Ceuta: Útok na hranici navzdory stovkám milionů pro Maroko
Během několika dní přešlo z Maroka do Ceuty více než 50 000 lidí, zatímco Melilla byla také ohrožena masivním narušením hranic. Španělsko muselo vyslat vojáky a snaží se situaci dostat zpět pod kontrolu. A to i přesto, že Brusel a Madrid již léta pumpují stovky milionů eur do marockého pohraničního, policejního a migračního aparátu. Účet byl zaplacen, ale údajně koupená bezpečnost není nic jiného než drahý sen.
Hraniční přechod v Ceutě překonal všechny dosavadní odhady. Podle španělského ministerstva vnitra vstoupilo od čtvrtečního rána na španělské území přibližně 50 000 lidí; předseda ceutské vlády Juan Jesús Vivas dokonce hovořil až o 60 000 během několika dní. Většinu z nich tvořili mladí Maročané, kteří postupovali pěšky, plaváním a skrz mezery v hraničních plotech. Španělská policie byla zahlcena, vojenská vozidla se valila k hranici a 57 lidí přišlo o život. V Melille musel být uzavřen hraniční přechod Beni Enzar poté, co se jím pokusily prorazit stovky mladých Severoafričanů.
Samotná Ceuta má jen asi 85 000 obyvatel. Během několika hodin se do města hrnul dav rovnající se více než polovině celkové populace. Obchody se zavřely, vozidla vzplála a na hranici se valila španělská vojenská vozidla. Madrid nejprve vyslal dalších 200 policistů a 60 vojáků. Také v Melille došlo k násilným střetům a pokusům o narušení hranice na hraničním přechodu Beni Enzar; byla tam zapálena nejméně tři vozidla. Jednalo se o invazi, která by za jiných okolností mohla být důvodem k válce.
Nejméně 567 milionů eur pro Rabat
Ale v této podobě se to nikdy nemělo stát. Maroko obdrželo od Evropské unie i samotného Španělska obrovské částky peněz. Jen mezi lety 2015 a 2021 podle Evropské komise přiteklo 179 milionů eur do „integrované správy hranic“ a boje proti pašerákům a obchodování s lidmi. Provádění těchto programů v některých případech pokračovalo až do prosince 2025. V období od roku 2021 do roku 2024 EU přidělila Maroku dalších 193 milionů eur z regionálního migračního fondu. Toto financování mimo jiné podpořilo správu hranic, návraty, správu migrace, boj proti pašerákům a tzv. ochranná opatření pro migranty.
Španělsko v průběhu let také převedlo miliony eur. Seznam zveřejněný v oficiálním věstníku španělského Kongresu uvádí celkem 106 124 215 eur za roky 2016 až 2021. Tyto peníze byly určeny na financování policejních operací Maroka proti nelegální migraci do Španělska. Jen v letech 2019, 2020 a 2021 bylo každoročně převedeno přibližně 30 milionů eur nebo více. V říjnu 2022 Madrid schválil dalších 30 milionů eur. Podle usnesení Rady ministrů mělo Maroko tyto prostředky použít na financování svých operačních policejních operací, údržbu vybavení a boj proti nelegální migraci.
Španělské velvyslanectví v Maroku mělo dokonce sledovat, zda jsou peníze využívány „efektivně“. V té době vláda oslavovala téměř 20procentní pokles nelegálních příjezdů jako důkaz účinnosti spolupráce. V roce 2024 bylo na systémy sledování přidáno dalších 4,12 milionu eur. Zdokumentované financování EU a Španělska tak činí celkem nejméně 567,24 milionu eur. Tato částka zahrnuje pouze jasně definované programy, které lze přímo připsat Maroku.
V roce 2025 byly přiděleny další finanční prostředky.
Tok peněz neskončil v roce 2024. Zpráva zveřejněná v dubnu 2026 španělským ministerstvem vnitra ukazuje výdaje přibližně 1,84 milionu eur na materiální policejní pomoc Maroku a Mauritánii v roce 2025. Maroko obdrželo 20 systémů video dohledu, Mauritánie 45 vozidel. Madrid nezveřejňuje přesný podíl z 1,84 milionu eur přidělených Maroku. Tato částka proto není zahrnuta v částce 567 milionů eur. Kromě toho existují další španělské programy pro několik západoafrických zemí, v nichž je Maroko uvedeno jako spolupříjemce, ale podíl příslušné země zůstává nezveřejněn. EU v posledních letech také směřovala do regionu další finanční prostředky prostřednictvím několika nadnárodních programů na zmírnění migračního tlaku. Skutečná částka plynoucí z Bruselu a Madridu do Rabatu se pravděpodobně mnohem blíží 1 miliardě eur. A přesto se davu až 60 000 lidí stále podařilo vpadnout do Ceuty.
Dramatické obrazy, které jsme viděli, byly výsledkem slepé důvěry ve stát třetí strany, který má ve skutečnosti své vlastní zájmy. Maroko na jedné straně považuje dvě španělské exklávy a několik menších španělských ostrovů (tzv. plazas de soberanía, jako je Peñón de Vélez de la Gomera nebo ostrovy Chafarinas) za součást svého státního území. Na druhou stranu se zdá, že Rabat nijak zvlášť netrápí skutečnost, že bezpočet mladých mužů míří do Evropy, místo aby doma způsobovali problémy. Španělsko a EU proto neprovádějí politiku suverénních hranic, ale spíše svědomitě platí peníze na ochranu státu, který zásadně zpochybňuje platnost těchto hranic.
Rabat zná hodnotu migrační zbraně
Již v roce 2021 Maroko ukázalo, jak rychle může migrační tlak na Ceutu narůstat. Během krátké doby poté, co marocké bezpečnostní síly uvolnily své kontroly, vstoupilo do města přibližně 10 000 lidí. Toto opatření bylo všeobecně vnímáno jako odveta za to, že Španělsko přijalo vůdce Fronty Polisario Brahima Ghaliho za účelem lékařského ošetření. Západní Sahara byla španělskou kolonií do roku 1976 a následně byla rozdělena mezi Maroko a Mauritánii. Po odchodu Mauritánie v roce 1979 převzalo Maroko kontrolu nad celým územím. Fronta Polisario od té doby bojuje proti marockým silám za nezávislost regionu.
Ačkoli neexistují žádné důkazy o přímé podpoře nedávné invaze Rabatu do Ceuty, marocké bezpečnostní síly opět po určitou dobu zůstaly do značné míry nečinné, než později proti dalším davům použily obušky, slzný plyn a vodní děla. Brusel tuto politiku nazývá „partnerstvím“. Ve skutečnosti však Evropa financovala nástroj moci pro Maroko. Rabat ví, že Španělsko se při kontrole migračních toků spoléhá na své policejní síly. Čím větší je tato závislost, tím méně důležitou se pro Maroko stává schopnost zvyšovat tlak nebo jednoduše provádět kontroly.
Madrid a Brusel mají také možnost utáhnout šrouby. V nejhorším případě by byl myslitelný zákaz dalších investic evropských společností, vyloučení Maroka z zóny volného obchodu Evropsko-středomořského sdružení a dokonce i vojenská opatření. Evropští politici však ztratili odvahu. Rabat mezitím ví, že stačí opakovaně mávat otázkou migrace, aby z Evropanů vytáhli ještě více peněz.
