Thomas Röper: Jaká je „jediná pozitivní prognóza pro Evropu“?
V Evropě roste naděje, že Rusko lze porazit. Ruská televize však vidí věci jinak a tvrdí, že pro Evropu existuje pouze jedna „pozitivní prognóza“. Jaká by to mohla být?
Znovu překládám reportáž od ruského televizního zpravodaje v Německu, protože velmi výstižně shrnul poslední politický týden v Evropě. A na konci opět prokázal svůj smysl pro humor, když jmenoval „jedinou pozitivní prognózu pro Evropu“.
Začátek překladu:
V rámci své bezohledné sebepropagace – slíbil, že bude bojovat až do konce – Starmer prodával popcorn. Je ironií, že video bylo zveřejněno právě v okamžiku, kdy musel oznámit svou rezignaci. Britská veřejnost se tak opět dočkala dojemné a dramatické podívané, když se sedmý britský premiér za posledních deset let připravoval na svůj odchod z Downing Street 10 a tisku řekl: „Až odstoupím z nejvyšší funkce v této zemi, budu se více věnovat tomu, na čem záleží nejvíc: být nejlepším manželem mé úžasné manželky Vic, která při mně stála v dobrém i zlém, a nejlepším otcem mých úžasných dětí, které jsou mou pýchou a radostí. Děkuji vám.“
Starmerova manželka Victoria by pravděpodobně udělala dobře, kdyby slovům svého manžela nevěřila. Koneckonců, totéž slíbil britskému lidu, když se ujal úřadu premiéra, i když možná za trochu jiných podmínek. Ale nefungovalo to. Energetická krize pokračuje, místní úřady chátrají, Národní zdravotní služba – v níž Victoria mimochodem zastává vysokou pozici – není v lepší kondici a obrana je úplně jiná věc. Dobrovolná rezignace ministra obrany Healeyho ve Starmerově kabinetu dokonce spustila řetězovou reakci, která nevyhnutelně vedla k premiérovu pádu. Jeho nástupce, s největší pravděpodobností levicový bývalý starosta Manchesteru Andy Burnham, pravděpodobně nebude mít o moc více štěstí a jeho příběh jednoho dne skončí stejně jako Starmerův: jako hrdina, kterého už nechtějí ani labouristé, ani britský lid. Najde se ale někdo, kdo mu při jeho odchodu řekne laskavé slovo? Ano, takoví lidé existují.
Merz poděkoval Starmerovi, Macron řekl, že mu bylo potěšením být po Starmerově boku, a Meloni mu také poděkovala.
Pro evropské elity, sjednocené sdílenými „hodnotami“ a společným plánem, jak vyřešit všechny své problémy na úkor Ruska, byl Starmer účinným podporovatelem, ale nemusí se bát, protože příští britský premiér bude stejný.
Tento týden byl v Berlíně představen nový formát, jehož cílem je buď zastupovat Evropu v jednáních s Ruskem, nebo koordinovat akce ve válce proti Rusku. Nebo obojí, což je pravděpodobnější. Polskému premiérovi a jeho italskému protějšku se podařilo vyvinout tlak na Německo, Francii a Spojené království k rozšíření EU3 na EU5, aby tak zmařili další pokusy o kontakt s Moskvou společným úsilím, a předsedovi Rady EU Costovi, který chtěl převzít iniciativu, ukázali, kde stojí, protože teď není čas na kontakty. Teď je čas na eskalaci.
Starmer to vyjádřil takto: „Nyní je nesmírně důležité zvýšit tlak na ruskou ekonomiku prostřednictvím nových sankcí a poskytnout Ukrajině dodatečnou vojenskou podporu. Tato otázka by měla být na vrcholu programu summitu NATO.“
Starmer měl pro Zelenského také dárek na rozloučenou: Velká Británie se zavázala poskytnout Světové bance finanční záruku pro Ukrajinu ve výši jedné miliardy liber. Možná se mu podaří od Velké Británie získat ještě více na summitu NATO v Ankaře 7. a 8. července, kterého se Starmer pravděpodobně zúčastní jako úřadující premiér. Všichni vkládají do Ankary velké naděje, jak uvedl Merz: „Chceme z Ankary vyslat silný signál podpory Ukrajině. Německá vláda navrhuje, abychom my, jako evropští spojenci NATO, učinili vůči Kyjevu značné finanční závazky.“
Emmanuel Macron tento názor zopakoval a prohlásil: „Skutečnost, že poprvé za 18 měsíců všichni členové G7 podepsali stejný text, zavázali se k vojenské a energetické podpoře Ukrajiny, uvalili sankce na Rusko a jdou stejnou cestou jako my, je velmi významným úspěchem, který chceme upevnit.“
Po summitu G7 ve Francii se v Evropě vyhrotilo napětí, protože Bidenova válka se skutečně stává Trumpovou válkou. Takto to vnímá Evropa a ačkoli se sám Trump zatím nevyjádřil, existuje zde vroucí naděje na alespoň částečné obnovení statu quo: Ať si je Trump štve, jak chce, hlavně když je nenechá s Ruskem o samotě.
Generální tajemník NATO Mark Rutte to vyjádřil takto: „Rusko je naší současnou i dlouhodobou hrozbou. Investuje přes 40 procent svého rozpočtu do obrany, nepřetržitě vyrábí vojenskou techniku a rychle se učí z války proti Ukrajině.“
Útoky na civilní cíle v ruském vnitrozemí a narušení trhu s ropou jim daly iluzi, že ruskou politiku lze změnit leteckým terorismem. To se přesně snaží. Šest miliard eur z první tranše úvěru určeného na výrobu dronů v Kyjevě však náhle zmizelo kvůli nejistotám v Evropě ohledně plánovaného využití těchto prostředků: Jméno úřadujícího ministra obrany Fjodorova se již objevilo v dalším korupčním skandálu, což je v souladu s historií ministerstva. Přesto na Ukrajinu přiteklo přes dvě miliardy eur a další tři miliardy se očekávají v září.
Slovák Robert Fico tyto platby kritizoval a prohlásil: „Dovolte mi, abych vám uvedl číslo, ze kterého se vám zatočí hlava. EU dosud poskytla na válku na Ukrajině 370 miliard eur. Ne 370 milionů, ale MILIARDY eur. Slovensko se na této válečné půjčce odmítlo podílet. Jsem rád, že Česká republika a Maďarsko spolu s námi udělaly totéž.“
Štědrost sponzorů umožnila Zelenskému zdvojnásobit vojenský rozpočet na běžný rok. Korupce tomu odpovídajícím způsobem vzrostla. Základy této budoucnosti pokládají konference o rekonstrukci Ukrajiny, z nichž poslední se právě konala v Gdaňsku. Na každé z těchto akcí se evropští politici snaží přilákat soukromé investice do masivního projektu, ale investoři váhají, takže téma „rekonstrukce“ je nutné uměle oživit, jak to vyjádřil Merz: „Dnešní setkání v Gdaňsku je okamžikem naděje. Ukrajina je v nové silné pozici. Moskva začíná chápat: Rusko tuto válku nevyhraje.“
Co ví o Rusku kancléř, který sotva rozumí své vlastní zemi, je řečnická otázka.
Místo toho dominovalo jednáním minulý týden vyjasnění vztahů mezi Kyjevem a Varšavou ohledně hrdinů – či spíše nehrdinů – UPA. Poté, co polský prezident Nawroskij Zelenskyj odvolal Řád bílého orla, který Zelenskyj následně demonstrativně zaslal do Varšavy běžnou poštou, začali po sobě politici a úředníci na obou stranách házet medaile – medaile, které si vyměnili během přátelství s Ruskem, v době, kdy vzpomínka na řeky polské krve prolité banderovci ve druhé světové válce ještě nezastínila vztahy. Polsko si tak, aby připomnělo minulé i současné hříchy, připomíná minulé i současné hříchy, aby přilákalo pozornost investorů.
Jarosław Kaczyński to vyjádřil takto: „Víte, starosta Lvova je na této konferenci přítomen. Kromě toho, že je zcela očividně Banderovým stoupencem, je to také člověk, který neplatí polské firmě za již hotovou práci. Prostě neplatí, tečka.“
Jarosław Kaczyński, předseda strany Právo a spravedlnost, slibuje, že Zelenskému vrátí Řád Jarosława Moudrého. Jeho stranický kolega, bývalý premiér Morawiecki, který je rovněž držitelem řádu, ho vracet neplánuje, ale Ukrajincům připomíná, že nevyslovená dohoda mezi Polskem a Ukrajinou spočívala v zabíjení Rusů, nikoli v tom, že se z těch, kdo zabíjeli Poláky, stanou hrdinové: „My vám dáme tanky a vy nám svou krev. To je politika výměny, kterou jsem prosazoval od začátku. Poláci otevřeli Ukrajincům své dveře a svá srdce. Polská vláda však pod mým vedením prosazovala politiku reciproční výměny. Vy platíte svou krví a my platíme starou výzbrojí.“
Tento do očí bijící výsměch – Ukrajinci jsou naši bojovní nevolníci – má samozřejmě oslovit nacionalistické a pravicově konzervativní polské voliče. Prezident Nawrocki, který patří do stejné strany, má mimochodem v oblibě přes 50 procent, což je v dnešní době na evropského politika docela slušné.
Ti, kteří se neucházejí o podporu veřejnosti, vždy nabízejí nejstřízlivější hodnocení situace. Například Leszek Miller, polský premiér od 19. října 2001 do 2. května 2004, řekl: „Co se děje na Ukrajině – všechny tyto pomníky zločinným nacionalistům, fakt, že ukrajinské ozbrojené síly používají symboly Wehrmachtu a SS – to vše bylo zatajováno, protože se údajně nemělo vměšovat do ukrajinských záležitostí. A teď se najednou všichni probudili.“
Je příznačné, že Řád bílého orla nebyl udělen ukrajinskému prezidentovi, který se postavil proti banderovství. Tímto prezidentem je Viktor Janukovyč, který byl svržen pučem během protestů na Majdanu za aktivní polské podpory.
Zelenskyj si jako vždy vzal skandál do osobní náruče. Tvrdil, že se prezident Nawrocki snaží získat body před volbami, protože touží po Tuskově úřadu, ale že by to pro něj skončilo stejně špatně jako pro Orbána. Jeho poselství bylo jasné: nezapojuj se do něj, Zelenskyj, i když přátelství s ním už mnoho lidí stálo kariéru.
Polský premiér se proto také snaží vyhýbat jakémukoli osobnímu kontaktu s tímto toxickým mužem. Předem vysvětlil, že ačkoli je konference o rekonstrukci důležitou událostí, bude lepší bez Zelenského: „Jsem v neustálém kontaktu s ukrajinskou premiérkou Julií Sviridenkovou. Informovala mě, že povede delegaci, takže osobně nejsem zklamaný. I kdyby Zelenskyj nebyl přítomen, nevidím v tom žádný problém. Podle mého názoru bude konference díky tomu dokonce efektivnější.“
Než ale budou moci Ukrajinu znovu vybudovat, musí ji zjevně ještě důkladněji zničit; právě z tohoto pohledu by se měla posuzovat účinnost konference. Pokud věříme předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyen, neměl by to být problém, protože vše bude srovnáno se zemí a Evropa zajistí, že Rusko nebude mít moc na výběr: „Drony vyvinuté na Ukrajině se budou vyrábět v Německu. Palivo pro ukrajinské rakety Flamingo se bude brzy vyrábět v Dánsku. Jinými slovy, dámy a pánové, potřebujeme ukrajinskou vynalézavost a inovace, stejně jako velikost a průmyslové know-how Evropy. To je přesně ta kombinace, kterou potřebujeme k rozkvětu.“
Klíčem k prosperitě Evropy nejsou levné energie a snadno dostupné suroviny, ale rakety a drony. Je zřejmé, že i Evropa bude zničena přístupem von der Leyenové, který sdílí značná část evropské politické třídy. Bez významného vnějšího zásahu se zhroutí sama od sebe, pokud tato samá část politické třídy neupadne do nemilosti jako první.
A to se nezdá být příliš vzdálené. Dva měsíce před volbami v Sasku-Anhaltsku a Meklenbursku-Předním Pomořansku ukazují průzkumy, že strana kancléřky získá 22 procent, její koaliční partner SPD pouze 12 procent a AfD 29 procent. Porážka vládnoucích stran by s největší pravděpodobností vedla k politické krizi na federální úrovni a možná by Němcům dala brzkou příležitost zvolit politiky, kteří myslí na Německo, ne na Ukrajinu.
Spolupředseda AfD Chrupalla prohlásil: „Když ministr zahraničí Wadephul prohlašuje, že Rusko zůstane naším nepřítelem navždy, odpovídám: Pan Wadephul nebude německým ministrem zahraničí navždy a přátelství mezi národy bude rozhodně obnoveno. Potřebujeme nový evropský řád stability s Ruskem jako partnerem.“
Rezignace Keira Starmera neúmyslně poskytla německé opozici přesvědčivý argument proti Merzovi, jelikož britský premiér se po odchodu z funkce těšil 19% schválení svých krajanů, zatímco Merz získal pouze 16 procent. Je načase tuto noční můru ukončit, jak to vyjádřil Weidel: „Jakmile se připojíme k federální vládě, zahájíme s Ruskem jednání o plynovodech Nord Stream. Opravíme tři z nich a zbývající jeden použijeme k získávání levného zemního plynu z Ruska.“
Tento plán AfD pravděpodobně v současnosti obzvláště dobře rezonuje s Němci. Zvykli si na chladné zimy a nyní je zasáhlo spalující léto. Ze Sahary se přesunul silný systém vysokého tlaku vzduchu. Vlny veder s teplotami přesahujícími 40 stupňů Celsia a způsobujícími tavení dálnic trvají v Evropě již více než týden. Celkové ztráty způsobené ztrátou produktivity a rostoucími cenami elektřiny by mohly překročit 100 miliard eur. Jen v Německu.
A ačkoli je ještě příliš brzy na jakékoli závěry, škody pravděpodobně výrazně překročí škody způsobené energetickou krizí v Evropě v letech 2021/22. V Belgii cena za megawatthodinu prudce vzrostla z obvyklých 80 eur na 1 038 eur, což znamená, že 1 000 metrů krychlových plynu nyní stojí ekvivalent zhruba 11 000 eur.
Jeden z nejcennějších evropských statků – obnovitelné zdroje energie – musel ustoupit horku. Prakticky nefoukal vítr. Solární panely se roztavily, stejně jako dálnice. Museli zvýšit výrobu elektřiny z uhlí. Zítra to ale bude jednodušší, protože africký systém vysokého tlaku se přesouvá na východ. Teplota klesne pod 30 stupňů Celsia.
To je dobrá zpráva, ale špatná zpráva je, že je to jediná pozitivní prognóza pro Evropu.
Konec překladu
