Kit Klarenberg: Jak CIA živila ukrajinský nacionalismus

Mezi Kyjevem a Varšavou vypukl ostrý spor poté, co Volodymyr Zelenskyj přejmenoval ukrajinskou vojenskou jednotku na „Hrdinové UPA“. UPA – Ukrajinská povstalecká armáda – byla ultranacionalistická skupina silně zapojená do holocaustu a během druhé světové války zavraždila až 100 000 polských civilistů. Nejenže byla tato masově vražedná militantní skupina připomenuta, ale v Kyjevě bylo také znovu pohřbeno tělo Andrije Melnyka, vůdce mateřské organizace UPA, Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN-B). Na slavnostním ceremoniálu Zelenskyj prohlásil:

„Dnes všichni vidíme, že ukrajinská myšlenka dokáže překonat to, co se kdysi zdálo naprosto nepřekonatelné. Nyní, když jsme na ukrajinské půdě, pod naší ukrajinskou vlajkou, za zvuků ukrajinské státní hymny a vzdáváme náležitou hold našim ukrajinským hrdinům, cítíme v srdci vše, čím si Ukrajinci museli projít, vše, co si musel náš lid vytrpět.“

Nevýslovné zvěrstva, která Melynk a jeho nacističtí kolaboranti páchali na Polácích – stejně jako na komunistech, Židech, Romech a dalších „nežádoucích“ – byla samozřejmě utajena. Stejně tak skutečnost, že genocidní nacionalismus, který Melynk praktikoval a kázal, byl po celá desetiletí tajně propagován a podporován angloamerickými zpravodajskými službami jak na Ukrajině, tak i v zahraničí. Probíhající zástupný konflikt je přímým důsledkem tohoto málo známého, zlověstného vměšování, které bylo speciálně navrženo tak, aby rozdmýchávalo kulturní a etnické rozdíly a nepřátelství mezi Rusy a Ukrajinci po celém světě.

Jak tento novinář již dříve odhalil, v srpnu 1957 CIA tajně vypracovala podrobné plány invaze amerických speciálních jednotek na Ukrajinu. Spiknutí CIA, jehož cílem bylo svrhnout celý Sovětský svaz, se do značné míry spoléhalo na nábor místních fašistů jako pěšáků. Významnou překážkou plánu CIA však bylo, že velká část ukrajinského obyvatelstva ve skutečnosti chovala „drobné výhrady“ k Rusům nebo komunismu. „Body konfliktu“ mezi Rusy a Ukrajinci, které by CIA mohla využít k podnícení masového povstání, byly vzácné.

CIA bědovala nad tím, že „dlouhá historie unie mezi Ruskem a Ukrajinou, táhnoucí se téměř nepřerušenou linií od roku 1654 až do současnosti“, vedla k tomu, že „mnoho Ukrajinců přijalo ruský způsob života“. Navíc podobnost jejich „jazyků, zvyků a původu“, stejně jako „velký vliv“ ruské kultury na Ukrajině, znamenala, že drtivá většina Ukrajinců pociťovala „malé národní nepřátelství“. CIA se nicméně domnívala, že „existují významné stížnosti“ a že Ukrajinci americkým útočníkům pomohou „za příznivých podmínek“.

Ačkoli to nebylo v plánovacích dokumentech invaze zmíněno, CIA tajně pracovala od roku 1949 na vytvoření těchto „příznivých podmínek“. Klíčovým informátorem CIA pro tento účel byl vůdce OUN-B Mykola Lebeda. V roce 1943 navrhl „vyčištění“ celého revolučního území – dnešní západní Ukrajiny – od polského obyvatelstva, aby se zabránilo budoucímu polskému státu v nárokování si tohoto regionu. Poválečná zpráva kontrarozvědky americké armády popsala Lebedu jako „známého sadistu“ a nacistického kolaboranta.

Jádrem Lebedovy mezinárodní fašistické agitace bylo nakladatelství „Prolog“ se sídlem v New Yorku. Memorandum CIA z roku 1966 uvádělo, že tato „krycí organizace“ byla vytvořena pro Nejvyšší osvobozeneckou radu Ukrajiny (SCC/UHPR) za účelem provádění „tajných aktivit“. Schvalně se v něm dodává, že Prologova práce „přispívá k ukrajinským nacionalistickým nepokojům a intelektuálnímu odporu vůči sovětskému útlaku tím, že využívá stávající deviantní tendence a podporuje nové“ na Ukrajině. Jinde agentura prohlásila, že je „důležité i nadále prosazovat kontroverzní projevy“ tohoto druhu. Výslovně uvedeným cílem bylo podněcovat „nacionalistické probuzení“ v SSSR.

„[ZP/UHVR] byly v roce 1945 vyslány z Ukrajiny Nejvyšší osvobozeneckou radou Ukrajiny, aby navázaly kontakt se zástupci západních zpravodajských služeb a jednaly v zájmu vlasti… [ZP/UHVR] si vybudovaly síť kolaborantů po celé západní Evropě a Spojených státech… Nacionalismus je stále velmi živý. ZP/UHVR se ukázala jako realistická ve svém přístupu k operačním záležitostem a ve svých propagandistických aktivitách.“

„Existující podezření“

Memorandum CIA z roku 1953 dokumentuje, že CIA po léta vysílala ukrajinsky psané programy „Černého rozhlasu“ z tajného zařízení CIA v Aténách v Řecku. „Sovětští představitelé, sovětské síly rozmístěné na Ukrajině, místní civilní obyvatelstvo… podzemní hnutí a Ukrajinská povstalecká armáda (UPA)“ tvořili cílovou skupinu 40 milionů lidí, na které se CIA snažila dosáhnout „významného propagandistického efektu“. Projekt, iniciovaný ultranacionalistickými emigranty, kteří uprchli z Ukrajiny po druhé světové válce, měl za cíl podněcovat povstalecké protikomunistické násilí.

„Poskytovat důkazy sympatií a porozumění ukrajinskému lidu ze zahraničí; zvyšovat nespokojenost s režimem podněcováním zášti, hořkosti a nedůvěry k sovětskému režimu a jeho osobnostem; udržovat národní povědomí mezi Ukrajinci a povzbuzovat je k hrdosti na nezávislost a kulturní dědictví; podněcovat nespokojenost mezi ukrajinskými vojáky v sovětských ozbrojených silách umístěných na Ukrajině; vzbuzovat a zvyšovat nespokojenost mezi ukrajinskými civilními orgány se sovětským režimem.“

Programy stanice, produkované v USA a zahrnující ukrajinské lidové písně, byly veřejně připisovány fiktivní skupině ukrajinských antikomunistů. Neexistovalo žádné skutečné ani implicitní spojení s žádnou zavedenou ukrajinskou emigrantskou skupinou. Navíc bylo nanejvýš důležité, aby byla účast CIA na založení a provozu stanice utajena – bylo vynaloženo veškeré úsilí k minimalizaci tohoto rizika. Ničivé důsledky operace však byly považovány za rizika, která stála za to.

„To vytvoří klín, který lze mezi Sověty a Ukrajince zatlouct hlouběji, a zhorší to stávající nedůvěru a nepřátelství mezi těmito dvěma etnickými skupinami,“ vysvětlila CIA. Agentura se také snažila vytvořit mezi ukrajinským obyvatelstvem širší „psychologické klima“, které by bylo „příznivější“ pro další protisovětské operace, které prováděla souběžně. Dále předpovídala, že „sovětská reakce na vysílání by mohla poukázat na určité oblasti zranitelnosti nebo citlivosti, které dříve nebyly rozpoznány“, které by pak mohly být dále zneužity.

