Macron plně napodobuje Orwella

Francouzský prezident Emmanuel Macron se tento týden choval zcela orwellovsky. Ačkoli byl Macron dlouho oblíbencem západních médií, patří mezi nejhlasitější odpůrce svobody projevu na světě. Tento týden prohlásil: „Takzvaná americká ‚svoboda projevu‘, jak ji dnes někteří propagují, je protikladem svobody projevu.“ Přednášky Emmanuela Macrona o svobodě projevu se zhruba rovnají tomu, jako by Joey Chestnut propagoval veganství.

Francie se rychle řítí k cenzuře a kriminalizaci svobody projevu. Tyto zákony trestají výroky založené na vágních kritériích, která se týkají „podněcování“ nebo „zastrašování“ ostatních na základě jejich rasy nebo náboženství.

Například módní návrhář John Galliano byl francouzským soudem shledán vinným z antisemitských výroků v pařížském baru.

V jiném případě dostal otec konzervativní francouzské prezidentské kandidátky Marine Le Penové pokutu za to, že označil příslušníky romské menšiny za „smradlavé“. Francouzský teenager byl obviněn z kritiky islámu jako „náboženství nenávisti“.

Mnozí z nás byli nedávno pobouřeni, když Macron oslavil život Brigitte Bardotové jako život někoho, kdo „ztělesňoval život ve svobodě“. Jak již bylo na tomto blogu uvedeno, francouzská vláda Bardotovou opakovaně stíhala za vyjádření jejích názorů.

Macronova chvála Bardotové „života ve svobodě“ připomíná reakci francouzských představitelů na masakr redaktorů satirického časopisu „Charlie Hebdo“. Po letech trápení obětí trestními vyšetřováními uspořádala francouzská vláda pochod za svobodu projevu. Jak se předpovídalo, následně využila vražd spáchaných islamistickými extremisty k dalšímu omezení svobody projevu.

Ve své knize Nepostradatelná pravice popisuji, jak Francie po celá desetiletí sklouzává po kluzkém svahu cenzury a jak se touha umlčet ostatní stala nenasytnou chutí k jídlu.

Macron podporoval osobnosti jako svého spojence v boji proti svobodě projevu Thierryho Bretona v globalizaci dosahu nechvalně známého zákona o digitálních službách (DSA) s cílem omezit svobodu projevu – a to i pro Američany a americké společnosti.

Ve své poslední výzvě k cenzuře se Macron uchyluje ke starému rčení, že nikdo nemůže svobodně mluvit, pokud je všem dovoleno svobodně mluvit.

Macron vysvětlil: „ Neexistuje svoboda, pokud má svoboda nemá žádné hranice – a to začíná svobodou druhých a respektem ke sdílenému rámci. Uvědomuji si to, když jdu po ulici: Moje svoboda nesmí znamenat bít vás, urážet vás nebo vandalizovat veřejný prostor, který všichni sdílíme.“

Tato věta je mimořádně výmluvná. Ilustruje, jak jsou ve Francii i „urážlivá“ prohlášení považována za trestný čin.

Od té doby je Francie v popředí erodování svobody projevu na Západě, přičemž zákony ji stále více omezují. Francie pravidelně stíhá lidi za politické a náboženské výroky, včetně komiků a těch, kteří kritizují policii.

Macronův instinktivní odpor ke svobodě projevu sdílí mnoho lidí v Evropské unii.

V Berlíně jsem přednesl projev na Světovém fóru, jehož tématem bylo „Nový světový řád s evropskými hodnotami“. Bill a Hillary Clintonovi, stejně jako další Američané, evropské úsilí ocenili.

Zákon o digitálních službách zakazuje prohlášení považovaná za „dezinformace“ nebo „podněcování“. Když byl schválen navzdory kritice mnoha členů komunity zastávajících se svobody projevu, výkonná místopředsedkyně Evropské komise Margrethe Vestagerová oslavila jeho přijetí prohlášením, že „to, co je nelegální offline, by mělo být považováno za nelegální a mělo by být považováno za nelegální i online. Nyní je to realita. Demokracie je zpět.“

Navzdory své neoblíbenosti ve Francii zůstává Macron oblíbencem establishmentu a médií ve Spojených státech. Před lety jsem byl zděšen, když předstoupil před Kongres, aby šířil svá evangelia proti svobodě projevu. Macron vyzval k jednotnému boji proti „falešným zprávám“ a prohlásil: „Demokracie je o skutečných volbách a racionálních rozhodnutích. Zkreslování informací je pokusem podkopat samotného ducha našich demokracií.“

Naši poslanci tleskali jako tuleni, sotva si uvědomovali, že naráží na cenzuru. Macron věří, že by měl mít možnost diktovat, které názory jsou „destruktivní“ pro ducha demokracie.

Tvrzení, že více projevu znamená méně projevu, je protichůdný argument používaný hnutím proti svobodě. Jak jsem ukázal ve své knize, v historii nikdy neexistoval jediný systém cenzury, kterému by se podařilo vymýtit jedinou myšlenku nebo hnutí. Místo toho dal politikům, jako je Macron, větší moc umlčet kritiky a zastrašovat odpůrce.

V konečném důsledku je jediným skutečným řešením negativních názorů získání lepších názorů. Veřejnost si může vytvořit vlastní hodnoty a zvážit opačné názory bez striktních vládních nařízení. Svoboda projevu slouží jako dezinfekční prostředek sama o sobě.

Umožnění lidem nejen svobodného výzkumu, ale i svobodného vyjadřování názorů v konečném důsledku vede lidstvo k pravdě. Nenávist a předsudky jsou ze své podstaty chybné hodnoty, které mají tendenci se hroutit, když jsou vystaveny komplexní a živé debatě.

To neznamená, že rasismus, sexismus nebo jiné formy nenávisti budou odstraněny. Ani cenzura, ani svoboda projevu nemohou z každého udělat lepšího člověka. Macron však šíří stále stejné otřepané a nepoctivé tvrzení, že svoboda projevu je škodlivá a že vláda musí kontrolovat, co lidé vidí a říkají ve veřejném diskurzu.

Je to národ, kde stále rezonuje volání po svobodě, rovnosti a bratrství („liberté, égalité, fraternité“). V současné Francii však „liberté“ zůstává hodnotou na ústupu. Individuální práva na svobodu náboženského vyznání a projevu jsou běžně obětována ve jménu „spravedlnosti“ a „bratrství“.

***

Od Tylera Durdena
Napsal Jonathan Turley prostřednictvím JonathanTurley.org