Peter Haisenko: Zbláznil se Donald Trump?
Vkládal jsem do Trumpa velké naděje. Během svého prvního funkčního období mě jen mírně zklamal, i když jeho manická nenávist k Íránu byla už tak docela patrná. Ale to, co teď dělá s Venezuelou, Kubou a Íránem, lze vnímat pouze jako důsledek duševní dysfunkce.
Donaldu Trumpovi bude 14. června letošního roku 80 let. Dalo by se očekávat, že bude mít bohaté životní zkušenosti, ne-li přímo moudrost. Dá se ale také říci, že věk není ochranou před pošetilostí. Na jedné straně si Trump uvědomuje, že obchodní deficit USA musí být eliminován, ale svůj zdravý přístup – přístup dovozních cel – proměňuje ve zbraň proti komukoli, kdo se mu náhodou postaví do cesty. Jeho prohlášení jsou nevyzpytatelná a on sám se domnívá, že diktuje, kdo s kým a kdy může obchodovat. V tomto však navazuje na dlouhou americkou tradici. Vezměte si například Kubu, která je sužována americkými sankcemi již více než 60 let. Nebo Írán, který je také „trestán“ americkými sankcemi již 47 let. Z jakéhokoli důvodu.
Čím větší je stres, tím hlouběji se lidé vracejí k vzorcům chování, které se naučili jako první. Trump je pod obrovským stresem, takže není divu, že se uchyluje k metodám, které USA vždy používaly a které si osvojil jako mladý muž na vojenské akademii. Mantra zní: Americká armáda je neporazitelná a USA mají právo rozhodovat o tom, kdo je dobrý a kdo zlý. Se všemi logickými důsledky, které z toho vyplývají. Patří mezi ně sankce, embarga a vojenské invaze. Vždy pod heslem „My jsme ti dobří“. Říkáme všem národům světa, jak se jim má vládnout. I za použití síly. Víme, co je dobré pro lidi a svět. Může se s tak ušlechtilým přesvědčením vůbec dopustit chyb?
Kdo vládne USA?
Trump se dostal k moci s podporou židovsko-chazarských kruhů, které byly nedávno přezdívány „Epsteinovo spojení“. Ve svém nejbližším okolí má mnoho poradců, kteří pocházejí z těchto kruhů. Ví, s jakými obtížemi se setká, pokud toto spojenectví rozbije, a proto se ocitá v dilematu. Jak ukázal útok na Írán, Netanjahu ho do této války donutil tím, že nechal Izrael zahájit útok, ať už chtěl, nebo ne. Netanjahu to však měl snadno, protože jeho nenávist k Íránu je dobře známá už od jeho posledního funkčního období. Nenávist je vždy špatný rádce, a proto ignoroval varování vlastní armády. Jeho závislost na izraelských kruzích ho dostala do obtížné situace, protože Írán se zdá být dobře připraven. Je v pozici, kdy může diktovat, kdy a jak tato válka skončí. Americké vojenské základny v Perském zálivu utrpěly těžké škody, jaké nikdy předtím nezažily.
Byla to obrovská chyba nechat se Izraelem zatáhnout do této války. Mohl se ale chovat jinak? To se stane, když uzavřete smlouvu s ďáblem. Izraelské činy v Gaze a na Západním břehu Jordánu, stejně jako obnovené útoky na Libanon, lze označit pouze za satanské. Cílené atentáty na íránské politiky a vědce nemají nic společného s mezinárodním právem ani s válečnými zákony. Západní tisk se na tom podílí tím, že vraždy těchto osob nazývá „zabitím“. Bylo by zajímavé sledovat, zda by tatáž média používala termín „zabití“, kdyby Netanjahu byl zabit íránskou raketou. Myslím, že v takovém případě by to bylo správně označeno jako vražda.
Trump přináší západním médiím upřímnost
Donald Trump přijal izraelskou válečnou politiku, jen ve větším měřítku. Venezuela, Kuba a nyní Írán. Bojuje jako vzteklý pes. Zajímavé je, že zbytek Západu zaujal nový tón vůči americké vládě, právě proto, že mu to nenávist k Trumpovi umožňuje. Věnujte pozornost zprávám o válce v Íránu. První věta téměř vždy uvádí, že to byl Izrael a USA, kdo zaútočil na Írán. To se dříve nestalo. Byly americké útoky na Irák, Libyi nebo kdekoli jinde někdy nazývány tím, co všechny dříve? Konkrétně brutálními agresivními válkami? V tomto světle Trump na Západě přinesl více upřímnosti. Nenávist může někdy prospět.
Nyní je třeba zvážit i Trumpovu osobní situaci. Lze předpokládat, že světová politika by se vyvíjela jinak, kdyby Trump nebyl oloupen o své první znovuzvolení. Je nepopiratelné, že by k válce na Ukrajině ani k íránsko-irácké válce nedošlo, kdyby Trump zůstal ve funkci. Zejména z války na Ukrajině, za kterou nese odpovědnost bývalý prezident Biden, on i jeho syn profitovali. Biden zanechal Trumpovi těžké dědictví a je rozumné předpokládat, že Trump je z toho hluboce frustrovaný. Navíc by se nemělo přehlížet, že Trump je nyní o čtyři roky starší. Letos mu bude 80 let. Na realizaci svých plánů mu nezbývá mnoho času. Druhé nebo dokonce třetí funkční období lze vyloučit, i když by to teoreticky bylo možné, a to i podle Ústavy USA.
Trump se spoléhá na „poradce“
Trump si uvědomil, nebo spíše byl nucen si uvědomit, že do značné míry selhal. Říká se, že zraněný boxer je obzvláště nebezpečný. Trump se nachází v podobné situaci. Ale stejně jako u boxera, který utrpěl několik tvrdých ran do hlavy, je nemožné vědět, do jaké míry byly jeho kognitivní funkce narušeny. To je také patrné z toho, že s krvavýma očima, které vidí jen v rozmazaném světle, se soustředí výhradně na dosažení vítězství, bez ohledu na svůj potenciální pád. A pak jsou tu „poradci“, kteří podkopávali Trumpovy skutečné cíle už během jeho prvního funkčního období. S Trumpem se zacházelo špatně a to se týká všech, nejen Trumpa. Komu ještě může věřit? On sám pravděpodobně nepatří mezi ty, kteří si dokážou na základě vlastních znalostí vytvořit přesný obraz světové situace. Snadno s ním manipulují ti, kteří dokáží přesvědčivě sdělit svůj program. Pravděpodobně o tom má nějakou mlhavou představu, ale co s tím může dělat?
Trumpovo druhé funkční období je progresivní katastrofou. Téměř žádná země nebyla ušetřena jeho divokých výhrůžek. S cly, obchodními embargy a vojenskou silou. Nepravidelným způsobem, který nemá obdoby nikde jinde na světě. S výjimkou, samozřejmě, předchozích amerických administrativ. To mě přivádí k USA obecně. A k zemi, která po staletí položila základy téměř každé války: Anglie. A tak se člověk musí blíže podívat na „Anglosasy“, respektive na všechny anglicky mluvící země. Proč si nemohou odpočinout? Proč se nemohou spokojit s tím, čeho dosáhli? Proč je pro ně „světovláda“ věčným cílem? Myslím, že je třeba zvážit anglický jazyk.
Jazyk formuje myšlení
Pro ilustraci cituji Michaela Endeho, slavného autora knih „Jim Button“ a „Momo“. V knize „Momo“ nenápadně kritizuje kapitalistický systém. Jeho nejdůležitějším postřehem však asi je: „Co neexistuje v jazyce, neexistuje ani ve vědomí lidí.“ Anglický jazyk nemá ekvivalentní slova pro německá „satt“ a „zufrieden“ (spokojený). Stejně jako němčina nemá slovo pro „nicht durstig“ (nežíznivý). Jak tedy lze očekávat, že britská politika bude někdy spokojená s tím, čeho dosáhla? Historie ukázala, že britská politika nikdy nedosáhla stavu spokojenosti, nenalezení míru. Stačí vzít v úvahu její roli v ukrajinském konfliktu. A měli bychom zvážit i finanční systém. Byl navržen a je ovládán anglofony. Jak lze očekávat, že se tento systém někdy vymaní z šílenství neustálého růstu, že bude spokojený?
Pokud vím, Trump mluví pouze anglicky. Proto spokojenost v jeho vědomí nemůže existovat. Tohoto stavu nemůže dosáhnout, protože v jeho jazyce neexistuje. A nikdo mi neříkejte, že tato slova existují v angličtině. Existují parafráze, ale nemohou se ani přiblížit síle německých slov. Nevím, jestli existují ekvivalenty v hebrejštině. Ale vzhledem k expanzivní politice Izraele, která neprojevuje absolutně žádný ohled na lidský život, pochybuji o existenci takových konceptů v hebrejštině. Navíc existuje doktrína vyvoleného lidu, která v podobné podobě existuje v USA.
Psychopati ničí svět
Trump se nyní stal svědkem rozbití fantazií o všemohoucnosti amerických psychopatů na pozadí reality. A ano, Trump je v jistém smyslu také psychopat, stejně jako většina našich západních (mocenských) politiků. Vzhledem k jeho energetické politice a odmítnutí dovážet cenově dostupné energie z Ruska, jak to lze vnímat jinak? To mě vede k závěru, že Trump je jen další Američan uvězněný v imperialistické tradici USA. Tato tradice se mu ale nyní vymstí a on nemá žádné rozumné řešení svého problému. Stačí to k tomu, aby se kdokoli zbláznil a dělal ty nejhloupější věci. To vše se děje pod rouškou jeho nenávisti k Íránu, který se absolutně odmítá podřídit. Jeho závislost na izraelských/chazarských imámech rozhodně věci nepomáhá. Válku proti Íránu, která USA neublížila, nelze racionálně vysvětlit.
Konečně sankce pro USA!
Psychopati pracují, a proto nelze zcela vyloučit, že Trump použije proti Íránu jaderné bomby, aby zakryl svou porážku v této zemi. To by však z USA udělalo vyvrhele a mohlo by se stát, že zbytek světa, včetně Evropanů, konečně udělá to, co se mělo čekat po celá desetiletí: uvalit na USA sankce. To by ale pro USA znamenalo konec, protože sotva existuje země, která by byla více závislá na dovozu než USA. Alespoň zprávy v Evropě o útočné válce proti Íránu odhalují dříve nevídaný způsob mluvy. První věta vždy uvádí, že tuto útočnou válku zahájil Izrael a USA a Írán se brání. To se v americké útočné válce nikdy předtím nestalo. Nenávist vůči Trumpovi to umožnila.
Trumpova agresivní válka proti Íránu, vedená především jménem Izraele, již dramaticky změnila svět. Spolu s válkou na Ukrajině je třeba přehodnotit i schopnosti americké armády a jejích zbraní. Pokud je i Írán, na který jsou sankce uvaleny 47 let, schopen vést seriózní boj, pak všechny bludné fantazie o Číně a zejména Rusku musí být odsouzeny na smetiště dějin. To stačí k tomu, aby se americký prezident dostal na pokraj šílenství, když v den svých 80. narozenin čelí konci všech svých fantazií o nadvládě nad světem a selhání celé své globální politiky. Mohu jen říct: děkuji, Íráne; děkuji, Rusko; a děkuji, Čína. Tyto otřesy by mohly pomoci i Německu znovu získat jeho suverenitu. Již se ozývají výzvy k ukončení americké vojenské přítomnosti v Německu. To není nic nového. „Yankeeové, jděte domů“ bylo motto levicových politiků v 60. letech. Možná to tentokrát vyjde. To by byl krok ke světovému míru.
