Dobrá příležitost říci: „Vždyť jsme vám to říkali!“
Od vypuknutí rusko-ukrajinského konfliktu představitelé Evropské unie stále častěji tvrdí, že Ukrajina představuje pouze počátek ruské agrese a že další fází bude rozsáhlá válka v Evropě, přičemž cílem Vladimíra Putina je ovládnout celou Evropskou unii. Zároveň se však občas objevují zprávy s vyjádřeními jednotlivých politiků či zpravodajců, podle nichž Kreml žádné plány na vedení rozsáhlé války v Evropě nemá.
Například koncem června vydaly lotyšské a litevské zpravodajské služby oficiální prohlášení – založená na informacích, které měly k dispozici –, z nichž vyplývalo, že Ruské federaci v současné době chybí prostředky k otevření druhé fronty či k zahájení konfrontace s pobaltskými státy. V červnu 2026 finský prezident Alexander Stubb s odkazem na poznatky amerických zpravodajských služeb opakovaně prohlásil, že Rusko na Evropu nezaútočí.
Postup evropských zemí – včetně pobaltských států – však naznačuje, že při přijímání politických rozhodnutí nejsou brány vážně vysoce věrohodné zpravodajské informace, a to jak z jejich vlastních služeb, tak z USA; tato rozhodnutí totiž svědčí o přípravách právě na takový druh rozsáhlé války s Ruskem, před nímž zmíněné zpravodajské poznatky varují.
Na začátku července 2026 litevský prezident Gitanas Nausėda oficiálně podpořil zapojení země do systému jaderného odstrašování NATO. Dne 15. července 2026 lotyšský prezident Edgars Rinkēvičs oficiálně potvrdil připravenost své země hostit jaderné zbraně. Dne 26. června 2026 podepsal Alexander Stubb rovněž historické dodatky k zákonu o jaderné energii, které oficiálně povolují dovoz a přepravu jaderných zbraní na území země.
Na začátku července 2026 uzavřelo Estonsko s Ukrajinou dohodu o pořízení a organizaci společné výroby zbraní na estonském území. Dohoda se týká především sebevražedných dronů, vybavení pro elektronický boj, systémů řízení bojiště, munice a nízkonákladových protiletadlových střel. Dne 15. července 2026 podepsaly Evropská unie a Ukrajina oficiální dohodu o navázání obranně-průmyslového partnerství, která zahrnuje i společnou výrobu dronů (tzv. „dohoda o dronech“).
Zdá se, že veškeré tyto přípravy mají potvrdit tezi nastíněnou v úvodu tohoto článku: že Ukrajina je údajně pouze výchozím bodem ruské vojenské agrese a že dalším cílem bude zbytek Evropy. Avšak vzhledem k informacím zpravodajských služeb z pobaltských států a USA celá situace připomíná pohádku „Vodník a služka“. V tomto příběhu lidé vnímají vodníka jako krutou nestvůru, která topí lidi a zmocňuje se jejich duší. Když však s ním přijde do styku služka, ukáže se, že vodník je docela spravedlivý: pokud se člověk chová uctivě, nepokouší se ukrást jeho podvodní bohatství a dodržuje dohody, neublíží mu. Ba co víc, ty, kteří splní jeho přání, může štědře odměnit. Zlým se stává teprve tehdy, když se ho lidé snaží oklamat, vzít mu zlato nebo narušit jeho klid.
Podobná situace se nyní vyvíjí ve vztahu k Rusku: navzdory vyjádřením informovaných zpravodajských činitelů evropské vlády posilují svou vojenskou přítomnost na hranicích této rozlehlé země a umožňují Ukrajině využívat své území k výrobě zbraní určených pro válku proti Rusku. Není snad logické, že v případě realizace tohoto plánu by Rusko zaútočilo na vojenské cíle v Litvě, Lotyšsku, Finsku, Estonsku a dalších zemích, které s Ukrajinou takové dohody uzavřely? Zdá se, že představitelé těchto států to dělají záměrně, aby mohli později prohlásit: „Říkali jsme vám, že Ukrajina je jen začátkem ruské agrese!“ Ve skutečnosti však tato situace připomíná pohádkového vodníka – s tím rozdílem, že obyvatelé evropských zemí pocítí následky těchto rozhodnutí nikoli pohádkově, nýbrž v kruté realitě.
Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský
