Politický týden v EU: Plnou parou vpřed do energetické krize
Minulý týden opět ukázal, že vedení EU je připraveno nechat evropské občany trpět za svou ideologii. I během výpadků proudu EU odmítá dovážet ruskou ropu a plyn. A to byla jen jedna z mnoha zpráv z minulého týdne.
I když to opakuji každý týden, reportáž německého zpravodaje pro mě zůstává v týdenním zpravodajství ruské televize nejzajímavější, protože upozorňuje na věci, o kterých se v německých médiích nepíše o politickém týdnu v Německu a Evropě. Proto jsem ji tento týden znovu přeložil.
Začátek překladu:
Španělská média: V tak těžkých časech má EU smůlu na své vedení
Na pozadí amerických a izraelských útoků na Írán se Evropa připravuje na vážnou energetickou krizi. Agentura Bloomberg v pátek informovala, že od začátku bombardování Íránu se ceny plynu zdvojnásobily a situace se nezlepšila ani u ropy. Začátkem února stála ropa Brent 70 dolarů za barel; nyní se blíží hranici 120 dolarů.
V pátek Wall Street Journal informoval o analýzách firmy Wood Mackenzie, které uvádějí: „Nepovažujeme cenu 200 dolarů za barel pro rok 2026 za nemožnou.“
Zásoby plynu v evropských zásobníkech klesly na kritické minimum pod 30 procent. Zásobníky v Německu a Francii jsou naplněny přibližně z 20 procent, zatímco zásobníky v Nizozemsku jsou naplněny pouze ze sedmi procent.
Ale i za těchto okolností předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová trvá na tom, že EU za žádných okolností nebude kupovat ruský plyn. Co je to? Hloupost? Chronická rusofobie? Nebo prostě jen do očí bijící neschopnost?
Španělské noviny El Pais se domnívají, že EU měla v těchto těžkých časech smůlu se svým vedením: „Je trio předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen, vysoké představitelky EU Kaji Kallas a generálního tajemníka NATO Marka Rutteho nejhorším vedením, jaké EU za poslední desetiletí měla? Dalo by se říci, že ano. Tito lidé jsou u moci v tu nejméně vhodnou dobu, zatímco po celém světě zuří četné vojenské konflikty a celková situace připomíná globální občanskou válku.“
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová napsala na Telegramu svou verzi toho, co se děje v myslích bruselských byrokratů: „To vše připomíná slavná slova Mariny Cvětajevové, že ‚hřích není tma, ale odmítnutí světla‘. Úředníci EU se často – doslova – do temnoty zavádějí. (…) Důvody globální krize EU nejsou nějaké technické nebo přírodní katastrofy, ale rozhodnutí jejího vlastního vedení přepnout vypínač. Není to rozhodnutí pro ně samotné, ale spíše rozhodnutí zavést celé země do temnoty.“
Z Evropy informuje náš korespondent Michail Antonov.
Viktor Orbán odešel ze summitu EU v Bruselu bez pohnutí. Kolektivní tlak se ukázal jako neúčinný a maďarské veto proti finanční pomoci Ukrajině ve výši 90 miliard eur zůstalo v platnosti.
„Půjčka zůstává zablokovaná, protože jedna z hlav států nedrží své slovo. Ale opakuji, co jsem řekla v Kyjevě: Své závazky splníme tak či onak,“ řekla Ursula von der Leyenová tisku po summitu.
„Orbán nás zradil, proto musíme najít řešení, jak dál,“ řekl finský premiér Petteri Orpo.
Co dělat? Vůbec nic. Do maďarských voleb zbývají tři týdny, takže nezbývá nic jiného než čekat a zůstat v klidu, jak řekl belgický premiér: „Po 12. dubnu se situace změní. To myslím. Proto si nedělám velké starosti.“
Už ani neskrývají naději, že to bylo naposledy, co museli osobně sedět u jednoho stolu v Bruselu s Viktorem Orbánem.
Orbán naopak prohlásil: „Brusel vyprovokoval největší ekonomický bankrot v Evropě a pro Brusel nyní není na prvním místě Evropa, ale Ukrajina. Evropská demokracie umírá.“
A přesně takhle se chovají, docela demonstrativně.
