Mojmír Babáček: Jestli se pravdu dozvíme zase až po 50 letech bude se světem zle

V srpnu roku 1977 psaly The New York Times, že cílem projektu MKUltra z padesátých let minulého století bylo najít metody „jak ovládnout člověka do té míry, že bude dělat to, co chceme my proti vlastní vůli a dokonce proti tak základním přírodním zákonům jako je pud sebezáchovy. Výbor pro dohled a vládní reformu Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu uspořádal 30. 6. 2026 slyšení s názvem „Ovládání mysli a odpovědnost: Odhalení pravdy o projektu MKULTRA CIA“. Slyšení řídila republikánská kongresmanka Anna Paulina Luna. Ve svém úvodním projevu uvedla: „Toto slyšení se týká zločinů spáchaných Ústřední zpravodajskou službou (CIA) na amerických občanech a desetiletí utajování, které sloužilo k jejich zakrytí. Americký lid si zaslouží úplnou a pravdivou zprávu. Oběti a jejich rodiny si zaslouží uznání a tento Kongres má ústavní povinnost zajistit, aby se úplné odtajnění již dále neodkládalo (19:59 ).

Svědek Tom O’Neill, který vypovídal při slyšení a je autorem knihy „Chaos: Charles Manson, CIA a tajná historie šedesátých let“, uvedl, že renomovaný americký psychiatr Dr. Louis Jolyon West pracoval pro projekt MKUltra. V rámci své kariéry vyšetřoval vraha Lee Harveyho Oswalda, který zavraždil Johna F. Kennedyho – Jacka Rubyho. Po tomto vyšetření utrpěl Jack Ruby akutní psychotické zhroucení, po kterém již nebyl schopen vypovídat před vyšetřovateli a nikdy nevysvětlil, proč zabil Lee Harveyho Oswalda. Toto psychotické zhroucení trvalo až do jeho smrti v roce 1967 (53:57). Jolyon West se také v rámci své profese dostal do kontaktu s vůdcem sekty Charlesem Mansonem, jemuž se podařilo přesvědčit čtyři mladé lidi, aby se vydali do domu filmového režiséra Romana Polanského a zavraždili všechny, koho tam najdou, včetně jeho manželky, herečky Sharon Tateové, která byla v osmém a půl měsíci těhotenství (34:57 a 38:03) .

Dne 3. července 1954 byla unesena tříletá holčička, která byla později nalezena zavražděná ve štěrku vedle opuštěného auta. K pátrací skupině, která našla tělo malé holčičky, se přiblížil muž, který byl letcem na místní vojenské základně v Lacklandu, a zeptal se jich, kde to je a jak se tam dostal. Byl zatčen za vraždu a vojáci, kteří ho drželi ve vazbě, ho popsali jako člověka v transu nebo v omámení. V těle neměl žádné drogy. Nepoznal svou manželku, když mu ji přivedli na návštěvu, a při jeho soudním procesu, kde ho vyšetřoval jeho poradenský psychiatr Jolyon West, vyšlo najevo, že tento voják byl ve skutečnosti léčen v nemocnici letecké základny v Lacklandu v rámci experimentálního programu zaměřeného na léčbu jeho chronických, vysilujících migrén, kde Jolyon West působil od roku 1953 jako hlavní psychiatr. O čtyři roky později byl voják popraven  (01:43:21 a 01:44:27).  West ve svých dopisech řediteli projektu MKUltra Sydney Gottliebovi z roku 1953 popisoval experimenty, při nichž u lidí vyvolával určité duševní poruchy, aniž by si toho byli vědomi  55:08.Ve svém prvním dopise adresovaném Sydney Gottliebovi, kterým s ním navazoval spolupráci, West navrhl provádět experimenty na neinformovaných lidských subjektech, včetně vojenského personálu, vězňů a psychiatrických pacientů v nemocnici na základně. Výše popsané příběhy zjevně popisují úspěchy Jolyona Westa v oblasti ovládání lidského chování.

