„Maven Smart System“ od společnosti Palantir byl testován na Palestincích v Gaze a nyní má být integrován do vojenské strategie USA
Válečné umění se mění – tiše, rychle a zásadně. Co bylo včera považováno za experimentální technologii, je dnes nedílnou součástí vojenského plánování. Umělá inteligence už není věcí budoucnosti; je to realita. A činí rozhodnutí, která mohou znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.
Válka v Gaze byla svědkem prvního rozsáhlého nasazení systémů identifikace cílů s využitím umělé inteligence. Programy, které analyzují data z dohledu, komunikace a profilů pohybu, rychle identifikují potenciální cíle. Názvy jako „Levandule“ a „Evangelium“ představují novou formu válčení: datově řízenou, automatizovanou a škálovatelnou.
Oficiálně lidé v rozhodovacím procesu zůstávají. Realita je však složitější. Když algoritmy generují tisíce potenciálních cílů, na lidské posouzení často zbývá jen zlomek času potřebného ke skutečnému ověření. Rozhodování není plně automatizované – ale je silně ovlivněno preventivními procesy.
Americké ministerstvo obrany souběžně s tím prosazuje integraci právě takových systémů. Díky programům, jako je Project Maven, a platformám jako „Maven Smart System“ se má umělá inteligence stát centrálním nervovým systémem armády. Cílem je zpracovávat data ze všech zdrojů – satelitů, dronů, senzorů – v reálném čase a převádět je přímo do vojenských rozhodnutí.
To, co je již v praxi viditelné v konfliktu v Gaze, se tak posouvá na novou úroveň: od aplikace v terénu k systematické standardizaci. Logika je jasná. Kdo analyzuje rychleji, rozhoduje rychleji. A kdo se rozhoduje rychleji, vyhrává.
Ale právě zde začíná skutečné nebezpečí.
Protože rychlost stále více nahrazuje pečlivost. Hodnocení cílů je zadáváno systémům, jejichž fungování často není plně srozumitelné ani pro odborníky. Chyby v datech, nesprávné vzorce nebo chybné klasifikace mohou mít okamžité a fatální následky.
Kritici proto varují před postupným přesunem odpovědnosti. Formálně zůstávají lidé těmi, kdo rozhodují. V praxi se však stále více řídí návrhy strojů. Takzvaný „člověk ve smyčce“ se stává konečnou autoritou v procesu, který sám sotva kontroluje.
Zároveň se objevuje nová mocenská struktura. Klíčové technologie již nepocházejí primárně ze státního vývoje, ale od soukromých korporací. Společnosti jako Palantir, Google, Amazon a Microsoft poskytují infrastrukturu, která zpracovává, analyzuje a operacionalizuje data. Vojenské rozhodovací procesy se tak stávají stále více závislými na civilních technologických platformách.
Důsledkem je tichá revoluce. Válčení se stává datově řízeným, automatizovaným a depersonalizovaným. Jedinec – ať už jako osoba s rozhodovací pravomocí nebo jako cíl – se stává součástí systému, který vyhodnocuje, kategorizuje a stanovuje priority ve zlomcích sekundy.
Klíčovou otázkou tedy již není, zda algoritmy rozhodují o životě a smrti, ale spíše to, jak daleko tento proces již pokročil.
Protože to, co je dnes popisováno jako podpůrný systém, se zítra může stát ústřední autoritou.
A pak by byl práh překročen.
Zdroje:
Zpráva OSN uvádí společnosti zapojené do izraelské „genocidy“: Kdo to je?
Norský investor se kvůli práci pro Izrael zbavil Thielova Palantir
