USA obětují své prostředníky i sebe sama, zatímco se válka proti multipolaritě rozšiřuje
S tím, jak se Washington rozšiřuje, přeměňuje západní ekonomiku na výrobu zbraní, využívá své vazalské státy a podkopává své vlastní sociální základy – a tím opakuje sestupnou spirálu Britského impéria.
USA po celá desetiletí využívaly své četné vazalské státy jako rozšíření své vlastní vojenské, ekonomické, finanční a politické moci k zatahování západního světa a jeho závislých států do válek, zástupných válek a ekonomického nátlaku a k vytváření iluze politické legitimity pro globální akce USA.
To vše je pokračováním praxe Britského impéria, které využívalo své kolonie k podpoře svých válek a udržení své globální dominance, a to až do světových válek včetně.
A stejně jako se Britské impérium v posledních letech své existence, kdy jeho moc slábla, stále více spoléhalo na své kolonie, vysávalo z nich krev a bohatství, vykořisťovalo je a ničilo, tak se i USA stále více spoléhají na své vazalské státy, zatímco se jejich válka proti multipolaritě rozšiřuje proti ožívajícímu Rusku, rostoucí Číně, neústupnému Íránu a mnoha zemím mezi nimi.
Metoda, kterou USA navrhují pro udržení své globální hegemonie, je založena výhradně na destabilizaci a podkopávání vznikajícího multipolárního světa, spíše než na tom, aby USA dohnaly nebo dokonce překonaly rostoucí sílu a prosperitu multipolárního světa.
Stejně jako Britové používali kombinaci administrativní kontroly a politické propagandy k vynucení poslušnosti ve svých koloniích, USA využívají svou politickou kontrolu nad svými vazalskými státy a svou bezprecedentní informační dominanci k manévrování těchto států do pozice pro války a zástupné války a k ospravedlnění rostoucích výdajů na vojenskou sílu na úkor sociálních programů a dokonce i ekonomické životaschopnosti – a to jak doma, tak ve svém současném impériu.
Síť pro sdílení zátěže
V administrativách Obamy, prvního Trumpa, Bidena a nyní i druhého Trumpa USA stále častěji zaváděly kombinaci politických, ekonomických a vojenských aliancí, jejichž cílem je upevnit americkou moc po celém světě.
To zahrnuje vše od „Quad“ po „AUKUS“, od neustále se rozšiřujícího NATO až po falešné protiamerické aliance, jako je evropská „koalice ochotných“ zaměřená na Ukrajinu a navrhované kanadské „přidružené členství“ v Evropské unii. Všechna tato ujednání si kladou za cíl zefektivnit administrativní proces pro využití regionální moci ve více klientských státech – spolu s politickými narativy, jejichž cílem je přesvědčit co nejvíce lidí v těchto cílových státech k myšlence, že tyto země by měly být zneužity proti cílům americké zahraniční politiky.
Čtyřstranná organizace Quad a AUKUS používají vykonstruované hrozby „čínské expanze“ a „agrese“, aby nalákaly miliony lidí v asijsko-pacifickém regionu k odklonu obrovského a stále rostoucího množství zdrojů z národního rozvoje do vojenských výdajů a potenciální konfrontace se samotnou Čínou.
Takzvaná „koalice ochotných“ – recyklovaný termín z americké invaze do Iráku v roce 2003 – spolu s navrhovaným přidruženým členstvím Kanady v EU si klade za cíl vymyslet hrozbu „invazivního Ruska“, aby mobilizovala další zdroje pro probíhající zástupnou válku Washingtonu na Ukrajině.
V západní Asii USA využívají tzv. „Mekckou dohodu o společné obraně“ a „Abrahamovy dohody“ ke sjednocení svých klientských států v regionu – a to navzdory desetiletím protichůdných propagandistických diskurzů, které udržují americkou strategii napětí v celém regionu se zaměřením na Izrael.
Uměle vyvolávaná veřejná nenávist a/nebo strach se používá k prosazování těchto různých pokusů o koncentraci zdrojů a moci klientských států USA po celém světě – uprostřed propojených konfliktů napříč Evropou a západní Asií a rostoucího napětí v asijsko-pacifickém regionu. V rámci tohoto procesu dochází všude, od Latinské Ameriky až po africký kontinent, k souvisejícím konfliktům.
Ponecháme-li stranou propagandu, vyvstává velmi jednoduchý vzorec: všechny tyto politické aliance mají jediný cíl – zvýšení vojenských výdajů – konkrétně na zbraně, které buď vyrábějí samotné USA, nebo jsou součástí globální vojenské interoperability USA. Navíc právě tyto vojenské výdaje jdou na úkor sociálních programů, ekonomického a národního rozvoje, a dokonce i politické stability různých klientských států USA, které tyto aliance tvoří – bez ohledu na to, zda jsou vytvořeny a vedeny USA, nebo zda tvrdí, že se staví proti americké politice.
Ačkoli se tato „síť sdílení zátěže“ formovala během několika amerických administrativ v tomto 21. století, pouze staví na tom, co vždy bylo pokračováním samotného bývalého Britského impéria. Pojem „síť sdílení zátěže“ byl doslovně začleněn do Národní bezpečnostní strategie USA z roku 2025 a záměrně prezentován jako prostředek k zabránění nadměrnému expanzi USA – stejně jako si Britské impérium potřebovalo udržet svou vlastní moc ke konci své globální dominance.
Jeho zástupci požírají vlastní ekonomiku
Vzhledem k tomu, že populace a průmyslová základna Číny převyšují populace a průmyslovou základnu USA a Evropy dohromady, a vzhledem k rozsáhlé a rostoucí síti partnerů, kterou Čína buduje v rámci vznikajícího multipolárního světa, nestačí ani zvýšené využívání klientských států USA.
Z tohoto důvodu se USA snaží přeměnit trápící se západní ekonomiku z civilní výroby na výrobu zbraní. Příklady se stále častěji objevují v titulcích západních médií: automobilky v Evropě a nyní i v USA stále více využívají nevyužité výrobní kapacity k výrobě komponentů pro zbraně a střelivo.
Západ se sice označuje za „společnost volného trhu“, ale aktivně tento „volný trh“ potlačuje tím, že nutí civilní výrobu k přechodu na vojensko-průmyslovou výrobu – nikoli politickými prohlášeními, ale pečlivým řízením sociopolitických a ekonomických podmínek, které nenechávají mnoho jiného výběru.
USA se podařilo donutit celou evropskou ekonomiku, aby se odpoutala od levné, hojné a spolehlivé energie z Ruska – prostřednictvím USA zorganizovaného svržení ukrajinské vlády v roce 2014 a následné války vyvolané americkou agresí podél ruských hranic. Zastavením dovozu ruské energie do Evropy se USA podařilo nasměrovat celou evropskou ekonomiku směrem k vojensko-průmyslové výrobě tím, že jakoukoli jinou ekonomickou činnost učinily neúnosně drahou.
I když bude vojensko-průmyslová výroba také nákladná, evropské vlády používají mezi sebou a USA zinscenovanou šarádu, aby vytvořily iluzi existenční hrozby ze strany Ruska a toho, že je USA „opustily“ tváří v tvář této „ruské hrozbě“ – což umožňuje vyšší výdaje na vojensko-průmyslovou výrobu, než by kdy bylo možné za skutečných podmínek volného trhu.
Ačkoli nedávné americké administrativy, včetně Trumpovy a Bidenovy, oznámily opatření k reindustrializaci Spojených států, žádné z opatření, která jsou k tomu skutečně potřebná – jako je reforma vzdělávacího systému, zejména odborného vzdělávání, investice do národní infrastruktury nebo znárodnění klíčových průmyslových odvětví – nebylo navrženo, natož aby bylo provedeno.