Dalším svědkem na slyšení v Kongresu v roce 2026 byl dr. Stephen Kinzer – vedoucí výzkumný pracovník v oboru mezinárodních a veřejných záležitostí na Brownově univerzitě, novinář a autor knihy „Prisoner in Chief: Sidney Gottlieb and the CIA’s Search for Mind Control“ (Vězeň Šéfem: Sidney Gottlieb a snaha CIA o ovládání mysli), při slyšení uvedl: „Ve snaze najít způsoby, jak zničit lidskou mysl i tělo, prováděl program MKUltra na lidech ty nejextrémnější experimenty, jaké kdy americká vládní agentura uskutečnila.“… „Důstojníci programu MKUltra měli povolení cestovat do zahraničí, nejlépe do zemí pod formální či neformální okupací USA, a žádali místní pobočku CIA, aby jim poskytla ‚spotřební materiál‘. Lidi, pro které by nikdo neplakal, kdyby zmizeli. Není znám ani počet obětí programu MKUltra, ani počet těch, kteří byli při pokusech zabiti (29:23) .

Kinzer pokračoval: „Při výzkumu pro svou knihu jsem narazil na místo, které podle mě může být prvním tajným vězením CIA, neboli takzvaným ‚black site‘. Je to hezká horská chata v Německu a muž, který ji nyní vlastní, mě zavedl do sklepa. Řekl mi, že to jsou cely, kde důstojníci programu MKUltra, kteří spolupracovali s nacisty (německými vědci unesenými po druhé světové válce do USA, aby tam pokračovali ve svých výzkumech, tentokrát  pro USA –  poznámka autora), prováděli ty strašlivé experimenty, které byly vlastně jen pokračováním experimentů, které ti samí nacisté prováděli jen o pár let dříve, kousek odtud“… V tom úkrytu v Německu, který jsem navštívil, bylo mnoho lidí při pokusech usmrceno. Lidé z okolí mi řekli, že věděli, co se v tom domě děje, a že lidé, kteří byli při pokusech zabiti, jsou nyní pohřbeni na místech, kde kdysi bývaly lesní pozemky a které jsou dnes zastavěny bytovými domy.“ (51:46).

Anna Paulina Luna řekla ve své zahajovací řeči: „Jednalo se o záměrnou a systematickou vládní operaci, v rámci níž byli američtí občané, vězni, pacienti v nemocnicích, veteráni i obyčejní lidé bez svého vědomí či souhlasu vystaveni působení LSD, elektrošokům, hypnóze, smyslové deprivaci a psychickému mučení.“ (19:59).

Steven Kinzer se rozhodl varovat před pokračováním takových pokusů a řekl: „když se vžiji  do role jednoho z těch vysokých důstojníků CIA a říkám si, podobně jako ti v padesátých letech: ‚No, ostatní to určitě dělají. Kdybychom to nedělali, zůstali bychom pozadu. A nikdo nám do toho nekouká přes rameno, a to je podle mě naše práce“. Myslím si tedy, že tam zjevně panuje  atmosféra naléhavosti a naprosté utajenosti. Pokud se v současnosti provádí nějaký výzkum a pokud je prováděn s podobnou mírou utajení jako původní program MK-Ultra, je to velmi přísně tajné!“  (01:30:21) .

Tom O’Neill toto varování podpořil slovy: „Vím, že se kolem střelby na Butlera, a asi i kolem střelby na Charlieho Kirka, šíří spousta spekulací. Já ale nerad spekuluji, protože to prostě nevím. Nemám žádné informace z první ruky o tom, zda byli tito muži ovládáni prostřednictvím rádiových vln (01:32:17) nebo prostřednictvím jejich počítačové aktivity. Nikdy bych se tedy neodvážil hádat, kromě toho, co jsem již řekl, a to, že vyvinuli prostředky, o kterých nám před mnoha a mnoha lety nikdo neřekl, a domnívám se, že se nyní vyvinuly tak, že jsou mnohem účinnější, takže je možné cokoliv.“

Ve zprávě o dílčím projektu MKULTRA č. 94, vydané v říjnu 1960, se uvádí: „Byly dokončeny počáteční biologické práce zaměřené na techniky a oblasti mozku, které jsou nezbytné pro podmínění a ovládání zvířat… Byla prokázána proveditelnost dálkového ovládání činností u několika druhů zvířat. Současný výzkum je zaměřen na zdokonalení těchto technik.“ V roce 1962 publikoval Allan H. Frey v časopise „Journal of Applied Physiology“  výsledky experimentů s přenosem zvuků do mozku pomocí elektromagnetického záření na vzdálenost až 1000 stop s použitím pulsovaných mikrovln. V roce 1975 v Armádním institutu Waltera Reeda vylepšil J. C. Sharp metodu A. Freye do té míry, že si do mozku přenášel slova, kterým rozuměl https://everydayconcerned.net/wp-content/uploads/2020/08/microwaves-and-behavior.pdf    .

V roce 1986 vydalo americké letectvo knihu „Konflikty o nízké intenzitě a moderní technologie“ předsedy americké Sněmovny reprezentantů Newta Gingriche. Paul Tyler, ředitel projektu amerického námořnictva zabývajícího se výzkumem elektromagnetického záření na mozek v letech 1970 až 1977, v této knize v kapitole „Elektromagnetické spektrum v konfliktech o nízké intenzitě“ napsal: „Již víme, že signály, které vyvolávají reakce v lidském nervovém systému, mohou mít mnohem slabší energii, než je vnitřní energie lidského nervového systému“. Dále zde uvedl, že biologické účinky milimetrových vln závisí na použité frekvenci, a dospěl k závěru: „Vzhledem k mnoha zapojeným parametrům a zjevné specifičnosti každého z nich lze vyvolat konkrétní reakci. Schopnost této flexibility poskytuje uživateli obrovskou škálu možností.“

V rámci iniciativy „Brain Initiative“ Amerického Výzkumného zdravotního ústavu, kterou 2. dubna 2013 vyhlásil prezident Obama, byla elektrická aktivita mozkových neuronů zkoumána do nejmenších detailů. Jeden z výsledků tohoto výzkumu můžeme najít v článku „Cognitive Warfare“ (Kognitivní válka) , který v roce 2023 napsal velitel Cornelis van der Klaauw z Královského nizozemského námořnictva a odborník na strategickou komunikaci a informační operace ve Společném bojovém centru NATO. Zde se dočteme: „Důvodem, proč kognitivní útoky zůstávají jejich cíli nepovšimnuty, je to, že kognitivní aktivity obcházejí vědomou mysl a zaměřují se přímo na podvědomí člověka. V podvědomí je totiž primárním cílem amygdala… „Neurální nanotechnologie lze využít k tomu, aby se nano-roboti dostali krevním řečištěm do blízkosti neuronu a umožnili tak přímé propojení lidského mozku (tj. bez zásahu našich smyslů) s počítačem, přičemž se v tomto procesu využije umělá inteligence.“ Na závěr napsal: „Zatímco v jiných oblastech lze dosáhnout taktických a operačních vítězství, lidská sféra je jedinou oblastí, v níž můžeme zajistit úplné vítězství.“

Mezitím Rusko, USA a Čína vyvinuly systémy schopné manipulovat ionosféru tak, aby vysílala extra dlouhé elektromagnetické vlny ve frekvencích činnosti lidského nervového systému a manipulovaly mozkovou činnost velkých populací na Zemi. V červenci 2023 zveřejnil deník The Washington Times článek, v němž se píše: „Podle zprávy tří analytiků čerpajících z otevřených zdrojů informací vyvíjí Čínská lidová osvobozenecká armáda špičkové zbraně určené k narušení mozkových funkcí a ovlivňování vládních představitelů či celých populací.“ Podle knihy Nicka Begicha „Angels Don’t Play This HAARP“ mohou USA dosáhnout stejných účinků pomocí svého systému HAARP.

