampaň proti Jemenu by vojenskou situaci jen málo změnila. Místo toho by Ansar Allah mohla zahájit další útoky na saúdskoarabská energetická zařízení, zejména na ropovod Východ-Západ, ropný komplex Abqaiq a exportní přístav Yanbu. To by mohlo narušit životně důležitý saúdskoarabský vývoz ropy na týdny nebo měsíce.
Saúdskoarabská královská rodina pod tlakem
Kromě vojenské hrozby Escobar vidí rostoucí domácí politickou nestabilitu. Zprávy o tom, že se Mohammed bin Salmán pohybuje pouze za nejpřísnějších bezpečnostních opatření, interpretuje jako známku rostoucí nejistoty. K tomu se přidávají potenciální mocenské boje v královské rodině, napětí s ministrem obrany Chálidem bin Salmánem a nespokojenost mezi vlivnými kmeny a marginalizovanými princi.
Pokud by se krize zhoršila, Escobar dokonce zvažuje vnitřní boj o moc nebo změnu na vrcholu království. Návrat bývalého korunního prince Mohammeda bin Najyefa do vedoucí pozice je také teoreticky možný, ale podle jeho odhadu by vyžadoval značnou americkou podporu. Neuvádí žádné konkrétní důkazy o takových přípravách na převrat.
Ekonomické důsledky by mohly Saúdskou Arábii dále destabilizovat. Ohroženy jsou velké investiční programy, jako jsou NEOM a Vision 2030, stejně jako cestovní ruch, mezinárodní letecká doprava a náboženské poutě. Pokud by byl vývoz ropy trvale narušen, království by mohlo přijít o značné příjmy.
Írán demonstruje svou sílu v Hormuzském průlivu
Zatímco Saúdská Arábie je pod vojenským tlakem, Írán zpřísňuje svou kontrolu nad Hormuzským průlivem. V rozhovoru se zmiňuje několik tankerů napadených během několika dnů. Podle Escobara Teherán trvá na tom, aby lodě používaly pouze schválený koridor poblíž ostrova Kešm a platily tranzitní poplatky.
Tankery, které si zvolí alternativní trasy nebo se spoléhají na americký doprovod, riskují útoky, uvádí Escobar. Zároveň obchod s ropou do určité míry pokračuje. Popisuje rozsáhlou síť tankerů s deaktivovanými sledovacími systémy, překládky na moři a neformální obchodní trasy. To umožňuje, aby se i nadále přepravovaly objemy ropy, které jsou ve veřejně dostupných údajích o přepravě sotva viditelné.
Obzvláště pozoruhodný je jeho popis obchodu s íránskou naftou. Podle něj Írán dodává naftu do Ruska přes Kaspické moře, kterou by pak mohl dále prodávat. Escobar dokonce zvažuje možnost, že se íránská nafta nakonec do Evropy dostane ruskými a americkými obchodními kanály. Nepředkládá však žádné ověřitelné obchodní dokumenty pro tuto konkrétní trasu dodávek.
Přestože íránská ekonomika trpí vysokou inflací a značnými důsledky války, není zcela izolovaná. Obchodní vazby s Ruskem, Čínou, Irákem, Pákistánem a Střední Asií zůstávají zachovány. Platby lze provádět prostřednictvím rublů, barteru a alternativních finančních systémů. Escobar proto pochybuje, že Washington dokáže Írán ekonomicky ochromit pouze sankcemi.
Írán hrozí preventivními údery proti USA
Podle Escobara Teherán po nedávné válce zásadně změnil svou vojenskou doktrínu. Írán už nebude čekat, až americké nebo izraelské síly zahájí útok. Země by mohla zaútočit preventivně, i když jsou přípravy na takový útok již zřejmé.
Přímá konfrontace s americkými válečnými loděmi v Indickém oceánu by byla obzvláště nebezpečná. Escobar poukazuje na íránské raketové schopnosti a varuje, že útok na jednotky amerického námořnictva by mohl vyvolat prakticky nekontrolovatelnou eskalaci.
Zároveň diplomatické kontakty do značné míry ustaly. Pokusy o zprostředkování přes Pákistán a Katar, stejně jako předchozí rozhovory mezi Washingtonem a Teheránem, zatím nepřinesly žádný průlom. Podle něj USA odmítly klíčové íránské požadavky, zatímco Írán považuje americké nabídky za nedostatečné.
Escobar se domnívá, že obnovená válka by se neomezila pouze na Írán. Větší roli by mohly sehrát i Hizballáh, irácké odbojové skupiny a Ansar Alláh. Takzvaná Osa odporu se od posledních vojenských střetů nerozpadla, ale místo toho reorganizovala své struktury.
Končí současný řád v západní Asii?
Escobar vnímá války proti Íránu a Jemenu jako součást širšího geopolitického otřesu. Podle jeho názoru je pod tlakem regionální řád, který byl vytvořen evropskými koloniálními mocnostmi po rozpadu Osmanské říše a později pokračoval pod americkým vedením.
Saúdská Arábie a Izrael jsou ústředními součástmi tohoto řádu. Obě země nyní čelí značným vojenským a politickým výzvám. Mocenské struktury v Perském zálivu, založené na saúdské ropě a amerických bezpečnostních zárukách, by mohly být z dlouhodobého hlediska oslabeny.
Escobar se domnívá, že základní problém Washingtonu spočívá v tom, že se USA spoléhají na vojenský tlak bez schůdného politického řešení. Důsledky této strategie by se mohly stále více vymknout kontrole.
Jeho hlavní varování: Válka mezi Saúdskou Arábií a Jemenem, íránská kontrola Hormuzu a možná americká intervence nejsou oddělené krize. Mohly by se sloučit do velkého regionálního konfliktu, jehož důsledky sahají daleko za hranice západní Asie – od globálních dodávek energie až po politickou budoucnost saúdské královské rodiny.