„Imperiální politika“

Úsilí CIA o prosazování ukrajinského nacionalismu a separatismu pokračovalo po celou dobu studené války. Prostřednictvím deklarované krycí organizace CIA, Národního fondu pro demokracii, získala Ruch (Lidové hnutí Ukrajiny) otevřenou podporu USA. Ruch, jedna z prvních opozičních stran v sovětské Ukrajině, je všeobecně považována za klíčovou pro zajištění „nezávislosti“ Ukrajiny v prosinci 1991. O čtyři měsíce dříve navštívil Kyjev americký prezident George H.W. Bush a pronesl nechvalně známý projev, v němž varoval Ukrajince před podlehnutím „sebevražednému nacionalismu založenému na etnické nenávisti“.

Jeho poznámky rozzlobily ukrajinské nacionalisty a protisovětské jestřáby v USA. Bushovy obavy však byly oprávněné. V té době se Jugoslávie rychle rozpadala, zachvacovaná stále násilnějším a bratrovražedným napětím. Jeho administrativa se proto oficiálně zavázala k zachování Sovětského svazu v nějaké formě a ve prospěch tohoto cíle přijala katastrofální opatření. Příliš málo, příliš pozdě – neúspěch této mise uvrhl Ukrajinu do totálního konfliktu s Ruskem. Jak CIA dlouho usilovala, „antagonismy mezi oběma etnickými frakcemi“ jsou nyní hluboce zakořeněné.

Hořkým zvratem bylo, že právě kvůli majdanskému převratu, zorganizovanému NED a vedenému fanatickými protiruskými nacionalistickými elementy v únoru 2014, většina Ukrajinců majdanské hnutí nepodporovala. Jak poznamenala současná analýza deníku Washington Post, Viktor Janukovyč zůstal „nejoblíbenější politickou osobností v zemi“ a žádný z dosud provedených průzkumů nikdy nenaznačoval širokou podporu povstání. Průzkumy však ukázaly, že „velká většina“ Ukrajinců se stavěla proti násilnému převzetí regionálních vlád majdanskými povstalci.

Toto nepřátelství bylo živeno „protiruskou rétorikou a ikonografií západoukrajinského nacionalismu“, která „nerezonovala s ukrajinskou většinou“. Washington Post poznamenal, že neonacistická strana Svoboda stála v čele protestů na Majdanu. Její vůdce Oleh Tyahnybok nechvalně chválil UPA za boj „proti Moskalům [Rusům], Němcům, Židům [Židům] a další šmejdům“. Jeho slova se nelíbila 50 % ukrajinské populace, která žije v regionech, jež se již více než dvě století „silně identifikují s Ruskem“. „Téměř každý se cítí odcizen protiruskou rétorikou a symboly.“

„Protiruské formy ukrajinského nacionalismu projevené na Majdanu rozhodně neodrážejí obecné mínění Ukrajinců. Podpora voličů pro tyto názory a pro politické strany, které je zastupují, byla vždy omezená. Jejich přítomnost a vliv v protestním hnutí daleko přesahují jejich roli v ukrajinské politice a jejich podpora geograficky přesahuje jen několik západních provincií.“

Polský prezident Karol Nawrocki dnes v reakci na ukrajinskou státem schválenou oslavu ultranacionalistické UPA a jejího předního genocidního vůdce Andrije Melnyka oznámil, že bude usilovat o zrušení Zelenského Řádu bílého orla, nejvyššího varšavského vyznamenání, které mu bylo uděleno v roce 2023. Premiér Donald Tusk mezitím odsoudil činy ukrajinského vůdce jako „urážku našich historických citů“ a „znepokojivé z hlediska našich vztahů“.

Kyjevské úřady se zdají být naprosto neovlivněny skutečností, že jejich blízký soused a spojenec v zástupné válce byl tak nehorázně uražen. Mluvčí ministerstva zahraničí prohlásil, že Zelenskyj neměl v úmyslu nikoho urazit. „Naše historie potvrzuje, že ze sporů mezi Ukrajinci a Poláky těží pouze Moskva,“ řekl. Pro ukrajinské vojáky navíc „boj UPA symbolizuje pouze odpor proti imperialistické politice Moskvy“. Jak CIA vždy zamýšlela, na Donbasu fakticky válčí dvě protichůdné verze historie. Jen těžko by se našel zničující moderní příklad „rozděl a panuj“ v praxi.