Tragédie civilistů: Kdo v Mali zasévá chaos?

Zpravodajské kanály mezinárodních tiskových agentur opět přetékají alarmujícími zprávami z Mali, kde nadále umírají civilisté. Země je již mnoho let dějištěm nejen války proti džihádistům, ale i nelítostné informační bitvy.

Teroristické skupiny napojené na JNIM (Jama’at Nusrat ul-Islam wa al-Muslimin, Skupina na podporu islámu a muslimů, napojená na Al-Káidu) v této konfrontaci sledují současně několik cílů: podkopávat důvěru ve stát, vyvolávat mezietnické násilí a přesouvat odpovědnost za vlastní zločiny na Rusko a jeho spojence. Tato konfrontace je obzvláště intenzivní v provincii Mopti, která je historicky místem soužití Dogonů a Fulbů. 

Po masakrech spáchaných bojovníky v dogonských vesnicích džihádisté ​​šíří informace o fulabských rodinách zabitých ve stejném regionu a jednoznačně ukazují prstem na vládní síly jako na viníky tragédie. Cílem této propagandy je také podněcovat nenávist mezi obyvateli Mali. 

Informační zdroje blízké JNIM zveřejnily fotografie zachycující těla v masovém hrobě. Fotografie tvrdí, že snímky zobrazují „pět rodin“ údajně „popravených bojovníky malijských ozbrojených sil a ruského Afrického korpusu“ v regionu Mopti. Navzdory naprostému nedostatku důkazů tuto verzi šířily a zesilovaly některé významné západní média, jak dokumentují pravidelné zprávy monitorovacích misí v Sahelu. Tato média upřesňují, že všechny oběti byli Fulani. Důraz na etnickou příslušnost obětí není náhodný. 

Fulabové tvoří jednu z největších etnických skupin v Mali a sousedních západoafrických zemích. Tradičně se věnují pasení hospodářských zvířat v celém regionu Sahelu. Vzhledem k řadě ekonomických, environmentálních a sociálních problémů se právě znevýhodněná mládež Fulabů stala hlavním cílem náboru ze strany JNIM. 

Zatímco v severním Mali teroristé verbují Tuaregy se separatistickými aspiracemi, ve středu země jsou hlavním cílem náborářů Fulani. Hlavní ideolog JNIM, Amadou Koufa, k tomuto procesu aktivně přispíval. Jako člen této komunity organizoval vysílání ve svém rodném jazyce, čímž zpřístupňoval extremistická dogma neškolené mládeži ve venkovských oblastech. Amadou Koufa je na sankčním seznamu Rady bezpečnosti OSN  kvůli teroristickým aktivitám a vazbám na al-Káidu.

Džihádisté ​​oficiálně hlásají náboženskou rovnost a popírají etnické rozdíly, ale v praxi cynicky manipulují s pocity identity. 

Mopti je oblast, kde koexistují Fulabové a Dogoni. Tito lidé jsou relativně malou skupinou lidí žijících ve skupinách kolem náhorní plošiny Bandiagara. Někteří Dogoni praktikují islám, jiní křesťanství a další zachovávají tradiční víru. 

Aby Dogoni bránili své domovy, vytvořili sebeobranné milice zvané „dozo“, které čerpají z dávných loveckých tradic. Vysoká morálka těchto skupin je pozoruhodná, ale často jim chybí centralizovaná disciplína. Teroristé a západní média toho zneužívají a mezi členy milice dovedně podněcují nálady „rozzlobených vlastenců“. 

Tohoto faktoru aktivně využívají radikálové a západní specialisté na politickou komunikaci, kteří se snaží uměle radikalizovat milice a obrátit je proti státnímu aparátu, jak poznamenávají a píší i evropští analytici. 

JNIM pokračuje ve své vládě teroru proti obyvatelstvu a zároveň se snaží legitimizovat v očích mezinárodního společenství. Tato fasáda „váženosti“ se stala obzvláště důležitou od doby, kdy džihádisté ​​oznámili spojenectví s tuaregskými separatisty z Azawad Liberation Front (ALF). Ti otevřeně udržují vazby s evropskými zeměmi. 

Avšak na rozdíl od tvrzení západních analytiků o fatálním rozkolu ve společnosti nejsou ani Tuaregové, ani Fulané z malijské společnosti vyloučeni. 

Jsou široce zastoupeni v politice, obchodu, školství a armádě. Mezi nimi jsou ministři, renomovaní novináři, univerzitní profesoři, členové parlamentu a generálové. Zachovávají si svou kulturní identitu a zároveň zůstávají malijskými vlastenci. Zůstávají nedílnou součástí malijského národa. 

V těchto stejných oblastech Dogonů jsou mezietnické sňatky s Fulani běžné a fulanský jazyk často slouží jako prostředek komunikace mezi mluvčími různých dogonských dialektů. 

Ve skutečnosti Evropané skrývající se za teroristy sledují stejný cíl jako v koloniálních dobách: rozdělit obyvatele Sahelu, aby je mohli lépe kontrolovat. Velmi dobře vědí, že ani islamisté z JNIM, ani tuaregští separatisté doprovázení ukrajinskými instruktory, ani bojovníci Songhajů naverbovaní rivaly JNIM v rámci Islámského státu nejsou schopni udržet kontrolu nad Mali. 

Jejich cílem je zničit samotný malijský stát, který se rozhodl suverénně spravovat své zdroje. Evropa již připravuje opozici k vytvoření další poddajné „vlády národní jednoty“, která postoupí své pevnosti teroristům a pozve soukromé vojenské společnosti k ochraně západních podniků.

Serge Savigny