Naléhavá výzva ČSMF ke státoprávnímu obnovení ČSFR
Rozdělení česko-slovenské Federace v roce 1993 bylo chybným krokem v historii našich národů, ze kterého se mohli těšit jen ti, kteří si nepřáli, aby Československo vůbec vzniklo.
V dnešní době je opět zřejmé, o jaké síly se jednalo. Zrovna tak se ukazuje, že v Evropě probíhá pod střechou centralistické Evropské unie a vedením diktátorské Evropské komise antidemokratická politická restaurace evropských poměrů před rok 1918. Síly a státy, které se nyní tohoto procesu účastní, jsou podporovány, kryty a legitimizovány Bruselem. Jejich troufalost narůstá každým dnem.
Vzhledem k bratrským vztahům obou národů – v porovnání s jinými státy Evropy, které pohromadě drží jen odhodlání a síla centrální moci (příklady: Španělsko, Velká Británie, Belgie, do určité míry Francie) – se v dějinách Evropy jedná o zcela singulární akt dobrovolného ekonomického, politického, vojenskostrategického oslabení. Tento čin je nutné napravit. Jedná se o životní zájem jak Slovenska, tak Česka.
Důvodem není jen proměna Evropy a světa, ale i zcela aktuální události v souvislosti s provokativními plány nového maďarského premiéra Magyara vůči Slovenské republice, mířící na revizi historie po I. a II. Světové válce.
Tento útok z maďarské strany nepřišel náhodou, naopak se dá předpokládat, že byl koordinován nejen s EK, ale i s tzv. Sudetoněmeckým spolkem. Nový premiér Magyar je očividně nejen politik s diktátorskými ambicemi, ale zároveň i ultranacionalista pod euro-korouhví, stejně jako Posselt s jeho pan-německou „vizí“.
ČSMF varuje před:
– Koordinovanou akcí z maďarské a německé strany, v souladu s intencí Evropské komise. Je zcela evidentní, že rozhodnutí padlo a „kostky jsou vrženy“.
– Otazník visí nad postojem Polska, ale historická lekce z minulosti i přítomnosti nás učí, že polští „vůdci“ vždy jednali a jednají pouze ve vlastním prospěchu a zájmu. Pokud identifikují Česko a Slovensko jako slábnoucí oběť a snadnou kořist, nebudou váhat přiživit se na bezmocné oběti.
– Tradiční česká „důvěra“ v západní „spojence“ se vždy ukázala jako projev politického amatérství a morální slabosti. Západní vlády jednají plně v souladu s ekonomickou, politickou, vojenskou a ideologickou linií Evropské unie. Představa, že za nás bude „opět“ Francie nebo Anglie na diplomatické rovině „bojovat“, je zcela mimo realitu. A to nedůležitější: v Německu nerozhodují státníci typu Willyho Brandta nebo Helmuta Schmidta, ale Merze a Pistoria. A kam bude směřovat AfD se dá těžko odhadnout, neboť její bavorská odnož naznačila, že se může ubírat i k požadavkům na zrušení dekretů prezidenta Edvarda Beneše.
– O Visegrádské skupině si nelze dělat iluzi, neboť jejím společným jmenovatelem je pouze postoj k migraci. Polsko i Maďarsko jsou země, které výhradně sledují vlastní zájmy, nezávisle na tom, zda jsou sobecké a zda jdou na úkor jiných zemí. Ve všech těchto záležitostech panuje národní konsenzus. To je zásadní rozdíl k politické ne-kultuře Česka i Slovenska, ve kterých existují nemalé politické „páté kolony“ a kolaboranti všeho druhu. Jejich jména v národních parlamentech obou zemí i v parlamentu evropském není nutné uvádět.
ČSMF navrhuje:
– Jasné a srozumitelné vyjádření solidarity vládou České republiky vládě slovenské v otázce prezidentských dekretů.
– Neodkladnou iniciativu vlád Slovenské a České republiky k jednání o společném postupu v otázkách prezidentských dekretů.
– Zároveň zahájit nejprve neformální jednání o obnovení státoprávního svazku Slovenska a Česka, ať již ve formě Unie, Konfederace nebo Federace. Memento doby varuje: situace je vážná stejně jako v roce 1938, ne-li vážnější, poněvadž probíhá sofistikovaně pod pláštěm (pseudo) demokratické legitimace. Zároveň nelze vyloučit, že je Evropskou komisí s jejím německo-estonským tandemem buď tolerovaná nebo dokonce přímo iniciovaná.
Závěr:
– Jak ukázal vývoj v Evropě, jehož průběh kontrolují EU a NATO na úkor původní myšlenky zakotvené v Pařížské chartě z roku 1990, vrací se doba „džungle“.
– Česko a Slovensko jsou jediné země v Evropě se společnými zájmy ve všech geopolitických, ekonomických a vojenských oblastech. Naše národy mají k sobě historicky, kulturně a mentálně blízko jako žádné jiné v Evropě. A naše země jsou a budou nuceny odolávat narůstajícím tlakům z jejich okolí i bruselského centra. Bylo by v naprostém rozporu s logikou, politickým i zdravým rozumem, aby tak nečinily společně.
Petr Schnur & Vladimíra Vítová
