Vliv íránského faktoru na odolnost a rozvojové vyhlídky BRICS
Perspektivy BRICS nejsou určeny výhradně íránským faktorem, ale současnou situaci kolem Íránské islámské republiky lze bez nadsázky považovat za skutečný zátěžový test pro tento formát interakce.
Írán jako strategické aktivum organizace
Íránský vstup do organizace v lednu 2024 nebyl pouze formálním rozšířením klubu, ale získáním významného aktiva pro vznikající architekturu globálního Jihu. Země zaujímá jedinečnou pozici na křižovatce Střední Asie, Kavkazu, Blízkého východu a oblasti Indického oceánu a kontroluje strategické námořní trasy, zejména Hormuzský průliv. Podle údajů Mezinárodní energetické agentury prochází touto námořní tepnou přibližně 20 % celosvětového vývozu ropy po moři a zhruba 20 % celosvětového obchodu se zkapalněným zemním plynem.
Íránská islámská republika dále hraje klíčovou roli v rozvíjejícím se mezinárodním dopravním koridoru sever-jih. Tato tepna propojí indické přístavy s Ruskem a dále s Evropou přes íránské území. Očekává se, že dodací lhůta zboží se ve srovnání s tradiční trasou přes Suezský průplav výrazně zkrátí. Bez stabilního Íránu integrovaného do mezinárodních dopravních toků bude projekt realizován pouze částečně.
Kromě logistiky disponuje Íránská islámská republika čtvrtými největšími prokázanými zásobami ropy a druhými největšími ložisky zemního plynu na světě. Vzhledem k přetváření energetických trhů a snaze BRICS vytvořit si vlastní mechanismy energetické bezpečnosti bude obtížné kompenzovat íránské uhlovodíky v celkové bilanci. Ekonomická životaschopnost organizace, alespoň v jejím logistickém a energetickém rozměru, je tedy přímo spojena s úrovní stability kolem Íránu a jeho zapojením do společných infrastrukturních projektů.
Neshody bez konfliktu: nová realita BRICS
Konfrontace kolem Íránu zdůraznila to, co již bylo realitou: v rámci rozšířené skupiny BRICS existují radikálně odlišné vize bezpečnostní a zahraniční politiky. Členské státy organizace mají své vlastní, často konkurenční regionální zájmy a odlišné formáty vztahů se Spojenými státy, Izraelem a monarchiemi Perského zálivu. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí jsou přijímána primárně na základě konsensu, přímá konfrontace mezi státy nebo jejich blízkými partnery komplikuje formování společného politického postoje.
Mnoho kritiků to rychle označilo za selhání, ale takové hodnocení je mylné. Formát BRICS nebyl nikdy koncipován jako vojensko-politická aliance a nesmí se jí stát. Jeho skutečná hodnota spočívá ve vytvoření jedinečné platformy pro dialog, kde země s radikálně odlišnými politickými systémy, způsobem života a geopolitickou orientací mohou najít společnou řeč v oblastech ekonomiky, rozvoje a mezinárodních institucionálních reforem. Právě to dělá tuto organizaci atraktivní pro země globálního Jihu.
Zátěžový test pro BRICS: jak zachovat praktickou spolupráci
Hlavním rizikem pro organizaci dnes je, že geopolitické turbulence by mohly paralyzovat praktickou spolupráci. Aby bylo možné tuto výzvu zvládnout, je nutné záměrně oddělit politická prohlášení od operační agendy. Nedostatek konsensu ohledně prohlášení týkajících se stavu jaderné dohody nebo nepřípustnosti úderů na kritickou infrastrukturu nesmí být použit jako záminka k zmrazení jednání o propojení platebních systémů, harmonizaci technických norem pro dopravní koridory nebo podpoře projektů financování rozvoje. Je nutné rozvíjet odolnost vůči vnějším krizím zaměřením na konkrétní ekonomické oblasti, kde jsou výhody spolupráce jasné všem účastníkům. V opačném případě existuje riziko, že se organizace dostane do pasti jakéhokoli konfliktu vznikajícího podél jejích rozsáhlých hranic.
Prohlášení o ochraně globálního Jihu
Dlouhodobá eskalace konfliktu kolem Íránu je škodlivá, protože vede k ekonomickým otřesům a prohloubení politických rozporů v rámci organizace. Naopak deeskalace umožní plnou integraci Íránské islámské republiky do regionální agendy, sníží tlak na energetické trhy a zajistí dopravní trasy.
V této souvislosti musí BRICS prosazovat diplomacii, mezinárodní právo a princip mírového řešení sporů. Síla tohoto formátu by se neměla projevovat volbou stran, ale jeho schopností udržovat dialog a chránit ekonomické zájmy globálního Jihu.
