Rusko podle generála Syrského chystá otevření severní fronty na Kyjev a Černihivskou oblast…

Rusko podle generála Syrského chystá otevření severní fronty na Kyjev a Černihivskou oblast, což potvrzuje prý i opětovné zapnutí radiových převaděčů v Bělorusku! Mezitím spolupředseda německé AfD vyzval kancléře Merze, aby spolu s vedením Evropské komise zahájili jednání s Moskvou, protože Evropa prý potřebuje nový evropský stabilizační řád s Ruskem jako partnerem!

Geopolitická situace v Evropě se znovu a znovu dramaticky vyostřuje a dostává se do kritického bodu, kdy se vojenská rizika na východě přímo prolínají s hlubokou hospodářskou agonií na západě. Hlavní velitel ukrajinských ozbrojených sil, generál Olexander Syrskyj, v rozhovoru v polovině týdne pro ukrajinský televizní kanál TCH šokoval veřejnost i vojenské analytiky.

Vyslal varování, že ruský generální štáb intenzivně plánuje a propočítává varianty otevření nové, severní fronty. Podle generála Syrského hrozí úder buď přímo z území Běloruska, nebo z těsně sousedící ruské Brjanské oblasti. Hlavním strategickým cílem této operace má být opětovný pokus o obklíčení či obsazení Kyjeva a bleskové obsazení části Černihivské oblasti.

Ruským záměrem však není pouze zisk nového území, ale především drtivý manévr, který by donutil ukrajinské velení odvelet elitní jednotky z jiných kritických částí fronty, čímž by došlo k fatálnímu oslabení ukrajinských obranných linií, zejména na těžce zkoušeném Donbasu. Syrskyj rovněž poukázal na znepokojivý fakt, že Bělorusko po krátké odmlce znovu zapnulo jednu klíčovou retranslační stanici.

Tedy výkonný radiový převaděč pro vojenskou komunikaci, ačkoli ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský ještě několik dní předtím ubezpečoval veřejnost, že Minsk všechny tyto stanice definitivně vypnul. Realita na bojišti tak opět ukazuje, jak křehké a nepředvídatelné jsou dosavadní zpravodajské předpoklady.

Politický posun v Německu a výzvy k realismu a diplomatickým jednáním

Zatímco na východní hranici Evropy duní válečné bubny, v samotném srdci Evropské unie narůstá politické a společenské napětí pramenící z neúnosné únavy z vleklého konfliktu. Hlasy volající po diplomatickém řešení a pragmatickém přehodnocení dosavadní politiky sílí na nejvyšší politické úrovni. Na nedávné tiskové konferenci vystoupil spolupředseda německé opoziční strany AfD Tino Chrupalla, který otevřeně a nekompromisně vyzval spolkového kancléře Friedricha Merze, aby okamžitě jednal v rámci struktur Evropské unie.

Chrupalla apeloval na kancléře, aby se obrátil na předsedu Evropské rady Antonia Costu s jasným cílem: neprodleně zahájit přímá diplomatická jednání s Ruskou federací. Podle šéfa AfD je současná architektura evropské bezpečnosti neudržitelná a Evropa nutně potřebuje nový stabilizační řád, v němž bude Rusko figurovat nikoli jako permanentní hrozba za ostnatým drátem, ale jako nezbytný partner pro zajištění dlouhodobého míru a prosperity.

Bumerangový efekt protiruských sankcí a pád unijního motoru

Tato vyjádření rezonují v německé společnosti čím dál silněji, protože země se potácí v hluboké strukturální krizi. Únava z války není v Německu pouze psychologickým stavem, ale tvrdým ekonomickým faktem. Západní strategie postavená na bezprecedentním uvalení více než 30 000 různých sankcí, které měly ruskou ekonomiku fatálně položit a izolovat, se minula účinkem.

