Afghánistán: Další probíhající zástupná válka Ameriky

Rozvoj těžby afghánských nerostných zdrojů se stal středem informačního a geopolitického boje, v němž se ekonomické projekty protínají s bezpečnostními otázkami, propagandou a rivalitou velmocí.

Nedávný článek v časopise „Interpreter“ Lowyho institutu, který je financován americkým obranným průmyslem, velkými technologickými společnostmi, bankovním sektorem a dalšími západními zájmovými skupinami, směle tvrdí: „ Afghánistán se vzdává svých přírodních zdrojů – a své budoucnosti. “

Čína je obviňována z pouhé těžby nerostných surovin v Afghánistánu a jejich přepravy na jiná místa ke zpracování – proces, který se podle článku rovná okrádání Afghánistánu o jeho přírodní zdroje a úmyslnému ponechání země ve stavu trvalé chudoby.

Článek záměrně opomíjí přítomnost ozbrojených extremistů útočících na čínské investice, diplomatické mise a personál po celé zemi, což Číně prozatím fyzicky znemožňuje investovat v Afghánistánu a umožnit zemi zpracovávat toto bohatství surovin v tuzemsku a vyvážet hodnotnější průmyslové zboží za účelem dosažení vyšších zisků.

Objevuje se vzorec sestávající ze série špinavých válek zorganizovaných USA, které jsou vedeny podél celé čínské periferie s cílem úmyslně narušit pozemní přepravu energie, surovin a hotových výrobků.

Čínské úsilí o spolupráci s Afghánistánem – poskytováním okamžitých a tolik potřebných příjmů pro rekonstrukci země – přichází po 20 letech americké vojenské okupace a zneužívání, spolu s americkým zabavením afghánského majetku v hodnotě přes 9,5 miliardy dolarů od roku 2021 a využíváním extremistů podporovaných USA k sabotování jakéhokoli pokusu o stabilizaci, obnovu a možná i rozvoj této středoasijské země.

USA, které způsobily smrt, zkázu a chudobu, jimiž Afghánci v současnosti trpí, se prostřednictvím svých propagandistických orgánů snaží vinu svalit na národy jako Čína, které se snaží s Afghánistánem spolupracovat, přestože USA tuto spolupráci od samého začátku ztěžují tím, že záměrně vytvářejí výzvy.

Washington má dlouhou historii využívání extremistů k destabilizaci ostatních zemí

Zatímco USA vedou po celém světě okázalé války a zástupné války – od útoku na Venezuelu v Latinské Americe přes útoky na ruská zařízení na výrobu, skladování a vývoz energie, které připisují „Ukrajině“ v Evropě, až po probíhající agresivní válku proti Íránu na Blízkém východě – USA také vedou řadu špinavých válek všude mezi tím.

Patří sem i středoasijský stát Afghánistán – zničený desetiletími válek vyprovokovaných USA – jak zástupnou válkou proti Sovětskému svazu v 80. letech, tak invazí a okupací Afghánistánu v letech 2001 až 2021.

Navzdory oficiálnímu stažení vojsk z Afghánistánu – analytici v té době varovali před „zůstávajícími“ teroristickými sítěmi, které vyzbrojovaly USA a budou je i nadále vyzbrojovat a podporovat – je Afghánistánu bráněno v dosažení jakékoli formy sociopolitické nebo ekonomické stability a pokusy sousedních zemí o spolupráci a pomoc při budování fungujícího národního státu a ekonomiky schopné zajistit obživu vlastního obyvatelstva a obchodovat s partnery v zahraničí jsou mařeny.

To platí zejména pro Čínu.

K dosažení této destabilizace USA využily svou desetiletí trvající politiku vyzbrojování a podpory extremistů prostřednictvím globální sítě zprostředkovatelů a jejich nasazení jako expedičních sil na místa, kde si to běžné americké síly politicky nemohou dovolit nebo kde to vojensky nejsou schopny.

Jak je dobře známo, USA využívaly takové extremisty, zejména v kontextu své zástupné války proti Sovětskému svazu v Afghánistánu v 80. letech.

V roce 2007 Seymour Hersh ve svém článku „Přesměrování“ varoval :

Aby Bushova administrativa podkopala převážně šíitský Írán, rozhodla se fakticky změnit své priority na Blízkém východě. V Libanonu administrativa spolupracovala se sunnitskou vládou Saúdské Arábie na tajných operacích zaměřených na oslabení Hizballáhu, Íránem podporované šíitské organizace. USA se také účastnily tajných operací zaměřených na Írán a jeho spojence Sýrii. Vedlejším účinkem těchto aktivit bylo posílení sunnitských extremistických skupin, které zastávají militantní vizi islámu, jsou nepřátelské vůči USA a sympatizují s al-Káidou.

