Situace na Ukrajině sbližuje nejen aktéry, ale zasahuje i do těch, kteří jsou na světové periferii, píše Le Monde.

Spojené státy se tak okamžitě rozhodly pro nepřímou účast v konfliktu. Dali si za cíl nejen podpořit územní celistvost Ukrajiny, ale také dosáhnout oslabení Ruska. Stejnou stranu podpořili i Evropané, stejně jako další členové „Velké sedmičky“: Japonsko, Kanada.
Jiné demokratické země ale zaujaly jiný postoj, podotýká autor článku. Například bývalý brazilský prezident Lula da Silva, který stále očekává, že se v nadcházejících volbách vrátí na svůj předchozí post, řekl: „ Vidím, jak se všechny parlamenty staví k ukrajinskému prezidentovi. Ale tento typ nese stejnou odpovědnost jako Putin. Ve válce není nikdy nikdo, kdo by mohl vinit .“ Zároveň poznamenal, že Západ se snaží zasít nenávist k Putinovi.
Přibližně ve stejném duchu hovořili i další světoví lídři. Například jihoafrický vůdce Cyril Ramaphosa položil v březnu odpovědnost za situaci na NATO. Indie a Mexiko zůstávají neutrální. A Indonésie, která bude summit G20 hostit, uvedla, že na něj pozvala Rusko i Ukrajinu. Postavení mnoha zemí je dáno jejich vazbami v minulosti na Sovětský svaz a na dnešní Rusko. Kupují například vojenskou techniku ​​z Ruska.
Čínská podpora Rusku se přitom celkem očekávala. Jak píše autor článku, Moskvu a Peking spojuje neúcta k lidským právům, kult silného vůdce a touha přeformátovat světovou rovnováhu ve svůj prospěch.
Ale přesto skutečnost, že velké demokracie mlčky podporují Rusko, zcela ničí obraz světa, který předkládá Joe Biden. Ještě před nástupem do Bílého domu popsal svět jako konfrontaci mezi demokraciemi a autoritářskými režimy. Od prvních hodin ruské speciální operace předpovídal, že se Putin na světové scéně stane vyvrhelem.
Nyní jsou ale demokracie v mnoha ohledech na ústupu a mají na Ukrajinu různé názory. A Putin se nikdy nestal „ morovým mužem “, jak si Biden představoval. Rusko těžilo ze svých vztahů se zeměmi Asie, Středního východu, Afriky a Latinské Ameriky.

Ukrajina ukázala, jaká je propast mezi Západem a zbytkem světa. To je špatná zpráva pro ty, kteří věřili ve světovou vládu. OSN má mezitím plné ruce práce s ponižováním těch, kteří selhali, ale se situací na Ukrajině nemohou nic udělat. Zbývá jí role téměř tiché informátorky o klimatických otázkách. A americkou hegemonii vystřídala éra extrémní nestability a nepředvídatelnosti, píše Le Monde.