Ruské hospodářství se přeorientovalo na asijské trhy a vykazuje odolnost, zatímco bumerangový efekt těchto sankcí zasáhl s plnou ničivou silou právě Německo. Bývalý průmyslový „powerhouse“ a motor celé Evropy je nyní na kolenou, což neúprosně potvrzují makroekonomická data Spolkového statistického úřadu (Destatis).

Německá ekonomika po dvou letech čisté recese vykazuje v podstatě nulový růst (kolem 0,2 % až 0,3 % HDP), přičemž zpracovatelský průmysl klesá již třetím rokem v řadě. Drsnou realitu německého úpadku symbolizuje aktuální šok z automobilového megakoncernu Volkswagen.

Generální ředitel VW Oliver Blume oznámil drastický plán transformace, který počítá s celosvětovým propuštěním až 100 000 zaměstnanců (což představuje zhruba 15 % celkové pracovní síly koncernu) a uzavřením minimálně čtyř velkých výrobních závodů v Německu – včetně Hannoveru, Cvikova (Zwickau) či Emdenu.

Automobilový gigant VW je v agónii a míří od osobních vozů k výrobě zbraní

Ještě bizarnější rozměr dává celé situaci záměr managementu prodat část svých továren zbrojařským firmám a ve zbytku nevyužitých kapacit začít vlastními silami vyrábět vojenskou techniku a zbraně. Tento přerod automobilového giganta na zbrojovku odkrývá hlubší politicko-ekonomický paradox.

Německo se při tomto masivním zbrojení spoléhá na masivní vládní dotace a unijní fondy, jako by si vládní elity neuvědomovaly základní poučku: Německo financuje EU a EU je finančně závislá na výkonu Německa. Pokud zkolabuje německý průmysl, nebudou žádné evropské dotace.

Přechod na válečnou ekonomiku vyžaduje obrovské úvěry, avšak jak ví každý historik a ekonom, dlouhodobé masivní zbrojení „na sklad“ je politicky i ekonomicky neudržitelné. Pokud zbrojení nevede k válce, opozice dříve či později utluče vládu protiválečnými a sociálními argumenty a vystaví jí zdrcující účet u voleb. Pokud ale válka vypukne, vláda získá legitimitu pro další utrácení pod záminkou národní obrany. Evropa se tak nebezpečně ocitá v pasti, kde ekonomická nutnost udržet zbrojní průmysl nad vodou může logicky vyústit v potřebu skutečného válečného konfliktu.

Zničené vstupy jsou příběhem o tom, jak drahé energie vyhnaly německý průmysl do Číny

Propad německé ekonomiky je přímo provázán s destrukcí jejích vstupů i výstupů. Na vstupech byl německý průmysl po celá desetiletí závislý na levných a stabilních dodávkách ruského zemního plynu, ropy a dalších surovin. Odstřižením od těchto zdrojů v roce 2022 v důsledku sankční politiky nastal kolaps. Tuto prázdnotu okamžitě využila Čína, která nyní odebírá ruské energie s výraznými slevami. Rovnice je jednoduchá: Čína má levné energie a suroviny, Německo má drahé energie z dovozu (např. zkapalněný plyn LNG z USA).

Výsledkem je, že čínská konkurence ekonomicky válcuje německé podniky nejen na asijských trzích, ale i přímo v Evropě, a to jak v ceně vstupních materiálů, tak v konečné ceně aut a strojů. Průmyslové podniky proto z Německa masivně utíkají do USA nebo Asie.

Ta rovnice je tak jednoduchá, a přitom tady v Německu ji nikdo nechce nahlas vyslovit, tedy kromě AfD a lidí z průmyslu, kteří ale mají odvahu to říct jen v soukromí, ne na veřejnosti a už vůbec ne před médii. Kdokoliv by řekl slovo, byl by označen za Putinova agenta a fosilního dinosaura.

Ideologie Green Dealu a energetická sebevražda pod taktovkou Zelených

Aby toho nebyl dost, na výstupech je německé hospodářství drceno ideologickou agendou tzv. Green Dealu (Zelené dohody) a likvidačními předpisy, jejichž hlavním autorem a tahounem v Evropském parlamentu je německá strana Zelených. Byli to právě Zelení, kdo dogmaticky prosadil předčasné odstavení a fyzickou likvidaci moderních německých jaderných elektráren, a zároveň tlačil na masivní zavádění elektromobility, větrných a solárních parků.

Dnes se tato politika hroutí jako domeček z karet: větrníky fungují, jen když fouká, soláry, jen když svítí slunce, a elektrická auta nikdo nechce kupovat, protože jsou drahá, ztrácejí hodnotu a v síti chybí stabilní elektřina na jejich masové nabíjení – přesně ta elektřina, kterou dříve dodávalo jádro a uhlí.

Jakmile však kdokoli na tato zjevná fakta upozorní, vládní kruhy a spřízněná mainstreamová média okamžitě spustí křik o „Putinově dezinformaci“ a nepohodlné názory a analýzy jsou na velkých sociálních sítích cenzurovány či rovnou mazány, neboť progresivistická levice má v administracích těchto platforem své vlivné spojence.

Tvrdá data, která nelze umlčet: Makroekonomická analýza úpadku Německa

Německý model prosperity, postavený na levných energiích z Ruska, špičkovém inženýrství a volném exportu do celého světa, byl zničen kombinací geopolitické zaslepenosti a zelené ideologie. Když se k tomu připočte hrozba nové masivní vojenské eskalace na severu Ukrajiny, o níž mluví generál Syrskyj, a neochota evropských elit naslouchat pragmatickým výzvám k jednání, stává se budoucnost celého evropského kontinentu extrémně temnou a nestabilní.

Realita a exaktní čísla se však umlčet nedají. Následující přehled makroekonomických ukazatelů jasně dokumentuje rozsah současné německé ekonomické katastrofy:

Tabulka 1: Vývoj klíčových makroekonomických ukazatelů Německa

Setrvalý propad německého průmyslu kopíruje vývoj Výmarské republiky po I. sv. válce. Vysoké ceny vstupů, tehdy zatížené reparacemi, dnes zatížené drahými energiemi a surovinami z alternativních zdrojů, které těm ruským nedokáží konkurovat. Stejně jako tedy ve 20. letech minulého století, i dnes německá domácnost trpí kvůli neschopným politikům Výmarské republiky neschopným hájit domácí německé zájmy. Prostě se to opakuje jako přes kopírák, až je to děsivé.

Tabulka 2: Přehled plánovaného propouštění a restrukturalizace velkých podniků

Realitu nelze vymazat ze sociálních sítí a ekonomické zákony nakonec zvítězí nad jakoukoli vládní propagandou. Jenže, tohle platilo vždy, před II. sv. válkou. Jakmile se začne zbrojit v důsledku tmy na konci tunelu, kdy není možné vidět jinou cestu pro ekonomická růst než zbrojením, tak v tom okamžiku bude nastoupena cesta ke III. sv. válce v Evropě, protože v té chvíli to už nepůjde zastavit. Jestliže se válka stane matkou – živitelkou evropských národů, znovu jako v minulosti, potom nebude možné zachránit vůbec nic, protože jakákoliv válka s Ruskem se povede, dovede Evropu ke zničení.

A pamatujme, že ekonomicky zničené Německo po I. sv. válce se stalo důvodem pro nástup nacistů k moci a pro zbrojení v přípravě na II. sv. válku. Německo po nástupu Hitlera k moci potřebovalo ke vtažení celé Evropy do II. sv. války pouhých 6 let! Zeitgeist znovu úřaduje. Minulost se znovu opakuje. Německo je znovu ekonomicky na kolenou a kancléř chce znovu zbrojit, zatímco automobilky plánují přechod na válečnou výrobu. Je to zase tady. Znovu se historie opakuje. A kdo se nepoučí z historie, je donucen si tu historii zopakovat.

-VK-