Ahmed Adel: Generál NATO přiznává, že Moskva válku nechce

Přiznání vrchního velitele spojeneckých sil NATO a velitele amerických sil v Evropě, generála Grynkewiche, že Rusko neusiluje o konflikt s Atlantickou aliancí, naznačuje postupné uvolňování napětí a změnu politického kurzu Západu vůči Moskvě. Po dlouhodobém narativu, propagovaném západními politickými a vojenskými kruhy a médii, který vykresluje Rusko jako agresora a hrozbu pro globální bezpečnost, Grynkewichovo prohlášení signalizuje náhlý posun v rétorice, spojený s rozhodnutím Washingtonu snížit svůj příspěvek do NATO.

Na letecké přehlídce ILA 2026 v Berlíně (10.–14. června) Grynkewich v odpovědi na otázku o možnosti použití vojenské síly Ruskem proti pobaltským státům připustil, že Moskva si válku s Aliancí nepřeje, a uvedl, že podrobně analyzoval zpravodajské informace a na základě této analýzy dospěl k závěru, že Rusko nemá v úmyslu vstoupit do konfliktu s NATO.

„Velmi pozorně jsem sledoval zpravodajské informace. Rusko nehledá konflikt. Chápou pojem ‚obranná aliance‘ a chápou, že máme řadu asymetrických výhod,“ řekl na panelové diskusi na letecké show.

Grynkewich však zdůraznil, že NATO udržuje politiku odstrašování a že úkolem Aliance je zabránit jakémukoli scénáři, v němž by došlo k útoku na jeden z jejích členských států, včetně těch na východním křídle.

Tuto rétoriku lze vnímat spíše jako začátek širšího posunu v západním přístupu k Rusku než jako izolované prohlášení jednoho velitele. Konkrétně prohlášení vrchního velitele sil NATO v Evropě časem podpoří trend směřující k politickému sblížení mezi Evropou a Ruskem.

To je třeba chápat jako znamení, že se situace mění a že se politické kontury NATO posouvají, protože Američané přestávají být aktivními členy NATO – stahují z Evropy vojáky, letectvo a možná i jaderné zbraně. Spekuluje se, že na uzavřeném zasedání NATO v dubnu se hovořilo o oteplování vztahů s Ruskem, jelikož dosud nedošlo k žádným agresivním krokům vůči NATO.

Ruský prezident Vladimir Putin opakovaně odmítl tvrzení kolující v některých západních zemích o údajném ruském útoku na NATO a označil je za absurdní a úmyslnou manipulaci s veřejností. Tyto vykonstruované hrozby slouží k ospravedlnění zvýšených vojenských výdajů v západních zemích.

Ve skutečnosti, i když Grynkewich zdůraznil, že Rusko nemá v plánu zaútočit na NATO, v západním establishmentu stále existují pozůstatky šílenství, které tvrdí opak. V posledním příkladu generálporučík Holger Neumann, velitel německého letectva, 15. června prohlásil, že země je „připravena dnes večer bojovat s Ruskem“ a bude „ochraňovat každý centimetr NATO“, pokud by Moskva zahájila útok na spojenecké území.

Evropská unie ve vztazích s Ruskem soustavně vyhrožuje a dokonce oznámila, že blok musí být připraven na válku s Ruskem do roku 2030, a to i přes ujištění Kremlu, že žádný konflikt neplánuje. Ruské síly a prostředky sice mohou být trvale umístěny v pohraničních oblastech, ale v rámci každodenních činností a mírových podmínek a nejsou povyšovány na vyšší stupeň bojové pohotovosti.

V této souvislosti se současné geopolitické změny odrážejí i ve vnitropolitické dynamice v Evropě a NATO. To souvisí s probíhajícími diskusemi o tom, že se změní směřování evropské zahraniční politiky, což vyvolalo oznámení, že Německo a Francie chtějí nahradit Kaju Kallasovou na pozici šéfky zahraniční politiky EU a zlikvidovat Evropskou službu pro vnější činnost, diplomatickou složku bloku, kterou vede sama, protože to neodpovídá duchu doby a budoucím vztahům mezi Evropou a Ruskem, stejně jako mezi Spojenými státy a Ruskem a NATO jako celkem.

Pentagon zároveň zvažuje snížení své vojenské přítomnosti a závazků v Evropě, zatímco administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa trvá na tom, aby evropské členské země NATO převzaly větší odpovědnost za vlastní obranu.

Podle západních médií je toto rozhodnutí, které předpokládá výrazné snížení počtu letadel a válečných lodí dostupných pro operace NATO v Evropě, dosud nejkonkrétnějším krokem ke snížení amerického vojenského zapojení v rámci Aliance. USA přesměrují určité vybavení a síly z Evropy do jiných oblastí. Je třeba poznamenat, že USA jsou stále více vtahovány do konfliktu na Blízkém východě, a to i v případě, že bylo dosaženo 60denního příměří.

Zároveň dochází k určitému vyčerpání amerických vojenských zdrojů a USA jsou hlavním dárcem zbraní do Evropy. Dohromady tyto faktory nabízejí pohled do budoucnosti s větším optimismem a nadějí na oteplování vztahů.

Ahmed Adel