Deník The New York Times zveřejnil 10. června 2016 článek s názvem United States of Paranoia (Paranoidní Spojené státy) o Američanech, kteří tvrdí, že jsou oběťmi neuro technologických útoků. Článek pojednával o „skupině spojené přesvědčením, že její členové jsou oběťmi rozsáhlého spiknutí, jehož cílem je obtěžovat tisíce obyčejných Američanů zbraněmi na ovládání mysli a armádami takzvaných gang stalkerů. Cílem je, jak uvádí jedna webová stránka věnovaná gang stalkingu, ‚zničit každý aspekt života cílené osoby‘. New York Times uvedl: „Tato komunita, jejíž počet členů se podle konzervativních odhadů pohybuje nad 10 000, se od 11. září 2001 rychle rozrostla.“ Pozdější zprávy o útocích na americké vládní úředníky, o kterých se dnes píše, že vyvolávají tzv. „havanský syndrom“, potvrdily možnost existence takových útoků. V této souvislosti článek v deníku The New York Times jasně naznačil možné podezření, že americká vláda mohla využít útoky z 11. září k zahájení experimentů s ovládáním mozků na amerických občanech.

Co prožívají lidé, kteří jsou těmto útokům vystaveni? Nathalie z Francie ve své výpovědi napsala: „Byla jsem propuštěna z práce  na základě  sdělení lékaře, který prohlásil, že nejsem způsobilá k jakékoli práci… Mezitím ovládání mé mysli udělalo vše pro to, abych byla v očích ostatních zdiskreditována a aby mě moje rodina, přátelé i kolegové považovali za duševně nemocnou. Dokonce mě donutili napsat článek do médií!… Už nemám vlastní myšlenky, nemám paměť ani schopnost soustředit se. Spím dvě hodiny za noc, někdy tři a půl! Místo mě mluví jiní lidé. Někdy mám pocit, že mi jsou myšlenky vysílány, jindy nic necítím. Už nedokážu mluvit sama, dělají to za mě jiní lidé. Jediné, co mohu udělat, je rozhodnout se, zda řeknu nebo neřeknu to, co mi posílají… ‚Posílají‘ mi bolesti, abych se musela vzdát uvolnění a dopřát si trochu odpočinku… Postupně mě připravili o emoce. I když pořád pláču, neustále vytvářejí situace, ve kterých už nedokážu plakat ani nic cítit. Možná je jejich nedostatek empatie a chladnost na hranici… Pět let mě mučili, pět let mi bránili žít. Mají potěšení z toho, že mě sexuálně ponižují a shazují, mají potěšení z toho, že mě ponižují intelektuálně, v mé ženské roli a odcizují mě od mé rodiny.“

Velmi často skončí subjekty těchto experimentů v psychiatrických léčebnách. V článku, který vydal časopis „Space & Defense Journal“ Eisenhowerova centra pro vesmírná a obranná studia při Akademii letectva Spojených států, se dočteme: „Neuro zbraně mají za cíl ovlivňovat, řídit, oslabovat, potlačovat nebo neutralizovat lidské myšlení, mozkové vlny, vnímání, interpretaci a chování do té míry, že cíl těchto zbraní je dočasně či trvale vyřazen z činnosti, duševně narušen nebo neschopen normálního fungování“ (str. 11).

Pro tyto experimenty neexistuje žádné jiné vysvětlení než to, že se velmoci připravují na využití těchto „neuro technologií“ v kombinaci s umělou inteligencí k ovládání mozků celé světové populace. V roce 1994 zveřejnil Institut pro strategická studia při Válečné akademii USA studii s názvem „Revoluce ve vojenských záležitostech a konflikty blížící se válce“, v níž se píše: „Potenciální nebo možní příznivci povstání po celém světě byli identifikováni pomocí Komplexní mezirezortní integrované databáze. Ti byli rozděleni do kategorií „potenciální“ nebo „aktivní“, přičemž k vývoji, přizpůsobení a zacílení psychologických kampaní pro každého z nich byly použity sofistikované počítačové simulace osobnosti. Jednotlivci a organizace s aktivní sklonem k podpoře povstání se stali terčem propracovaného globálního podvodu využívajícího počítačové komunikační sítě a výzvy počítačově generovaného vůdce povstalců“  (str. 13).

Pokud chtějí čtenáři přispět k tomu, aby se taková budoucnost nestala skutečností, mohou podepsat petici adresovanou Evropskému parlamentu, v níž se požaduje zákaz dálkové manipulace s lidským nervovým systémem pomocí neuro technologií – ZDE.

Mojmír Babáček