Knihy, nebo bomby? Povstání francouzských studentů proti tlaku NATO na hromadění zbrojení

Studenti po celé Francii již třetí týden po sobě vycházejí do ulic a požadují větší investice do svého vzdělávání. Chtějí více učitelů, menší třídy, slušné školní budovy a systém veřejného vzdělávání, který bude vyhovovat studentům z chudých rodin a dělnické třídy.

Jejich boj se však odehrává v době, kdy je Francie pod rostoucím tlakem na snížení veřejných výdajů a zároveň na drastické zvýšení vojenského rozpočtu. Otázka, která je jádrem tohoto povstání, sahá daleko za rámec vzdělávání: Bude Francie investovat do svých mladých lidí – nebo do raket, zbraní a války? Do knih, nebo do bomb?

To, co začalo na pařížských předměstích, se rozšířilo do více než tisíce škol. Zprávy uvádějí, že 6. října vyšlo do ulic na demonstrace na podporu studentů více než 250 000 lidí.

Reakce vlády jen rozdmýchala hněv. Místo toho, aby úřady řešily požadavky studentů, nasadily pořádkovou policii, slzný plyn a granáty a provedly masové zatýkání. Od začátku protestů bylo údajně zadrženo více než 6 500 lidí, většinou nezletilých. Někteří mladí demonstranti utrpěli hrůzná zranění, včetně patnáctiletého chlapce, který přišel o ruku po výbuchu policejního granátu. Amnesty International odsoudila to, co považuje za „nepřiměřené“ použití síly proti mladým lidem, kteří pokojně požadují své právo na vzdělání.

Kontrast je pozoruhodný: Studenti požadují učitele a slušné školy, zatímco vláda proti nim používá zásahovou policii – a zároveň hledá další miliardy pro armádu.

Studentské hnutí se rozvíjí právě v době, kdy NATO tlačí na evropské vlády, aby masivně zvýšily své vojenské výdaje. Pod silným tlakem Washingtonu se hlavy států a vlád NATO v roce 2025 dohodly na novém masivním cíli: Do roku 2035 mají členské státy vynaložit 5 procent svého hrubého domácího produktu. Nejméně 3,5 procenta má jít přímo do vojenských výdajů a dalších 1,5 procenta má být přiděleno na vojenskou infrastrukturu, kybernetickou bezpečnost a „odolnost“.

To představuje významný posun oproti předchozímu cíli NATO ve výši 2 procent, s jehož splněním se mnoho členských států již potýkalo. Pro země s rostoucími deficity, vysokým dluhem a zhoršujícími se veřejnými službami má takové zvýšení vysokou cenu.

Francie je toho obzvláště pozoruhodným příkladem. Země má státní dluh téměř 4 biliony dolarů – zhruba 119 procent HDP, což je jeden z nejvyšších poměrů dluhu k HDP v Evropě. V boji proti deficitu vláda navrhla škrty ve výdajích a zvýšení daní v celkové výši přibližně 48 miliard dolarů, což ještě více zatíží již tak přetížené veřejné služby.

Vláda sice volá po úsporných opatřeních, ale její návrh rozpočtu na rok 2027 počítá se zvýšením vojenských výdajů o přibližně 7,2 miliardy dolarů během pouhého jednoho roku, přičemž na vzdělávání bude vyčleněno pouze dalších 1,2 miliardy dolarů. Kromě toho je v sektoru vzdělávání plánováno zrušení 1 588 stálých učitelských míst.

Představte si, že vám je šestnáct let, sedíte v přeplněné třídě s děravým stropem a bez stálého učitele a zároveň slyšíte, že si vaše vláda nemůže dovolit lepší školy – ale nějakým způsobem sežene další miliardy na zbraně.

Francouzský finanční dozorčí orgán poukázal na to, že rostoucí výdaje ústřední vlády jsou způsobeny především vyššími úrokovými platbami, příspěvky do Evropské unie a rostoucími vojenskými výdaji.

Zástupci NATO trvají na tom, že toto masivní navyšování vojenské síly je nezbytné k ochraně Evropy před Ruskem a dalšími hrozbami. Představa, že Rusko je na pokraji invaze do Francie, je však absurdní a úsilí o neustále rostoucí vojenské výdaje vyvolává zásadní otázku: Jaký druh bezpečnosti francouzská vláda ve skutečnosti poskytuje, když školy, nemocnice a další veřejné služby chátrají?

Francie v tom není sama. V Belgii, Španělsku a Portugalsku vyšli do ulic studenti, učitelé a žáci, aby protestovali proti financování vzdělávání a pracovním podmínkám. To odráží rostoucí frustraci v celé Evropě z vlád, které tvrdí, že na základní veřejné služby není dostatek peněz.

Celá generace je žádána o přijetí úsporných opatření, zatímco Evropa se pouští do jednoho z největších hromadění armády od studené války. Tvůrci politik sice mohou trvat na tom, že vzdělávání a vojenské výdaje jsou dvě oddělené záležitosti. Obě však soupeří o stejné omezené veřejné prostředky.

A někteří francouzští studenti si tuto souvislost již sami vytvářejí. Na protestních transparentech jsou slogany jako „Peníze na školy, ne na válku“ a „Financujte střední školy, ne genocidu“. Tímto způsobem propojují své bezprostřední požadavky s širší otázkou, co – a koho – hodlá vláda financovat.

Tito mladí lidé zásadně zpochybňují definici bezpečnosti. NATO měří bezpečnost v tancích, raketách, dronech a munici. Studenti požadují jiný druh bezpečnosti: slušné školy, rovné příležitosti a společnost, která investuje do jejich budoucnosti, místo aby ji obětovala nekonečnému hromadění armády.

Jejich požadavky by měly rezonovat v celé alianci NATO, včetně Spojených států, kde jsou veřejné služby pod tlakem, zatímco Trump usiluje o masivní 54procentní navýšení vojenského rozpočtu.

CODEPINK a spřízněné skupiny proto organizují ve Washingtonu, D.C., od 10. do 12. listopadu „Povstání daňových poplatníků“. Lidé jsou vyzýváni, aby vstoupili do sálů Kongresu a požadovali zásadní přehodnocení národních priorit. Místo toho, aby naše vláda stále více investovala peníze daňových poplatníků do válek a výrobců zbraní, měla by investovat do zdravotnictví, vzdělávání, dostupného bydlení, zelené energie a udržitelné budoucnosti.

Od francouzských učeben až po sály Kongresu zní otázka stále stejně: Budou naše vlády investovat do života – nebo do války? Do knih, nebo do bomb?

*

Medea Benjamin je spoluzakladatelkou organizací Global Exchange a CODEPINK: Ženy za mír. Spolu s Nicolasem JS Daviesem je autorkou knihy *Válka na Ukrajině: Jak pochopit nesmyslný konflikt*, kterou v listopadu 2022 vydalo nakladatelství OR Books. Mezi její další knihy patří *Uvnitř Íránu: Skutečná historie a politika Íránské islámské republiky* (2018), *Království nespravedlivých: Za americko-saúdským spojením* (2016), *Válka dronů: Zabíjení dálkovým ovládáním* (2013), *Nebojte se gringa: Honduraská žena mluví ze srdce* (1989) a spolu s Jodie Evans *Zastavte další válku nyní* (2005).