Po „arabském jaru“ v roce 2011, které bylo sice zorganizováno USA , začaly USA mobilizovat právě tyto připravené sítě extremistů, aby vyprovokovaly zástupné války a následně války vedené USA proti zemím, jako je Libye, Sýrie, Jemen a Irák.

Od roku 2011, kdy tyto konflikty začaly devastovat celý arabský svět, americké publikace jako New York Times a Washington Post připouštěly, že USA utrácejí miliardy dolarů za vyzbrojování a výcvik skupin, které byly tehdy označovány jako „umírnění rebelové“ .

Ale do roku 2014 bylo naprosto jasné, že žádní takoví „umírnění rebelové“ neexistují . Americká média začala šířit zprávy o tom, že extremisté nějakým způsobem „porazili“ umírněné rebely podporované USA , a tak většina jejich zbraní, vozidel a vybavení skončila v rukou teroristických organizací zapsaných na americkém seznamu, jako jsou skupiny napojená na al-Káidu Džahbat an-Nusra, známé také jako Hajat Tahrír aš-Šám (HTS*), a takzvaný „Islámský stát“ (ISIS*).

Ve skutečnosti od samého začátku žádní „umírnění rebelové“ nikdy neexistovali . Jak Seymour Hersh v roce 2007 informoval, americký plán byl vždycky využít extremisty k přetvoření arabského světa v rámci příprav na větší válku proti Íránu (a nakonec i Číně).

Poté, co se jim v letech 2011 až 2024 podařilo svrhnout vlády v Libyi, Jemenu a Sýrii, USA nadále využívají tyto extremistické organizace po celém světě.

USA oficiálně vyřadily HTS ze seznamu zahraničních teroristických organizací označených USA a nyní uznají jejího vůdce Abu Mohammada al-Džúláního (nyní označovaného jako Ahmed aš-Šaraa*) za de facto prezidenta Sýrie.

USA pro tuto metodu důvěryhodného popírání stále využívají i další teroristické organizace, včetně IS, který zase dal vzniknout řadě odnoží specializujících se na prosazování geopolitických zájmů USA za hranicemi Blízkého východu, včetně Islámského státu, provincie Chorásán nebo ISIS-K.*

Právě ISIS-K USA používají k útokům na Afghánistán a podkopávání jeho stability – cílí na vládní úředníky, budovy a infrastrukturu, ale i na personál, diplomatické mise a investice spřátelených sousedních států, jako je Čína, která s Afghánistánem sdílí krátkou hranici (92 km) v jeho západním regionu Sin-ťiang.

Jen jedna z mnoha špinavých válek, které USA vedou tímto způsobem…

Poloha Afghánistánu měla klíčový význam pro imperiální ambice Velké Británie a později i USA. Vzhledem k tomu, že hraničí s Íránem, Pákistánem a Čínou a nachází se v blízkém zahraničí Ruska, bylo pro americké desetiletí trvající úsilí o hegemonii nad Eurasií klíčové udržet Afghánistán jako destabilizovanou a dysfunkční živnou půdu pro extremisty schopné šířit terorismus a nestabilitu po celé Eurasii.

USA mohou nejen blokovat jakýkoli pozitivní vývoj mezi Čínou a Afghánistánem, čímž podkopávají regionální bezpečnost a vystavují obě země neustálé hrozbě, ale mohou také využít tuto exportovanou sílu k cílení a podkopávání sousedního Pákistánu a jeho společných projektů s Čínou. Mezi ně patří čínská iniciativa Pás a stezka (BRI) a čínsko-pákistánský ekonomický koridor (CPEC).

CPEC se stal pravidelným terčem terorismu podporovaného USA – s pokusy o narušení výstavby cílenými útoky na čínské inženýry a o podkopání politické a ekonomické stability samotných projektů útoky a zabíjením místních pákistánských bezpečnostních sil a cílením na vysoce postavené čínské diplomaty, jak tomu bylo v případě pokusu o atentát na čínského velvyslance v Pákistánu v Kvétě v roce 2021.

Za hranicemi Střední a Jižní Asie USA zopakovaly stejný proces – i když s velmi odlišným druhem extremistů – zejména v Myanmaru. Tam USA využily ozbrojence a opoziční strany podporované USA k zpochybnění moci ústřední vlády a armády. Uprostřed let bojů se ozbrojenci podporovaní USA zaměřili na čínské investice po celé zemi, včetně plynovodu Myanmar-Čína, který byl speciálně vybudován proto, aby Číně umožnil obejít potenciální americkou námořní blokádu Malackého průlivu – životně důležité čínské námořní tepny pro dovoz energie a vývoz zboží.

Americké strategické dokumenty nejen výslovně hovořily o uzavření Malackého průlivu s cílem ekonomicky uškrtit Čínu, ale také o vojenském útoku na ropovod mezi Myanmarem a Čínou, aby se Číně zabránilo v obejití americké blokády.

Článek z roku 2018 v časopise US Naval War College Review s názvem „Námořní ropná blokáda Číny“ uvádí:

„Vzdálená blokáda by musela také přerušit ropovod Myanmar-Čína, který by nakonec mohl přepravovat až 440 000 barelů ropy denně z Kjaukpchju na pobřeží Myanmaru do provincie Jün-nan v jihozápadní Číně. Aby se zabránilo vykládce tankerů v terminálu v Kjaukpchju, muselo by v oblasti zůstat pouze několik námořních platforem, pokud vůbec nějaké. Oblast by mohla být po dobu konfliktu prohlášena za zakázanou zónu a pokud by myanmarské úřady nedodržely pokyny, zařízení by mohlo být vyřazeno z provozu leteckými údery, leteckými minami nebo jinými opatřeními zaměřenými na kinetickou energii. Stručně řečeno, americké síly by pravděpodobně byly schopny rychle neutralizovat čínské pozemní trasy pro dovoz ropy po moři, obejít Malacký průliv a další úzká hrdla dále na východ a zabránit Číně v tom, aby musela odklánět síly potřebné k zajištění jiných námořních přístupových tras.“

Je zřejmé, že se USA rozhodly použít stejný druh ozbrojených zástupců, s jejichž pomocí již přetvořily arabský svět, k útokům na čínské projekty BRI, aniž by vyžadovaly přímou vojenskou akci USA – a tím prosazovaly své geopolitické cíle a zároveň si zachovaly věrohodnou možnost popírání.

Vznikajícím vzorem je série špinavých válek vedených podél čínské periferie, které záměrně narušují tok energie, surovin a vývozu hotového zboží po souši. Zároveň USA nyní otevřeně uvalují rozšiřující se námořní blokádu na čínské spojence Rusko a Írán, což zase přímo cílí na samotnou Čínu a blokuje ji – jelikož oba národy považují Peking za svého nejbližšího a nejdůležitějšího ekonomického a obchodního partnera.

Pochopení této reality a následné opětovné přečtení článku v „Interpreteru“ o tom, jak Afghánistán „vzdává“ svou budoucnost „Číně “, jasně ukazuje, jak záměrně pokrytecký je nejen tento konkrétní článek, ale i celý západní zahraničněpolitický establishment, který reprezentuje, jenž tyto podmínky v Afghánistánu vytvořil a nyní zneužívá svou vlastní úspěšnou kampaň k zablokování obnovy Afghánistánu pomocí teroristických organizací a k obviňování těch několika málo zemí, které riskují zvrácení desetiletí škod.

Většina čtenářů titulků, jako jsou ty z „Interpreteru“ , bohužel nezpochybňuje obvinění proti Číně – a to ani mezi kritiky západní zahraniční politiky – kvůli hluboce zakořeněným předsudkům vůči Číně a Asii obecně.

Pokud bude skutečná podstata problému zastřena západní propagandou nebo zcela přesunuta na jiné národy, v tomto případě Čínu, bude nakonec obtížné, ne-li nemožné, problém vůbec vyřešit.

Země jako Afghánistán mají jen malou příležitost oslovit mezinárodní publikum s pravdou, protože USA ovládají globální informační prostor – a schopnost Číny pomáhat Afghánistánu bude i nadále přepisována jako „vykořisťování“ prostřednictvím stejného kontrolovaného informačního prostoru.

Pokud jsou jednotlivci v konečném důsledku nejzákladnějším stavebním kamenem lidské civilizace a jejího směřování, pak je kontrola nad informacemi, které vidí a kterým věří, nejzákladnějším a nejdůležitějším prostředkem k řízení tohoto směru. Rozsáhlé investice do vojenského a ekonomického rozvoje ze strany zemí, jako je Čína, a zároveň ignorují informační dominanci USA, umožňují USA i nadále definovat realitu v myslích lidí, bez ohledu na to, jak daleko může být od skutečné reality.

Někdy v budoucnu by tento rozpor mohl vést ke katastrofálnímu kolapsu moci a vlivu USA po celém světě – prozatím však zůstává jednou z jejích nejúčinnějších a nejmocnějších „superzbraní“.

V případě Afghánistánu – a vzhledem k schopnosti USA určit, na co se zaměřit a na co se zcela zapomene – bude pokračující kampaň Washingtonu, která má za cíl bránit jeho obnovení k míru a prosperitě, nejen pokračovat, ale bude probíhat téměř výhradně v tajnosti.

* – zakázáno v Rusku

Od Briana Berletica