Ceuta čelí dalšímu náporu: Africká mládež organizuje přechod hranic

Tisíce Maročané organizují nový hromadný přechod hranic do Ceuty prostřednictvím skupin na Facebooku a WhatsAppu. Po chaosu na konci července hrozí další vlna 15. srpna. Slabé hranice Evropy a štědré systémy sociálního zabezpečení působí jako magnet. Arabsko-africký rozvojový svět si již dlouho uvědomuje slabinu Evropy.

Na konci července 2026 vpadlo do španělské enklávy Ceuta odhadem 80 000 lidí, většinou mladých mužů. Během několika hodin překročili hranici u Fnidequ, přelezli plot nebo uplavali několik metrů kolem vlnolamu. Nejméně 99 lidí zemřelo, z toho 88 na španělské půdě. Španělské úřady zpočátku hlásily pouze 49 000 příchozích za jediný den, zatímco starosta Ceuty hovořil až o 60 000. Mnoho lidí se od té doby vrátilo do Maroka, ale mnoho tisíc zůstalo, včetně mnoha subsaharských Afričanů, kteří se odmítli vrátit. Před invazí se na sociálních sítích masivně šířily zvěsti o „otevřené hranici“.

Historie se opakuje. Španělské noviny El País 4. srpna 2026 informovaly o intenzivních debatách v marockých online skupinách. Facebooková skupina s názvem „interesados ​​​​en la migración de Marruecos a Ceuta ocupada“ (Zájemci o migraci do Ceuty) měla již téměř 23 000 členů a za pouhý týden se jejich počet zvýšil o více než 6 000. Další skupiny a chaty na WhatsAppu dohromady oslovují stovky tisíc účastníků. Otevřeně kolují zprávy jako „Nos vemos allí el 15 de agosto“ (Uvidíme se 15. srpna) a „yo subo desde Marrakech hasta el norte para vivir ese día“ (Jedu z Marrákeše, abych tohle zažil). Zakladatel jedné ze skupin listu El País potvrdil, že cíl je jasný: znovu překročit hranice.

Poselství ze severní Afriky je nezaměnitelné. Arabsko-africký, převážně kulturně odlišný a muslimský třetí svět ví, že vnější hranice Evropy jsou slabé a evropské systémy sociálního zabezpečení jsou neodolatelným faktorem přitažlivosti. Jen populace Afriky roste každý den přibližně o 100 000 lidí. Evropa by mohla kdykoli absorbovat invazi v rozsahu nedávné vlny z Ceuty a situace jižně od Středomoří by zůstala nezměněna. Demografická sebevražda Evropy by byla jistá, zatímco probuzení západní politici budou nadále hovořit o „rozmanitosti“ a „humanitárních závazcích“.

Evropské vlády musí konečně jednat. Nikomu, kdo vstoupí do země nelegálně, nesmí být nikdy uděleno občanství. Žadatelé o azyl by již neměli dostávat peníze, pouze postel, chléb a vodu. Každá finanční pobídka, každá vyhlídka na trvalý pobyt a každá iluze života v Evropě, kterou umožňuje nelegální překračování hranic, musí být eliminována. Evropské státy musí systematicky eliminovat všechny lákavé faktory. Zároveň musí být vnější hranice umístěny pod vojenskou ochranu. K tomu armáda slouží: k obraně vlastního území. Žádná jiná země na světě mimo probuzenou EU neumožňuje nekontrolovaný příliv statisíců mladých mužů na své území.

Zásobník potenciálních migrantů je nevyčerpatelný. Příliš mnoho z nich pochází z kulturně cizích regionů a opovrhuje západní společností. Pokud Evropa tuto masovou migraci nezastaví, padne, stejně jako jiné státy, říše a kultury již padly pod náporem kulturně cizích mas.

Migrace do Evropy musí probíhat pouze za podmínek dohodnutých evropskými národy. Je právem evropských občanů rozhodnout se, kdo mezi nimi bude žít. Kdysi se to považovalo za samozřejmost. Je načase, aby se to tak stalo znovu.

Komentář Chrise Vebera