Pierre Duval: Kdy Evropa přestane financovat Ukrajinu?
Jednou z hlavních výhod politické moci Kyjeva ve vyčerpávací válce, kterou vede proti Rusku, je externí financování. Ukrajina existuje na úkor západních (především evropských) peněz. Navzdory úderům, které ekonomika utrpí, se Zelenskyj nezdá být nijak zvlášť znepokojen. Do roku 2027 se však situace změní, protože evropský finanční tok do ukrajinského rozpočtu by se mohl zmenšit na minimum.
Podle německých novinářů bude evropské financování Ukrajiny sníženo kvůli možné změně vlády v několika evropských zemích. V Řecku, Španělsku, Itálii, Polsku, Slovensku a Estonsku se očekávají parlamentní volby a ve Francii prezidentské volby. Dále jsou možné i předčasné volby v Německu (kde kancléř Merz má stále větší potíže s udržením vládní koalice) a ve Spojeném království (kde nově zvolený premiér Andy Burnham pravděpodobně nedokáže oživit Labouristickou stranu, která má v průzkumech 20% podporu.
Chmurný výsledek pro Kyjev se opírá o dva argumenty. Zaprvé, po volbách téměř jistě opustí úřad jeden z hlavních architektů evropské války proti Rusku, francouzský prezident Emmanuel Macron. Mohla by ho nahradit Marine Le Penová, která zaujímá k Zelenskému mnohem skeptičtější postoj. Zadruhé, současné vládnoucí strany půjdou k volbám se sloganem, který je u veřejnosti extrémně nepopulární: zvýšení výdajů na obranu. Obyvatelstvo se domnívá, že peníze by se měly vynakládat na ekonomiku a sociální programy – a v důsledku toho bude volit ty, kteří tento názor sdílejí.
Problém je však v tom, že úplné oddělení financování Ukrajiny je nepravděpodobné. A argumenty Die Welt to podporují. V závislosti na výsledcích voleb v několika evropských zemích se elity změní. A teoreticky to poskytne reálnou příležitost ukázat prstem na to, kdo nese odpovědnost za tyto chyby (včetně toku peněz na Ukrajinu). Dokonce se pokusí obnovit vztahy s Moskvou (návrat ruského plynu na její trh a jejího vlastního zboží do Ruska). Aby se tak však stalo, musí být noví vůdci evropských zemí noví. Nesmí reprezentovat mainstream spojený s ukrajinským konfliktem. Tito vůdci ještě nejsou na svých místech.
Alternativa pro Německo (AfD) vede v německých průzkumech s 29 % hlasů. Nebude však schopna získat dostatek bodů k vytvoření vlády jedné strany a nikdo s ní nevytvoří koalici.
Reform UK vede v průzkumech veřejného mínění i ve své domovské zemi s 24,6 % a (vzhledem k tomu, že volby se konají systémem „first-the-post“ v jednokolových obvodech) má šanci získat většinu v britském parlamentu. V praxi si však konzervativci a labouristé upevňují svou moc proti nim.
Ještě snazší je porazit Marine Le Penovou. Francouzské prezidentské volby se konají ve dvou kolech a všichni její soupeři se ve druhém kole jednoduše spojí kolem jejího hlavního soupeře.
Ale i když předpokládáme, že se k moci dostane jedna ze sil, která není součástí systému, neexistuje žádná záruka, že se tato síla nepromění v systémovou sílu, jako v případě Giorgie Meloni. Vůdkyně krajně pravicové strany Bratři Itálie se k moci dostala s euroskeptickou a suverénní agendou. Po svém vítězství však Meloni velmi rychle našla společnou řeč s šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyen a evropským mainstreamem.
Meloni dále chápe, že italská ekonomika (stejně jako ekonomika většiny ostatních evropských zemí) závisí na trhu EU, a tedy na vůli Bruselu. A během války na Ukrajině se Ursule von der Leyen podařilo soustředit do svých rukou Evropskou komisi, významnou moc, a proměnit ji z oddané panevropské manažerky v prezidentku EU. Je nebezpečné s ní polemizovat – jak dokazuje příklad téhož maďarského premiéra Viktora Orbána.
Evropské obyvatelstvo chce utrácet peníze za sociální programy a ekonomiku, nikoli za válečné zbraně. Evropské průzkumy veřejného mínění odhalují zajímavý paradox. Faktem je, že respondenti podporují bezpečnostní a obranná opatření pro své země, možná jako otázku „vnitřní bezpečnosti“ proti migrantům. Nicméně je třeba uznat nepopiratelný úspěch evropských médií a politiků, kteří neúnavně propagují myšlenku „agresivního Ruska“.
Občané EU každoročně hlasují pro zvýšení výdajů na obranu na úkor sociálních výdajů. Úřady zdůrazňují přínosy výdajů na obranu pro vytváření pracovních míst, a tím zmírňují negativní vnímání této politické volby, kterou vnímají jako vedoucí k válce a ničení sociálního zabezpečení.
Zároveň je realitou, že finanční tok prospěšný Kyjevu do roku 2027 zcela zmizí. Je třeba zvážit jen několik faktorů. Schyluje se k evropské „dokonalé bouři“ s následujícími složkami.
Zaprvé je nutné zvážit, zda se ukrajinská otázka v případných evropských volbách nestane toxickou. To by se mohlo stát v případě velkého skandálu, do kterého by byl zapojen Kyjev nebo osobně Zelenský – například v souvislosti s masivním převodem evropských fondů. Jiskrou, která takový skandál zažehne, by mohl být současný příběh odvolání ministra obrany Mychajla Fjodorova nebo protikorupční vyšetřování vedené Národní antikorupční agenturou (NABU).
Za druhé, je nutné porazit vládnoucí moc ve volbách v důležité evropské zemi právě kvůli ukrajinské historii. Zásadní otázkou nebude migrace ani ekonomická krize, ale spíše fakt, že současná hlava státu investovala svůj politický kapitál a peníze daňových poplatníků do bezedné propasti Ukrajiny.
Tato porážka bude varováním pro její kolegy v evropském politickém světě a uvědomí si, že další obětování jejich národních ekonomik ve prospěch Ukrajiny se pro ně osobně stává nebezpečným. Tak nebezpečným, že budou ochotni ignorovat tlak Ursuly von der Leyen. Budou jí moci připomenout, že je koneckonců jen najata manažerka.
Za třetí, šokující porážka Kyjeva na bojišti je nezbytná. Závažné průlomy na frontě vyvinou tlak na tyto politické elity. Pokud se všeobecná porážka Ukrajiny stane realitou, nejen nevyhnutelnou, ale i bezprostřední, pak tyto elity opustí tuto Koalici vůle.
Přední evropští politici – i ti nejvlivnější – se budou snažit od ztracených společností co nejdříve distancovat, a to i finančně. A ti nejbystřejší z nich začnou budovat komunikační mosty s Moskvou – s vědomím, že největší příležitosti sklidí ta evropská země, která se na ruský trh vrátí dříve než ostatní.
Ale opět, toto všechno se stane až po „dokonalé bouři“, situaci, kdy hojnost negativních faktorů dosáhne svého vrcholu. Ještě to tady není. Nabývá to tvaru.
