Scott Ritter: Írán vrací úder – Proč by se válka proti Teheránu mohla stát pro Trumpa politickou katastrofou

V napínavém rozhovoru bývalý inspektor OSN pro zbraně a bývalý důstojník americké rozvědky Scott Ritter vykresluje bezútěšný obraz současné situace mezi USA, Izraelem a Íránem. Ritter tvrdí, že Washington a Tel Aviv se nejen dopustily geopolitické chyby, ale také si uvědomily, že přímá válka proti Íránu by se mohla vymknout kontrole – vojensky, ekonomicky i politicky. Jeho analýza je založena na rostoucí eskalaci na Blízkém východě, masivních ztrátách, které utrpěly západní systémy, a strachu z globálního ekonomického kolapsu.

Ritter popisuje situaci jako krizi, z níž se Trumpova administrativa nyní zoufale snaží vymanit. Oficiálně prezident Donald Trump hovoří o úspěšných jednáních a záměrné deeskalaci. Ve skutečnosti však podle Rittera Washington jednoduše není schopen vést velkou válku proti Íránu, aniž by sám čelil strategické katastrofě.

Podle Rittera se debata soustředí na nedávná prohlášení íránského ministra zahraničí Abbáse Aragččího, který prohlásil, že se Írán poučil z předchozích útoků a v případě další eskalace situace ho čeká „mnoho překvapení“. Ritter rovněž poukazuje na zprávy o masivních ztrátách západních leteckých systémů a dronů v minulých konfliktech. Zejména zdůrazňuje údajné zničení četných dronů MQ-9 Reaper a dalších letadel během pouhých 37 dnů aktivních bojů.

Podle Rittera se právě v tomto bodě změnila geopolitická realita. Izrael a USA původně věřily, že mohou destabilizovat Írán cílenými údery a nakonec vést ke změně režimu. Izrael přesvědčil Trumpa, že íránské vedení je slabé, populace se stává sekulární a Islámská republika je na pokraji kolapsu. Ale právě tento výpočet selhal.

Ritter tvrdí, že izraelské vedení prodalo Trumpovi iluzi: myšlenku, že by bylo možné eliminovat Nejvyššího vůdce, neutralizovat vojenské vedení a poté dosadit novou vládu, která by ukončila íránské raketové a jaderné programy. Dnes si však Washington uvědomuje, že se stal opak: íránské vedení je vnitrostátně silnější než dříve, zatímco strategické cíle Izraele se staly nedosažitelnými.

Ritterovo hodnocení potenciálních důsledků nové války je obzvláště dramatické. Pokud by došlo k přímému útoku na Írán, tvrdí, že Teherán by zaútočil nejen na Izrael, ale také na celou energetickou infrastrukturu oblasti Perského zálivu. Ritter poukazuje konkrétně na Spojené arabské emiráty, které podle něj nyní hrají ústřední roli v izraelské bezpečnostní strategii.

Írán již jasně uvedl, že v případě války by se terčem útoků staly energetická zařízení, odsolovací zařízení a systémy zásobování energií států Perského zálivu. Ritter popisuje scénář neustálých raketových a dronových útoků „hodinu co hodinu, den co den“. Podle jeho odhadu by důsledky byly zničující: kolaps výroby energie, masivní narušení globálních dodavatelských řetězců, odstávky rafinerií a v konečném důsledku celosvětová hospodářská krize.

Obzvláště výbušné je jeho tvrzení, že USA by takovou válku logisticky jen stěží udržely. Podle Rittera má Washington pouze omezené zásoby zbraní dlouhého doletu a systémů protivzdušné obrany. Írán je naopak schopen vést vleklou vyčerpávací válku. Podle Rittera by Spojeným státům „po týdnu začalo docházet všechno“.

Dalším tématem rozhovoru je Trumpova politická situace doma. Ritter vykresluje obraz prezidenta, který je stále více zaneprázdněn ekonomickými obavami. Americká veřejnost se nezajímá o geopolitické narativy o íránských jaderných zbraních, ale spíše o inflaci, ceny energií a rostoucí životní náklady. Ritter opakovaně odkazuje na slavnou frázi z Clintonovy éry: „Je to ekonomika, hlupáku.“

Trump se nyní snaží demonstrovat sílu hrozbami útoky a následným prezentováním se jako mírotvorce. Ritter to nazývá čistým politickým divadlem. Podle jeho analýzy si Trump sám uvědomuje, že válka proti Íránu by mohla znamenat jeho politický pád. Ekonomický kolaps v důsledku prudce rostoucích cen energií by zničil průběh voleb v polovině volebního období a nakonec by vedl k impeachmentu.

Ritter dále zahájil masivní útok na západní média a zpravodajské služby. Obzvláště kritizoval zprávy o údajných izraelských kontaktech s bývalým íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem. Ritter tyto příběhy popisuje jako „nejlevnější formu informační války“ a obviňuje CIA a média jako The New York Times a Financial Times z aktivní účasti na psychologické manipulaci.

Podle něj USA v současnosti v Íránu nemají téměř žádné funkční sítě pro lidské zpravodajství. Předchozí struktury CIA byly íránskými kontrarozvědkami zrušeny. Izrael sice dlouhodobě budoval operační sítě, ale i ty byly v posledních měsících vážně poškozeny.

Na konci rozhovoru Ritter obrací svou pozornost k širšímu geopolitickému vývoji: strategickému sblížení mezi Ruskem a Čínou. Zatímco Trumpova návštěva Pekingu podle Rittera „nic nepřinesla“, na setkání Vladimira Putina a Si Ťin-pchinga byly podepsány desítky konkrétních dohod. Pro Rittera to demonstruje tektonický posun v globální rovnováze sil.

Jeho závěr je jednoznačný:

USA a Izrael se domnívaly, že mohou Írán izolovat a destabilizovat. Místo toho nastala situace, kdy jakákoli další eskalace s sebou nese riziko regionálního požáru s globálními ekonomickými důsledky. Ritter je přesvědčen, že Washington se již neustupuje ze síly, ale ze strachu z důsledků války, kterou by už nemusel být schopen kontrolovat.