30. 4. 2026

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Scott Ritter: Trump volal Putinovi, aby našel cestu ven z války s Íránem

Video se Scottem Ritterem (bývalým inspektorem OSN pro zbraně, důstojníkem americké námořní zpravodajské služby a autorem) a Glennem Diesenem analyzuje telefonát mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem z 9. března 2026.

Hovor – první od prosince 2025 – se uskutečnil uprostřed eskalace americko-izraelské války proti Íránu (od konce února 2026).

Ritter to vnímá jako zoufalý pokus Trumpa najít obchvatnou cestu z konfliktu, zatímco Putin si strategicky udržuje navrch.

Následující podrobný článek shrnuje Ritterovy klíčové argumenty, doplněné o aktuální kontext (k 12. březnu 2026) a navazující na oficiální prohlášení (Kreml: „upřímné a věcné“, Trump: „velmi dobré rozhodnutí“).

Trump volá Putinovi – zoufalý pokus najít cestu ven z války s Íránem

Konflikt na Blízkém východě dramaticky eskaloval:

Od americko-izraelského „útoku dekapitulace“ na konci února 2026 na íránské vedení a armádu (včetně zabití nejvyššího vůdce Alího Chameneího) Írán reagoval masivními raketovými útoky, roji dronů a faktickým uzavřením Hormuzského průlivu.

Lodní doprava přes toto kritické ropné uzliny (přibližně 20 % světového obchodu s ropou) se téměř zastavila – z 60 tankerů denně na téměř nulu.

Ceny ropy explodují, globální ekonomika panikaří a americké jednotky trpí ztrátami (hlášeno 140 zraněných, často lehkých).

Trump veřejně prohlašuje, že USA „vyhrály“ a bombardovaly „5 500 cílů“, ale realita ukazuje, že Írán se nehroutí, změna režimu selhává a válka se vleče.

V této situaci Trump inicioval hovor s Putinem – což je, jak zdůrazňuje Ritter, známka slabosti.

Kreml popisuje rozhovor jako „upřímný a věcný“, trval asi hodinu a točil se kolem Putinových návrhů na rychlé diplomatické ukončení války s Íránem (po kontaktech se státy Perského zálivu a íránským prezidentem Masúdem Pezeškianem).

Sám Trump hovořil o „velmi dobrém rozhodnutí“ a zdůraznil, že Putin chtěl být „nápomocný“ – ale obrátil situaci a požadoval, aby Putin nejprve ukončil válku na Ukrajině.

Ruské strategické mistrovství: diplomacie místo eskalace

Ritter vysvětluje, proč Rusko nechává diplomatické dveře otevřené navzdory provokacím (např. údajné útoky dronů CIA na Putina v prosinci 2025, útoky britských Storm Shadow na ruské cíle přes Ukrajinu):

Je to čistá strategie.

Přímá odveta (např. útoky na britské továrny Storm Shadow) by pouze posílila politické oponenty, jako je Keir Starmer (Spojené království) nebo Friedrich Merz (Německo), a proměnila by je ve „válečné vůdce“.

Rusko místo toho nechává Evropu hroutit: britská politika v chaosu, německá ekonomika na kolenou kvůli energetické krizi – Rusko vítězí, aniž by hnulo prstem.

Íránská válka tuto situaci ještě zhoršuje: Uzavření Hormuzského průlivu fakticky ruší ropné sankce proti Rusku – ruská ropa se nyní prodává za tržní ceny (80 a více dolarů za barel místo 23 dolarů za slevu), což masivně ulevuje ruskému rozpočtu.

Putin nemusí dělat nic – Trump volá a potřebuje Rusko jako prostředníka s Íránem.

Ritter: Rusko má navrch.

Může vyvíjet tlak na Teherán (např. umírněností), ale pouze výměnou za ústupky USA na Ukrajině (např. upravená Minská/„Aljašská“ dohoda s dalšími územími, nárazníkovými zónami).

Rusko diktuje podmínky – Trump potřebuje „dohodu“, aby se mohl jevit jako mírotvorce (Nobelova cena?).

Pro USA neexistuje vojenské východisko – tempo diktuje Írán

Ritter rozebírá Trumpovy hrozby („úder 20krát silnější“, pokud Hormus zůstane zablokován) a západní fantazie („obranná mise Francie“).

Brutální otevření cesty vyžaduje vylodění (např. ostrovy Charg nebo Kešm, 80 000 mariňáků na pobřeží) – nemožné bez měsíců příprav, obrovských ztrát způsobených íránskou balistikou/drony a logistické katastrofy.

USA nemají ani vojáky, ani munici (přesné zbraně jsou po podpoře Gazy vzácné).

Írán evakuoval lodě – americké bomby zasáhly prázdné hangáry.

Zůstává to „válečné porno“: bombardování civilních cílů (nemocnic, škol), což je podle mezinárodního práva nezákonné a jen posiluje Írán.

Potenciální spojenci se stahují:

Kurdové a Ázerbájdžán (humanitární pomoc místo útoku), Saúdská Arábie ignoruje hrozby Lindseyho Grahama (vlastní infrastruktura zranitelná).

Írán dokázal, že se dokáže bránit, aniž by se zhroutil.

Globální důsledky: Konec hegemonie USA?

Ritter to považuje za masivní strategickou porážku USA.

Odhalena balistická obrana (ne proti Íránu a už vůbec ne proti Číně), asijští spojenci (Jižní Korea, Japonsko, Tchaj-wan) pochybují o ochraně USA – Čína získává půdu v ​​Jihočínském moři/Tchaj-wanu.

Ukrajina: Rusko diktuje mír.

Blízký východ: USA vytlačeny, Írán regionální hegemon.

Izrael zůstává (Putin to vnímá jako „ruské prodloužení“), ale tlak na jaderný program roste – možná dohoda: Írán se vzdá vysoce obohaceného uranu, Izrael svůj program zahájí.

Rusko jedná legálně: Nová strategická dohoda s Íránem legitimizuje tvrdý postoj vůči státům Perského zálivu (Lavrov ji ostře kritizuje).

Putin Trumpa ignoruje – nabízí mediaci, ale pouze za ruských podmínek.

Závěr: Trump blafuje, Putin vyhrává.

Hovor ukazuje: Válka s Íránem je pro USA prohraná – Írán kontroluje eskalaci, Rusko z ní profituje.

Trump zoufale hledá „dohodu“, aby si zachránil tvář („Mírový prezident“), ale Putin diktuje.

Západ se ekonomicky hroutí, globální Jih (BRICS+) posiluje.

Ritter: „Rusko hraje s Trumpem jako s nástrojem – a vítězí na všech frontách.“

Válka skončí, až si to Írán bude přát – ne dříve.

 

Sdílet: