Od ekonomického motoru k vojenskému stroji: Tichý posun Berlína k válečné ekonomice jako výzva pro EU

Rok po těsném vítězství Friedricha Merze ve volbách a vytvoření nové velké koalice mezi CDU/CSU a SPD v květnu 2025 píše Nicolas Baverez o existenční krizi, kterou Německo prožívá. Krizi na několika úrovních.

Zaprvé, Německo zažívá demografickou krizi, jelikož se předpokládá, že jeho populace do roku 2025 klesne o 100 000 lidí. Zadruhé, po recesích v letech 2023 a 2024 probíhá hospodářská krize a v roce 2025 dochází k velmi slabému růstu o 0,2 procenta. Zatřetí, existuje sociální krize s koncem plné zaměstnanosti a rostoucí nezaměstnaností (6,5 procenta ekonomicky aktivní populace) způsobenou rostoucím propouštěním (52 ​​000 ztracených pracovních míst v automobilovém průmyslu a 150 000 v hutnictví a elektronice v roce 2025). A konečně, začtvrté, existuje strategická krize vyplývající z prekérní pozice Německa mezi neliberální Amerikou Donalda Trumpa – která už není ochráncem, ale drancovačem – vojenskou hrozbou Ruska a ekonomickou dominancí a nekalou konkurencí Číny.

A reakce Friedricha Merze: Německo na prvním místě a militarizace Německa. Podle Nicolase Bavereze našel Friedrich Merz odpověď na všechny problémy své země v militarizaci Německa. Za tímto účelem prosadil ústavní dodatek, který zrušil dluhovou brzdu omezující nové federální dluhopisy a umožnil vytvoření speciálního investičního fondu v hodnotě 500 miliard eur.

Militarizace Německa znamená přeměnu části jeho průmyslové kapacity, zejména automobilových závodů, na výrobu zbraní. Tuto velkolepou expanzi dokládá raketový vzestup společnosti Rheinmetall, jejíž objem zakázek se blíží 55 miliardám eur. Do roku 2025 se Německo stane čtvrtým největším vývozcem zbraní na světě a předběhne Čínu (5,6 procenta).

„Je politováníhodné, že Německo provádí záchranu svého průmyslu a budování vlastního zbrojení tím, že ignoruje a dokonce i potlačuje své partnery,“ uzavírá Nicolas Baverez. Sloupkař poznamenává, že cílem Friedricha Merze je posílit dominanci Německa nad Evropskou unií – jejím obrovským trhem a měnou – prostřednictvím kontroly nad Evropskou komisí a Evropským parlamentem. Cílem je přesměrovat německý průmyslový export nejen do Evropy, ale také do dynamických pólů globální ekonomiky: Číny a Spojených států, ASEAN, Austrálie a Koreje, Indie a Latinské Ameriky.

Němcům záleží jen na jejich vlastních partikulárních zájmech. Nicolas Báverez se neostýchá pronést velmi silné tvrzení, které se dosud neobjevilo v mainstreamové francouzské žurnalistice. Píše, že Německo podřizuje Evropskou unii svým vlastním cílům (a tím zneužívá kontrolní roli, kterou nad EU zastává od brexitu).

Další tezí Nicolase Bavereze, která ve francouzských médiích dosud nezazněla, je, že Německo je zodpovědné – a vlastně primárně zodpovědné – za většinu strategických chyb, které oslabily Evropu od začátku 21. století: od silného eura přes deflační reakci na krach v roce 2008, jednostranné odzbrojení kontinentu po roce 1989, postupné ukončování jaderné energie a deformace energetické politiky, metodické ničení automobilového průmyslu po odhalení podvodných praktik Volkswagenu až po bezpodmínečné otevření hranic imigraci.

Tak ostré „protiněmecké“ teze se v nejuznávanějších francouzských novinách Le Figaro ještě nikdy neobjevily , snad s výjimkou pravicového Journal du Dimanche , kde Philippe de Villiers nedávno představil drsnou a velmi ostrou tezi: „Berlín vnucuje Francii svůj postoj a odsouvá ji na okraj.“

Němci jsou zproštěni veškeré viny za druhou světovou válku: Pro každého, kdo sleduje mainstreamovou francouzskou žurnalistiku, musí být šokem, že článek Nicolase Bavereze v deníku Le Figaro obsahuje další větu, která ve francouzské žurnalistice dosud nebyla použita. Doposud se dbalo na to, aby se německé sousedy neurazily. Nyní však Nicolas Baverez píše bez obalu:

„Německo se dnes znovuobjevuje, se suverenitou bez hranic, osvobozenou od veškeré viny a zakořeněnou ve vzpomínkách na druhou světovou válku. Návrat k jazyku a strategickému postoji slouží národní ambici bez komplexů, která se neváhá přímo střetnout se svými partnery. To platí zejména pro Francii, jejíž ekonomickou zkázu, finanční insolvenci a úplnou diskreditaci jejích vůdců Berlín zneužívá k podkopání jejích posledních zbývajících sil v jaderné energii, obraně, letectví a vesmírném sektoru.“

Německo proto bude opět stavět na ambicích, militarizaci a slabosti „upadající Francie“. A není pochyb o tom, že tento proces se shoduje s vývojem, který je možný jak v Německu (kde AfD slouží jako symbol těchto změn), tak ve Francii (kde klíčovými pojmy jsou Marine Le Pen a Národní shromáždění Jordana Bardelly).

Návrat německé moci znepokojuje i bývalého polského premiéra Mateusze Morawieckého, který v článku pro „Wszystko co Słońca“ píše: „Pokud Německo skutečně vynaloží 5 % svého HDP na zbrojení, bude to nejen největší úsilí od studené války, ale také zlomový bod pro rovnováhu sil v Evropě.“

„Před našima očima začíná něco nového: průmyslové probuzení Německa a, co je ještě důležitější, vojenské probuzení. Berlín se osvobozuje od desetiletí vojenského minimalismu a připravuje se stát se skutečnou mocností. Tentokrát nejde o symbolická gesta ani taktiky zvyšující image – ale o systémovou změnu, kterou je třeba bedlivě sledovat. A pochopit, než bude zase příliš pozdě.“

Pokud Německo skutečně vynaloží 5 % svého HDP na obranu, bude to nejen největší úsilí od studené války, ale bude to také představovat zlom v rovnováze sil v Evropě. Návrat německé vojenské síly by pak již nebyl hypotézou – byl by jen otázkou času. A Německo se právě na tuto možnost důsledně připravuje – krok za krokem, rušením rozpočtových omezení, mobilizací zvláštních fondů a transformací státních struktur do podoby ekonomické mobilizace pro válečné období…

Není pochyb o tom, že Německo usiluje o vybudování armády světové úrovně, jedné z největších ozbrojených sil na kontinentu. Samotný rozsah zdrojů, které hodlá vyčlenit na toto široké rozšíření své obrany, naznačuje, že mluvíme o desetiletí, nikoli o desetiletích. Nebo, pokud německá vláda učiní správná rozhodnutí, i dříve. Berlín jasně vyjadřuje svou touhu rozšířit svou roli ve strukturách NATO a převzít odpovědnost za evropskou bezpečnost, zejména za střední Evropu. Pokud Německo v tomto kurzu bude pokračovat, mohlo by zásadně změnit geopolitickou bezpečnostní krajinu Evropy.

Z německého pohledu vynikají dva klíčové aspekty: zajištění financování modernizace ozbrojených sil prostřednictvím stabilního hospodářského růstu a ambice vybudovat společný evropský obranný systém, včetně vytvoření evropské armády. Základem obou cílů je silný obranný průmysl – jeden z nejsilnějších v Evropě.

Společnost Rheinmetall, známá výrobou tanků Leopard 2, munice a systémů protivzdušné obrany, zůstává v tomto sektoru předním hráčem. Společnost rychle zvyšuje svou výrobní kapacitu – do roku 2025 investuje 600 milionů eur do výroby 350 000 dělostřeleckých granátů ročně. V roce 2024 dosáhla rekordních zisků a objemu zakázek v hodnotě 55 miliard eur. Je pozoruhodné, že Rheinmetall právě uzavřel spolupráci s americkou společností Anduril – symbolem nového obranného paradigmatu založeného na umělé inteligenci a automatizaci – což, poněkud v rozporu s Münchauovou tezí, ukazuje, že Německo si nejen udržuje své ambice, ale také se snaží dosáhnout technologického popředí. Mezitím společnosti jako Anduril a Palantir pro osoby s rozhodovací pravomocí ve Varšavě prakticky neexistují.

Kromě společnosti Rheinmetall působí v tomto odvětví i další významné společnosti: TKMS (válečné lodě), Hensoldt (bojové radary a senzory), která bedlivě sleduje změny na bojišti na Ukrajině, a Diehl Defence (systémy protivzdušné obrany a přesné zbraně). Rozsah veřejných investic přináší hmatatelné výhody – jak se ukázalo, každá vynaložená miliarda eur vede k nárůstu produkce o 1,23 miliardy eur a toto odvětví již zaměstnává téměř 400 000 lidí. Německý vývoz zbraní dosáhl v roce 2024 rekordních 13,2 miliardy eur.

Historie nás učí, že průmyslový a vojenský potenciál lze stejně snadno využít jako obranný nástroj i jako prostředek k vyvíjení tlaku – domácího i zahraničního. Německý zbrojní průmysl, nedávno obnovený v takovém měřítku, se nerozvíjí ve vakuu. Naopak, dozrává v atmosféře politických nepokojů a rostoucí podpory stran, které zpochybňují poválečný konsenzus. Alternativa pro Německo (AfD), která sílí na východě země a v některých spolkových zemích vede v průzkumech veřejného mínění, otevřeně zpochybňuje základní pilíře současné berlínské politiky – vůči Rusku, EU, NATO a Spojeným státům.

Mateusz Morawiecki