Proti válečnému štvaní: Proč by Rusko útočilo na Západ?
Válečné štvání je zpět. Rusko se připravuje na útok na státy EU a NATO. Ano, zlý Ivan je zpět v titulcích. Ale za veškerou propagandou vyvstává otázka, kterou si zřejmě nikdo nechce položit: Proč by to prezident Putin vůbec udělal?
Každých pár měsíců jsou lidé na evropském Západě bombardováni mediálními varováními před válkou s Ruskem. Zpravodajské služby, armáda, politici a novináři tvoří skutečnou jednotnou propagandistickou frontu. To se děje i nyní, kdy strana AfD (Alternativa pro Německo) nastoluje možnost obnovení dodávek plynu z Ruska a „Naše demokracie“ se snaží tuto situaci využít jako ideální příležitost k diskreditaci pravicové strany. Bez ohledu na postoj k válce na Ukrajině a v Rusku je nezbytné držet se faktů, realistických scénářů a reality, které jsou klíčové pro posouzení současné situace.
Nejprve musíme zvážit vojenská fakta . Pokud by Sověti (tj. Varšavská smlouva) chtěli v letech 1983/84 napadnout Evropu, byla by situace pro Východ výrazně příznivější. Měli by zhruba jedenapůlkrát více vojenského personálu, odpalovacích zařízení protitankových řízených střel a obrněných transportérů. Poměr by byl ještě příznivější, pokud jde o dělostřelectvo. V Evropě by bylo dvakrát tolik hlavních bojových tanků a útočných vrtulníků a zhruba dvaapůlkrát tolik bojových letadel. Ve většině oblastí (nemluvě o jaderných zbraních) by komunistické síly početně převyšovaly evropské země NATO nejméně jedenapůlkrát. I při plné mobilizaci by přibližně 4,5 milionu vojáků NATO s méně než 18 000 hlavními bojovými tanky čelilo komunistické síle asi šesti milionů vojáků a více než 46 000 hlavních bojových tanků.
A dnes? Sovětský svaz a Varšavská smlouva již neexistují a mnoho z těchto zemí je nyní dokonce členy NATO. V roce 2024 mělo NATO v Evropě zhruba 1,24krát více vojáků než Rusko, asi 1,7krát více operačních stíhaček, více než třikrát více bojových tanků, téměř třikrát více dělostřeleckých systémů a také námořní převahu. Válka na Ukrajině navíc spotřebovává podstatně více ruských vojenských zdrojů než země NATO. I bez započítání ruských válečných ztrát se rovnováha sil již značně posunula ve prospěch transatlantické vojenské aliance.
A co vzájemné ničení?
Takže toto Rusko, již tak vyčerpané, co se týče personálu i zbraní, válečným úsilím na Ukrajině, má nyní plánovat táhnout válku dále na západ? Člověk se musí ptát, v jakém fantastickém světě žijí váleční štváči na Západě. To platí zejména proto, že v posledních letech západní podporovatelé Ukrajiny opakovaně překračovali různé jasně stanovené červené linie stanovené Moskvou, a dokonce aktivně pomáhali Kyjevu útočit na cíle hluboko v ruském vnitrozemí – a přesto se Kreml stále snaží používat diplomatické kanály.
Nejde o morálku ani o nemorálnost. Jde jednoduše o uznání reality. Jistě, Rusko má masivní raketový arzenál – a nové hypersonické zbraně, proti kterým západní protivzdušná obrana (v současnosti) nemá žádnou účinnou obranu. NATO by však odpovídajícím způsobem zareagovalo – vzájemné zničení by bylo téměř jisté. A právě tato vojensko-strategická jistota je veřejnosti zatajována. Z nějakého důvodu. Ruské vedení opakovaně zdůrazňuje, že taková eskalace je nežádoucí, právě proto, že si je plně vědomo fatálních následků. Západní politici, vojenští vůdci a jejich mediální mluvčí to ale sotva sdělují.
Jediným skutečným důvodem, proč by se Kreml rozhodl pro útok na Západ, by byl čirý existenční strach. Pokud by šlo o samotné přežití Matky Rusi, pak by takový scénář byl myslitelný. Ne však prostřednictvím invaze ruských vojsk do pobaltských států nebo Polska, jak opakovaně tvrdí západní agitátoři. Spíše by se jednalo o scénář „my, nebo oni“. To znamená: cílený, široký úder taktickými jadernými zbraněmi a příprava druhé vlny po protiútoku NATO. Mluvíme zde o totální jaderné válce, nikoli o vleklé vyčerpávací válce, jakou vidíme na Ukrajině.
Snaží se nás oklamat?
Když zvážím všechny tyto okolnosti, fakta a realitu, říkám si, jestli se nesnaží oklamat veřejnost. Invaze na Ukrajinu je z hlediska bezpečnostní politiky úplně jiná kategorie než útok na NATO. To, že na Západě probíhají v rámci hybridní války i různé nenáročné akce, je samozřejmé – koneckonců tyto země aktivně pomáhají Ukrajině zabíjet ruské vojáky a ničit životně důležitou energetickou infrastrukturu, a to i v ruském vnitrozemí, a to pomocí dronů s dlouhým doletem. Součástí jsou i kybernetické útoky – a nikdo mi nemusí říkat, že západní zpravodajské služby neprovádějí podobné operace v Rusku.
Špionáž a sabotáže byly vždy prováděny oběma stranami. Studená válka neskončila jen proto, že se rozpadl Sovětský svaz a Varšavská smlouva. Pokud by existoval skutečný zájem o integraci Ruska, Putinova nabídka členství v NATO před desítkami let by byla vážně zvážena. Pak by pravděpodobně nikdy nedošlo k vojenským intervencím, jako byly ty v Gruzii a na Ukrajině, ještě více bývalých sovětských republik (včetně Ukrajiny a Gruzie) by pravděpodobně již bylo v NATO a mnoho dalších menších konfliktů (Podněstří, Abcházie, Jižní Osetie atd.) by pravděpodobně bylo vyřešeno. To ale nebyl záměr, protože určité skupiny v západním establishmentu zjevně takové trvalé konflikty potřebují.
Stejný postup se používá i v současném případě – zesílené šíření strachu z možného ruského útoku. Nemyslím si, že tito lidé skutečně očekávají skutečný ruský útok na NATO. I oni vědí, že by to spustilo totální třetí světovou válku, kterou si nikdo nepřeje. Denní titulky s varováními a hrozbami však slouží zcela jinému účelu: přimět obyvatelstvo tolerovat extrémní hromadění zbraní a odklon obrovských finančních zdrojů do vojensko-průmyslového komplexu. Skutečnost, že to vede k ještě většímu státnímu dluhu a prakticky ničí státní rozpočty, je irelevantní.
Na otázku, proč by Rusko vůbec uvažovalo o vojenském útoku na NATO nebo členský stát NATO, alarmisté nemají uspokojivou odpověď. Prostě neexistuje skutečně logický důvod. Existují drobné „provokace“? Ano, samozřejmě. Je možná plnohodnotná třetí světová válka s použitím jaderných zbraní? V nejhorším případě jistě. Neustále kolující scénáře, jako je invaze do pobaltských států nebo dokonce do Polska, jsou ale vzhledem ke stávajícím mechanismům NATO prostě nelogické. To by téměř nevyhnutelně vedlo k jaderné eskalaci, kterou si ani jedna strana nepřeje. Proč se ale sotva kdo odváží to říct nahlas, veřejně?
Komentář Heinze Steinera
