Chronický zánět nebolí, ale potichu zasahuje celé tělo. Co s vámi opravdu dělá?

Slovo „zánět“ dnes uslyšíte všude – v podcastech, na sociálních sítích i v ordinacích, od zubaře až po kardiologa. Není to ovšem jen módní zdravotní téma. Na jeho význam upozorňuji již více než dvě desetiletí.

Přesto se možná ptáte: Co vlastně zánět znamená?

Většina lidí ví, že příliš mnoho zánětu tělu neprospívá. Co přesně se však v organismu děje, už tak jasné není. Přitom zánět hraje významnou roli v mnoha běžných zdravotních problémech.

Abyste pochopili, co zánět je, nejjednodušší je začít tím, který dokážete vidět a cítit.

Když si říznete ruku, místo začne bolet. To je součást zánětlivé reakce – imunitní systém se zapojuje do hojení poškozené tkáně. Pokud se rána infikuje, může se zahřát, zarudnout a otéct. Doslova cítíte, jak se zánětlivá reakce zesiluje.

Podobný proces však může probíhat i hluboko v těle, kde jej nevidíte. A pokud se nedokáže včas utišit, začíná být problémem.

Chronický zánět se pojí se širokou škálou obtíží včetně bolesti kloubů, nadýmání, mozkové mlhy, únavy, úzkosti či přibírání.

Dobrá zpráva je, že když zánětlivou zátěž snížíte, často se zmírní i několik z těchto problémů. Ukážu vám, jak.

Co je vlastně zánět?

Zánět je v podstatě reakcí těla na poškození nebo hrozbu.

Když je tkáň poškozena nebo ohrožena, imunitní systém uvolňuje chemické posly, jako jsou prostaglandiny, histamin, bradykinin a cytokiny. Ty pomáhají organismu reagovat a spustit proces obnovy.

Tyto látky mají několik důležitých úkolů.

Zvyšují průtok krve. Do postiženého místa se tak dostává více imunitních buněk, což způsobuje zarudnutí a pocit tepla.

Zvyšují propustnost cév. Tekutina a obranné buňky se snáze dostávají do poškozené tkáně. Výsledkem je otok, který zároveň pomáhá chránit postižené místo.

Zvyšují citlivost nervových zakončení. Místo je proto bolestivější a citlivější. Tělo vám tím dává najevo, že jej máte během hojení šetřit.

Takto vypadá zánět, když dělá přesně to, co má: chrání, opravuje a obnovuje. Problém nastává tehdy, když se tato reakce nevypne.

Nevhodná strava, dlouhodobý stres, toxické látky a další zátěže moderního života dokáží udržovat organismus ve stavu mírného, ​​ale přetrvávajícího zánětu, i když zrovna nehojí žádné konkrétní zranění.

Vaše střeva, cévy či mozek jsou den co den vystaveny nejrůznějším zátěžím. V medicíně se mluví o poškozujících nebo dráždivých podnětech – tedy o všem, co tkáň dostatečně podráždí nebo zatíží na to, aby vyvolala imunitní reakci.

Pokud tyto podněty přicházejí neustále, imunitní systém nedostává prostor úplně se uklidnit.

Výsledkem jsou nepříjemné příznaky az dlouhodobého hlediska i vyšší riziko chronických onemocnění.

Jak může zánět souviset s nadýmáním, mozkovou mlhou či úzkostí?

Dobře, příliš mnoho zánětu tělu škodí. Jak však souvisí s nadýmáním, bolestmi kloubů, pálením žáhy, bolestmi hlavy, problémy s pokožkou nebo úzkostí?

Odpověď spočívá zejména v tom, kde zánět probíhá a které procesy narušuje.

Ve střevech: Chronický zánět trávicího traktu narušuje střevní výstelku a její bariérovou funkci. Do kontaktu s imunitním systémem se tak ve větší míře dostávají látky, které by za normálních okolností zůstávaly odděleny od vnitřního prostředí organismu. Výsledkem bývají zažívací potíže, nadýmání a další imunitní aktivace.

V mozku: Zánětlivá signalizace v mozku, včetně oblastí jako hypothalamus, zasahuje do regulace hladu, energie, soustředění a nálady. Souvisí s mozkovou mlhou, únavou, změnami chuti k jídlu, úzkostí i depresí.

V cévách a nervech: Zánět ve výstelce cév narušuje jejich normální funkci a ovlivňuje krevní tlak, citlivost na inzulín i krevní oběh. Zánětlivé mechanismy zároveň hrají roli u některých typů bolesti hlavy.

V kloubech a pojivových tkáních: I bez přímého zranění může dlouhodobý zánět zasáhnout tkáně, které podpírají a chrání klouby. Výsledkem bývá bolest, ztuhlost a otok.

Na pokožce: Kůže je aktivní součástí imunitního systému, proto se zánět často projeví i navenek – zarudnutím, otokem, vyrážkami nebo fleky.

V trávicím traktu: Přetrvávající zánět žaludku nebo jícnu zhoršuje jejich citlivost a poškození sliznic. Při refluxu se zánět jícnu často rozvíjí v důsledku opakovaného návratu žaludečního obsahu.

Zánět tedy často zasahuje více systémů současně, proto se používá i pojem systémový nebo celotělový zánět.

Když se jeho účinky sčítají, člověk se prostě necítí dobře – je unavený, podrážděný, bez energie a má pocit, že jeho tělo nefunguje tak, jak by mělo.

Co spouští chronický zánět

Jedním z největších faktorů chronického zánětu je typický západní způsob stravování.

Tělo dokáže zvládnout hodně. Pokud jej však dlouhodobě zatěžujete velkým množstvím nevhodných potravin, metabolismus i imunitní systém se dostávají pod stále větší tlak.