Místo toho plynou obrovské částky peněz amerických daňových poplatníků do zbrojního průmyslu a do dodavatelských společností v dodavatelských řetězcích, aby se rozšiřovala výroba zbraní a střeliva – ale vzhledem k ziskové povaze těchto společností plyne do rozšiřování skutečné výroby co nejméně peněz.
Jelikož žádná z amerických administrativ, které slíbily reindustrializaci USA, se nezabývala základními předpoklady, celá americká průmyslová odvětví upadají – včetně automobilového průmyslu. Místo aby umožnily „volnému trhu“ vytlačit neefektivní a nekompetentní korporace z podnikání, tyto korporace také používají peníze amerických daňových poplatníků k stále většímu využívání nevyužité průmyslové kapacity k výrobě dílů pro zbraně místo pro automobily.
Například GM se nedávno chlubila výrobou vnějších plášťů pro rakety Patriot. GM využívá nepoužívaná počítačem řízená obráběcí centra, která se obvykle používají pro výrobu prototypů a forem, k výrobě těchto vnějších plášťů v množství, které by Lockheed Martin nemohl dosáhnout bez investic do podobných zařízení.
Podobně jako zkorumpované a neschopné korporace, které se hroutí pod tíhou vlastní chamtivosti a spojují síly, aby co nejdéle udržely to, co lze nejlépe popsat jako pyramidové schéma, se v USA formuje „fúze civilního a vojenského systému“, kde vláda vytváří zbytečnou potřebu neustálé války a zbraní a střeliva, které jsou pro ni potřebné, a americké korporace si přitom přivlastňují peníze daňových poplatníků.
To, že impérium špatně řídí svou ekonomiku uprostřed nezastavitelného úpadku, není nic nového. Také Britské impérium zpronevěřilo národní zdroje a průmysl v zoufalé snaze udržet si svou globální dominanci, místo aby si uvědomilo neudržitelnost tohoto přístupu a potřebu transformovat se z predátorské říše ve fungující a produktivní národní stát.
V důsledku toho nejen ztratila svou říši, ale také zůstala bez socioekonomických a politických základů pro provozování životaschopného národního státu a celou svou postimperiální éru strávila jako přívěsek amerického impéria, spíše než aby existovala jako suverénní britský národní stát.
USA – stejně jako Britské impérium – si pouze kupují čas na udržení své globální dominance tím, že odmítají uznat tuto realitu, místo aby vypracovaly životaschopný plán, jak ji realisticky zajistit. Tím vážně zanedbávají nezbytné základy pro fungující a produktivní národní stát – s infrastrukturou hnijící pod nohama amerického lidu, nedostupným vzděláním a zdravotní péčí a rozdělenou, stále více dysfunkční společností.
Ještě horší je, že metoda navrhovaná USA pro udržení globální hegemonie se zcela spoléhá na destabilizaci a podkopávání vznikajícího multipolárního světa, spíše než na to, aby USA dosáhly nebo dokonce překonaly rostoucí sílu a prosperitu multipolárního světa.
Konečným výsledkem je, že se USA vyhloubí a zároveň vysají ze svých zástupců v procesu podkopávání a destabilizace zbytku světa – a pokud by se multipolarismu nepodařilo tento proces úspěšně zastavit a zvládnout relativně stabilní přechod od americké hegemonie ke globální multipolaritě, zanechají všechny tři v troskách a bídě.
Pouze čas ukáže, jak přesně se celý tento proces bude vyvíjet. Zájmové skupiny na obou stranách navrhly plány a realizují je na globální scéně. Pouze jedna strana má na své straně historii a udržitelné geopolitické a ekonomické základy – a to není Wall Street a Washington. Vždy je však snazší ničit než budovat – proto musí multipolarita růst neuvěřitelnou rychlostí a v nebývalém měřítku, aby překonala prokázanou destruktivní sílu Spojených států. Kdokoli se ukáže ve svém přístupu schopnějším, buď nastolí nový, lepší světový řád, nebo zanechá svět v troskách.