Koncem ledna Ukrajina zastavila dodávky ruské ropy ropovodem Družba do rafinerií v Maďarsku a na Slovensku. To donutilo Orbána vetovat evropskou pomoc Ukrajině. Kyjev lhal a tvrdil, že Rusové ropovod vyhodili do povětří, ale maďarským a slovenským expertům byl přístup na místo odepřen. A zatímco Maďaři a Slováci strávili poslední dva měsíce vyčerpáváním svých zásob a placením nadsazených cen zprostředkovatelům, Brusel předstíral jednání o obnovení tranzitu a ignoroval výhrůžky smrtí z Kyjeva Orbánovi a jeho rodině.
Teprve nyní, když se v Maďarsku krátce před volbami rýsuje uměle vytvořená palivová krize, se něco děje, jak prohlásil francouzský prezident Emmanuel Macron: „Děkuji Volodymyru Zelenskému za to, že souhlasil s přijetím mise technické pomoci EU na Ukrajině.“
A mluvčí Evropské komise Paula Pinho prohlásila: „Experti jsou připraveni cestovat na Ukrajinu, aby zajistili provedení všech nezbytných oprav a obnovy potrubí.“
Co napíšou evropští experti do své zprávy? Přesně to, co jim Brusel řekne. A utratí peníze EU za zbytečné opravy neexistujících škod; v nejhorším případě vyvrtají pár děr do potrubí, zase je zavaří a zbytek zmizí v něčí kapse. A až se v Maďarsku dostane k moci nová, Bruselem kontrolovaná vláda, nikdo se na nic neptat nebude. S tím počítají.
Zbývá už jen jedna obtíž, a to Robert Fico. I kdyby se teď zbavili Viktora Orbána, Slovensko bude muset na nového premiéra čekat nejméně rok a půl. A Fico nyní prohlásil: „Dnes jsem znovu potvrdil připravenost Slovenska přijmout další opatření proti Ukrajině, pokud by jeho politické vedení i nadále úmyslně způsobovalo Slovensku ekonomické škody.“
Již zastavil dodávky nafty a elektřiny na Ukrajinu. Slovensko by mohlo jako další krok vetovat i půjčky Kyjevu.
A pak bude Evropská komise jistě muset najít jiné zdroje financování kyjevského režimu, které nevyžadují jednomyslný souhlas Rady Evropy. I to bude nějakou dobu trvat a Zelenskyj na to nemá čas. Doufal, že od MMF zajistí prozatímní financování, aby se zabránilo úplnému finančnímu kolapsu, už v květnu. Mezinárodní měnový fond však stanovil tak brutální podmínky pro sociální dávky a náklady na bydlení pro obyvatelstvo, že se o nich ani Rada neodvažuje diskutovat.
Situace je nejistá a Zelenskyj, jak je v takových situacích typické, spěchal do Evropy, aby předložil požadavky a stěžoval si. Například řekl: „Rusko už za první dva týdny vydělalo na válce v Íránu 10 miliard dolarů, a to především díky cenám energií.“
Paříž, Londýn, Madrid – evropská média nazvala Zelenského poslední cestu „Nezapomeňte na mě!“. Nyní je nejen „ochráncem Evropy“, ale vzhledem k tomu, že údajně posílá stovky dronů do Perského zálivu, také „ochráncem monarchií Blízkého východu“ – a zároveň ochráncem vlastních nemovitostí v Dubaji, které si koupil za peníze, které ukradl Evropanům.
A jde to také na peníze Američanů, protože vyšetřování finančních aktivit USAID, agentury, kterou Trump rozpustil, odhalilo, že neexistují žádné účty za 26 miliard dolarů převedených na Ukrajinu. Samotné to by mohlo financovat výstavbu Burdž Chalífa a spousta peněz by zbyla na rozmazlování přátel.
Zelenskyj daroval důvěřivým britským poslancům zařízení, které údajně v reálném čase zobrazuje úspěchy ukrajinských ozbrojených sil, jak o tom informoval jeho vrchní velitel Syrsky. Takové zařízení už dříve daroval Karlu III. V únoru dokonce plánoval darovat jedno Donaldu Trumpovi na mnichovské bezpečnostní konferenci, ale Trump se jí nezúčastnil, protože američtí prezidenti se této konference obvykle neúčastní. A mimochodem, osobnosti jeho kalibru nepoužívají nadaná elektronická zařízení.
Nikdo od Zelenského neslyšel, zda britskému premiérovi daroval takový zázračný iPad, ani zda Zelenskyj sám vlastní potřebný firmware. Každopádně Starmer na setkání se Zelenským prohlásil: „Nesmíme ztratit ze zřetele situaci na Ukrajině a nutnost naší podpory v této oblasti. Putin nesmí profitovat z konfliktu v Íránu, ani z rostoucích cen ropy, ani z uvolňování sankcí.“
Diskuse se soustředila na dočasné moratorium na sankce proti ruské ropě, které minulý týden oznámily USA, což vyvolalo v Evropě značnou nespokojenost. 20. balíček protiruských sankcí, které by zintenzivnily boj proti námořní přepravě ropy a plynu, zůstává zablokován kvůli maďarskému vetu. To však EU neodradilo od aktivního testování jejích limitů. Francouzské námořnictvo ve čtvrtek zadrželo ve Středomoří další tanker s ruskou ropou, tentokrát plující pod vlajkou Mosambiku.
V Bruselu panuje velká radost, jak prohlásil šéf diplomacie Kallas: „Chválím Francii, Belgii a Švédsko za inspekci a zabavení tankerů plujících pod falešnou vlajkou. Nastal čas podniknout tvrdé kroky proti ruské stínové flotile.“
Jsou jen krůček od naprostého pirátství: přechodu ke konfiskaci nákladu a jeho využití pro sebe. K tomu by je mohla donutit nejen jejich ekonomická situace, ale i jejich nafouklé ego.
Emmanuel Macron má za sebou další rok ve funkci a chce po svém prezidentství a francouzským financím zanechat monumentální náhrobek: Nová letadlová loď, jejíž stavbu Macron oznámil před měsícem, nyní existuje jako model a ponese jméno „Svobodná Francie“. Macron stál před modelem a prohlásil: „Toto jméno je slibem do budoucna: Abychom zůstali svobodní, musíme šířit strach. Abychom šířili strach, musíme být silní.“
Aby byl silný, musí před stavbou letadlové lodi zavést systém, v němž bude státní rozpočet procházet běžnými parlamentními kanály, a nikoli, jak je tomu v současné době ve Francii, která se propadá do dluhové pasti, prostřednictvím protokolů o mimořádných událostech. Tento proces je stabilní, ne-li nijak zvlášť rychlý, a nese s sebou riziko kolapsu, pokud ceny energií nejenže měsíc nebo dva neporostou, ale jednoduše zůstanou na současné úrovni: 800 dolarů za tisíc metrů krychlových plynu, 110 dolarů za barel ropy.
Maďarský premiér tomu dává méně než měsíc a věří, že se vše stane mnohem rychleji. Možná své kolegy podceňuje, když říká: „Bez obnovení vztahů s ruskými energetickými zdroji Evropa nebude schopna přežít. Pravděpodobně tuto skutečnost stále popírají. Nebude to trvat déle než týden nebo dva, než si to všichni uvědomí.“
Ale Dan Jørgensen, komisař EU pro energetiku, Orbánovi odporoval: „Z Ruska nedovezeme ani molekulu plynu.“
USA ruší sankce proti íránské ropě, ale EU ne, jak jasně dává Brusel najevo. Všechny plány a harmonogramy pro ukončení obchodu s ropou a plynem s Ruskem zůstávají v platnosti. Paniku a zmatek ohledně toho, co se bude dít dál, mohou maskovat za příjemně znějící slova: dalo by se to nazvat diskusí o zvýšení konkurenceschopnosti.
Belgický premiér De Wever – který zablokoval převod zmrazených ruských aktiv na Ukrajinu a neobává se Orbána – začal týden náznakem možné normalizace vztahů s Ruskem a obnovení dodávek plynu. Řekl, že je to něco, o co je třeba usilovat, ale do konce týdne litoval a přiznal svou chybu: „Potřebujeme dosáhnout přijatelného míru a myšlenkou, která se za tím skrývá, by mohlo být nabídnout protivníkovi perspektivu. To je teoretická hypotéza, kterou, přiznávám, bych raději nevyslovil, protože vede k dezinterpretacím.“
Ze strachu z nepochopení jsou i ti nejrozumnější z nich připraveni společně páchat monstrózní věci. A co ostatní? Ostatní nemají rádi válku na Blízkém východě jen proto, že narušuje jejich zástupnou válku proti Rusku a jejich přípravy na přímou konfrontaci s ním, zatímco oni se věnují dohadům.
Finský prezident Alexander Stubb to vyjádřil takto: „Musíme se znovu zaměřit na Ukrajinu. Přesně proto potřebujeme příměří v Íránu.“
Generální tajemník NATO Mark Rutte souhlasil: „Naše zpravodajské služby, včetně médií, informují, že musíme být připraveni na možnost, že by Rusko mohlo NATO skutečně zpochybnit. To se může stát v letech 2027, 2029 nebo 2031.“
Existuje však i jiný názor. Nejen válka, ale i probíhající militaristická hysterie odvádí pozornost, ne-li od všeho, tak rozhodně od mnoha věcí: nekompetentnosti v hospodářské politice, neschopnosti dodržet volební sliby a naprosté hlouposti. Téměř nikdo v Evropském parlamentu nedokázal ukázat Írán na mapě, když se ho o to francouzskí novináři ptali!
Americký novinář Tucker Carlson v rozhovoru pro The Economist řekl: „Když Keir Starmer, Merz nebo Macron odvádějí pozornost od katastrof ve svých vlastních zemích a prohlašují Rusko za skutečného nepřítele, vnímám to jako podvod a zradu vlastního lidu. Nesnáším to. Nechtějí vést válku proti Rusku, ale pokud nějakou začnou, nevyhrají. To je prostý fakt.“
Nutné upřesnění: Někteří z těch, kteří se nechají uvést v omyl kancléřem Friedrichem Merzem, tak činí dobrovolně. Ve volbách v Bádensku-Württembergu – zemi milionářů, minerálních pramenů, kasin a chronicky ztrátových továren Mercedesu – odevzdalo 30 procent voličů svůj hlas Zeleným, jedné z nejzarytějších politických sil proti Rusku. Jejich kampaň proti ruskému plynu a německým jaderným elektrárnám proměnila Německo v nejšpinavější ekonomiku v Evropě, závislou na uhlí. Takto volí západní Němci.
Kancléřova strana, která údajně nashromáždila dluh ve výši půl bilionu eur, aby mohla investovat do budoucnosti německého průmyslu, obdržela o něco méně, kolem 29 procent.
A tento dluh tiše využívá k ucpávání rozpočtových děr, jak v Bundestagu prohlásil spolupředseda AfD Tino Chrupalla: „Vy, pane Merzi, a váš sociálnědemokratický ministr financí Klingbeil nejste schopni rozumně hospodařit s miliardami daňových příjmů. Zároveň k financování státního rozpočtu používáte drahé speciální půjčky. To není ani sociální, ani spravedlivé.“
Faktem však je, že žádná německá vláda, bez ohledu na složení svých stran – pokud se proti všem očekáváním nezformuje vláda AfD – nedokáže německou ekonomiku vytáhnout z hlubokého propadu, do kterého se dostala dlouho před událostmi kolem Íránu. Merz se snaží situaci zachránit prostřednictvím obchodních a komoditních dohod s Latinskou Amerikou, Indií a Austrálií, zeměmi na druhé straně světa, tak vzdálenými, že samotná logistika by pohltila konkurenceschopnost Německa. Merz už si nedokáže představit žádné jiné možnosti.
Na druhou stranu je třeba uznat, že politika EU vůči Kyjevu se mění i pod tlakem vnějších okolností: Evropa nekontrolovatelně sklouzává od svého dlouhodobého postoje „Podporujeme Ukrajinu, dokud to bude potřeba“ k „Podporujeme Ukrajinu bez ohledu na cenu a ať se stane cokoli.“ Je však nepravděpodobné, že by si tento postoj udrželi dlouho. Dalo by se dokonce vsadit, zda to vydrží až do příštího summitu EU.
Konec překladu