A tloustnutí, které takový způsob stravování často doprovází, situaci dále zhoršuje. Tuková tkáň – zejména tuk nahromaděný v oblasti břicha – totiž produkuje vlastní zánětlivé signály.

O jakých potravinách mluvíme?

Cukr a rafinované škroby: Když sníte větší množství cukru nebo rychle stravitelných sacharidů, hladina glukózy v krvi prudce stoupne. Pokud se to opakuje pravidelně, tělo musí znovu a znovu reagovat zvýšeným uvolňováním inzulínu. Postupně se tak zvyšuje riziko inzulínové rezistence a metabolických poruch doprovázených chronickým zánětem. Dlouhodobě vysoká hladina cukru zároveň poškozuje tkáně včetně výstelky cév.

Alkohol: I menší množství dokáže u citlivějších lidí dráždit střevní sliznici, měnit složení mikrobiomu a zvyšovat propustnost střevní bariéry. Imunitní systém se tak dostává do kontaktu s větším množstvím mikrobiálních produktů a dalších látek, na které reaguje zánětlivou odpovědí.

Transmastné kyseliny: Průmyslově vyráběné transmastné kyseliny narušují normální fungování buněk a podporují zánětlivé procesy. V mnoha zemích jsou dnes výrazně omezené, ale v některých zpracovaných či smažených potravinách se s nimi stále lze setkat.

Nerovnováha tuků v jídelníčku: Omega-6 mastné kyseliny, které se nacházejí například v sójovém, kukuřičném, slunečnicovém či světlicovém oleji, jsou pro tělo nezbytné. Problémem moderního jídelníčku je spíše to, že bývá velmi bohatý na průmyslově zpracované potraviny a zároveň chudý na zdroje omega-3 mastných kyselin, jako jsou mastné mořské ryby, lněná semínka či vlašské ořechy.

Naši předkové by většinu těchto potravin nekonzumovali v takovém množství jako dnes. Některé z nich v současné podobě ani neexistovaly.

Dnes jsou však dostupné prakticky neustále. Výrobci navíc kombinují cukr, rafinované škroby, tuky, sůl a aroma tak, aby vznikaly ultrazpracované potraviny, kterých se snadno sní mnohem víc, než tělo potřebuje.

Právě vysoká energetická hustota, intenzivní chuť a nízká sytící schopnost mnoha takových výrobků podporují přejídání a tloustnutí. Spolu s metabolickými změnami, které nadbytek energie přináší, tak vznikají podmínky příznivé pro chronický zánět.

Představte si tyto potraviny jako palivo, které zánětlivý proces pomáhá udržovat.

Ten se následně promítá do bolesti, nepohodlí, únavy a dalších problémů. Někdy máte pocit, že se tento koloběh nikdy nezastaví.

Zastavit se však dá.

Jak přerušit cyklus chronického zánětu

Nejjednodušší cestou je odstranit co nejvíce faktorů, které zánět podporují, a přidat potraviny, které tělu poskytují živiny potřebné k obnově a správné regulaci imunitní odpovědi.

To znamená především:

• pestrou zeleninu a další minimálně zpracované potraviny
• kvalitní tuky, například olivový olej, avokádo a zdroje omega-3 mastných kyselin
• kvalitní zdroje bílkovin
• výrazné omezení cukru, rafinované mouky, alkoholu, ultrazpracovaných potravin a zbytečných přísad

U mnoha lidí se rozdíl projeví již během prvních deseti dnů. Právě proto bývá úprava stravy jednou z prvních věcí, které doporučuji lidem, kteří chtějí zlepšit energii, trávení a celkový pocit ze svého těla.

Tento desetidenní režim označuji jako „10denní detox“. Ve skutečnosti se nejedná o žádnou zázračnou očistu, ale o krátké období, během kterého ze stravy odstraníte nejproblematičtější potraviny a dáte přednost jednoduchému, přirozenému jídlu.

Cílem je snížit zátěž, kterou jídelníček každý den klade na metabolismus a imunitní systém, a vytvořit tělu lepší podmínky pro návrat k rovnováze.

Opravdu to funguje?

Již po deseti dnech takové protizánětlivě zaměřené stravy lidé často popisují:

• méně nadýmání
• jasnější myšlení
• více energie
• menší bolest kloubů
• lepší spánek
• a často i pokles hmotnosti bez hladovění

Zajímavé jsou i údaje od 250 účastníků mého desetidenního programu, kteří si zaznamenali hmotnost a vyplnili dotazník o zdravotních potížích před začátkem i po jeho skončení.

Průměrný pokles hmotnosti dosáhl přibližně 3,2 kg a více než polovina účastníků zhubla nejméně 2,3 kg .

Při takovém krátkém období samozřejmě nejde jen o tělesný tuk. Část rychlého poklesu hmotnosti tvoří voda a vyčerpání zásob glykogenu, zvláště po výrazném omezení cukru a rafinovaných sacharidů.

Pro mnohé však nebyla hmotnost tím nejdůležitějším výsledkem. Mnohem více si všímali, jak se cítili – méně nadýmání, více energie, lepší spánek, jasnější myšlení a ústup některých bolestí či dalších potíží.

A právě v tom je hlavní myšlenka.

Na tom, co si každý den dáváte do těla, záleží. Velice.

Často si ani neuvědomujete, jak moc vás určitý způsob stravování zatěžuje, dokud ho na chvíli nezměníte. Teprve když se tělo začne cítit lépe, všimnete si rozdílu.

Nemusíte přitom měnit celý život ze dne na den. Již krátké období jednodušší, méně zpracované stravy vám ukáže, jak výrazně jídlo ovlivňuje vaši energii, trávení, bolesti i celkový pocit ze svého těla.

Zdroj: drhyman.com