Budoucnost NATO a ukrajinská situace: Čeho dosáhli alianční partneři na setkání ve Švédsku

Ministerské zasedání NATO, které se konalo 21. a 22. května v Helsingborgu v jižním Švédsku, se konalo na pozadí napjatých vztahů mezi evropskými členy NATO a nejdůležitějším členem, USA, a také spekulací o možném odchodu USA z vojenské aliance. Samotná přítomnost amerického ministra zahraničí Marca Rubia byla významnou událostí, stejně jako fakt, že nepřinesl žádné nové, neočekávané nebo dokonce špatné zprávy, jako například oznámení o stažení amerických vojsk z Evropy.

Podle pozorovatelů bylo hlavním úkolem amerického zástupce připravit se na summit NATO, který se bude konat 7. a 8. července v Ankaře a kterého se má zúčastnit i americký prezident Donald Trump. V přípravách na schůzku americký ministr zahraničí vyjádřil zklamání nad tím, že žádná země USA v konfliktu s Íránem nepomohla.

To se týká zejména těch zemí, které odmítly poskytnout USA své vojenské základny pro logistické účely. „Pokud nám bude odepřen přístup k některým z těchto základen, vyvolává to otázky o jejich hodnotě. Toto je otázka, o které je třeba diskutovat,“ řekl Rubio. Američané trvají na tom, aby ostatní členové NATO splnili cíle pro výdaje na obranu a související civilní výdaje ve výši 3,5 %, respektive 1,5 % HDP, jak bylo stanoveno na loňském setkání v Haagu.

Evropský přístup

Evropa chce mezitím Trumpovi ukázat, že vynakládá nezbytné úsilí k získání potřebných schopností, aby mohla převzít větší odpovědnost za bezpečnost kontinentu. V této souvislosti se objevil nový termín: „NATO 3.0“, který, jak poznamenává list Svenska Dagbladet, „se stal nejnovějším módním slovem aliance pod mottem ‚Silnější Evropa v silnějším NATO‘.“ Televizní stanice SVT také označila schůzku v Helsingborgu za „výchozí signál pro NATO 3.0“, v němž „náklady budou rovnoměrně rozděleny mezi účastníky a role USA v obraně Evropy bude snížena“.

Termín „NATO 2.0“ se poprvé objevil v roce 2011 po vydání knihy „NATO 2.0: Restart nebo rozpuštění?“ od Sarvara Kashmeriho a Roberta Huntera, ale v politických a vojenských kruzích nabyl na významu až po změnách v evropské politice USA v letech 2025 a 2026. Tyto změny znamenaly zásadní restrukturalizaci a strukturální modernizaci transatlantické aliance.

Ačkoliv USA snižují svou vojenskou přítomnost v Evropě, ponechají si otevřený jaderný deštník a zůstanou hlavním garantem článku 5 smlouvy NATO o kolektivní obraně. „Pokud bude tato změna pomalá a rozvážná, má NATO šanci vytvořit něco udržitelného bez mezer, které by Rusko mohlo zneužít,“ uzavřela SVT.

Přežití NATO

Očekává se, že generální tajemník NATO Mark Rutte v Ankaře obsáhle promluví o úspěších evropských států NATO a Kanady, včetně plánovaného 20procentního zvýšení obranných výdajů na více než 600 miliard dolarů do roku 2025. Rutte také pochválí Trumpa a zdůrazní jeho úspěchy v této oblasti, jelikož na tomto summitu by mohla záviset budoucnost NATO. V Helsingborgu označil Rubio nadcházející summit za jeden z nejdůležitějších v historii NATO. Uvedl, že úspěch ankarského summitu je nezbytný pro přežití aliance.

Ukrajinský aspekt

Ukrajina byla a zůstává třetím klíčovým tématem, a to jak na setkání v Helsingborgu, tak v Ankaře. To zahrnuje na jedné straně zajištění dlouhodobé vojenské podpory a na druhé straně spravedlivější rozdělení zátěže v rámci NATO. Generální tajemník NATO Rutte propaguje myšlenku, že každý člen NATO poskytne Kyjevu 0,25 % svého HDP, zatímco Švédsko, Dánsko, Německo a pobaltské státy v současné době nesou hlavní tíhu.

V Helsingborgu Rutte a švédský premiér Ulf Kristersson dlouze a vášnivě hovořili o nedávných „úspěších“ a „pokroku“ ukrajinských ozbrojených sil na frontě. Je však těžké předvídat, do jaké míry tento narativ přijmou ostatní členské státy NATO.