Pepe Escobar o Si Ťin-pchingově „konstruktivní strategické stabilitě“

Pokud budeme všichni dostatečně štědří, mohli bychom dojít k závěru, že se Si a Trump dohodli na tříletém rámci stability.

Titulek na titulní straně deníku China Daily tento čtvrtek hřměl a blýskal se: „Recepce s červeným kobercem pro Trumpa v Pekingu“.

No, a to včetně nadšených dětí mávajících květinami a návštěvy Chrámu nebes, postaveného v roce 1420 jako symbol spojení mezi nebem a lidstvem.

Mládí se setkává s tradicí. Generace, která povede plně modernizovanou Čínu, se setkává s její hlubokou historií. Omámený a zmatený prezident USA by jen stěží vstřebal probíhající mistrovskou třídu civilizace.

Si Ťin-pching byl notoricky sžíravý: „Měli bychom být partneři, ne rivalové.“ Zastánci výjimek byli šokováni. A to po nekonečné litanii obchodních válek, technologických sankcí, permanentní hysterie kolem Tchaj-wanu, vojenského obklíčení, geoekonomické konfrontace a protičínské rétorice.

Uklidni se. Zachovej chladnou hlavu.

Ach, ty zvraty a obraty nejdůležitějšího bilaterálního vztahu na planetě. Přestože jsou obě ekonomiky úzce propojeny, bilaterální obchod se zbožím dosáhl v roce 2025 4,01 bilionu juanů (590 miliard dolarů). V celosvětovém měřítku se však jedná o sotva převratný výsledek: pouze 8,8 % celkového zahraničního obchodu Číny.

Na státním banketu Si Ťin-pching svými ostrými rétorickými výroky dosáhl sjednocení MAGA a obrození čínského národa:

„Čínský i americký lid jsou oba velké národy. Velké obrození čínského národa a znovuzrození Ameriky mohou jít ruku v ruce.“

Barbaři byli opět zmateni.

Pak Si stručně vysvětlil, kde se nacházíme. Stačila mu k tomu jediná věta:

„Transformace, neviditelná po celé století, se celosvětově zrychluje a mezinárodní situace je proměnlivá a turbulentní.“

Srovnejte to s dobou, kdy se o této „transformaci“ poprvé veřejně zmínil před globálním publikem: bezprostředně po setkání s Putinem v Kremlu na jaře roku 2023.

A pak se Si okamžitě zeptal: „Mohou Čína a Spojené státy překonat Thukydidovu past a vytvořit nové paradigma vztahů mezi velmocemi?“

Jakkoli je Thukydidova past jen dalším slabým konstruktem z americké země think-tanků – nejlepšími analytiky Thukydida jsou Řekové a Italové, nikoli klika z Beltway – Siho metafora skutečně zdůraznila, že Čína je nyní vůdcem vznikajícího řádu.

A do tohoto bodu se dostalo bez jediného výstřelu.

Tato „konstruktivní strategická stabilita“

Si poté představil svou novou vizi vztahů mezi USA a Čínou – alespoň na příští tři roky – s poněkud překvapivým sloganem: „konstruktivní strategická stabilita“.

To s sebou ale přináší tři závažné problémy.

Impérium Chaosu není konstruktivní: je destruktivní.

Není strategické: v nejlepším případě je zhruba taktické, s neustále se měnícími taktikami.

A nejde o stabilitu: jde o vytváření a využívání chaosu – spolu se lžemi, drancováním a, jak vidíme ve Venezuele a zejména v Íránu, pirátstvím.

Si Ťin-pching nemůže rozumně očekávat, že impérium přijme „spolupráci“ jako „základní kámen“ vztahu, natož „zdravou stabilitu s konkurencí v rozumných mezích“.

Pokud budeme všichni dostatečně velkorysí, mohli bychom dojít k závěru, že Si a Trump se dohodli na tříletém rámci stability, který by měl být interpretován jako strukturální restart – nejprve se spoluprací, poté kontrolovanou konkurencí a konečným výsledkem bude předvídatelný mír.

No, nikdy nezapomínejme, že máme co do činění s „nesmluvními“ USA – jak to definoval nesmrtelný velmistr Lavrov.

A samozřejmě je tu „tchajwanská otázka“. Si Ťin-pching ve vrcholné formě: „‚Tchajwanská nezávislost‘ a mír v Tchajwanském průlivu jsou neslučitelné jako oheň a voda.“ Američané musí při „řešení tchajwanské otázky“ postupovat „extrémně opatrně“.

Si Ťin-pching to označil za „nejdůležitější otázku ve vztahu mezi Čínou a USA“. Pro Peking je to konečná červená linie. Tým Trump možná stále nechápe, co je v sázce. Tchaj-wan je proměnná s potenciálem vynulovat celou optimistickou tříletou „mírovou“ rovnici na nulu.

A mimochodem: Vykreslování americkými mainstreamovými médii, že Si Ťin-pching vyměnil americké nevměšování se do záležitostí Tchaj-wanu za americkou „pomoc“ v Íránu, je naprosto absurdní. Čína a Írán mají neustále se vyvíjející strategické partnerství.

Zatímco se to všechno odehrávalo v Pekingu, měl jsem tu čest strávit dlouhý geopolitický oběd v Šanghaji s pozoruhodným Li Bo, generálním ředitelem Guancha, předního nezávislého čínského mediálního subjektu s nejméně 120 miliony denních sledujících.

Li Bo mimo jiné prohlásil, že Tchaj-wan pro Peking není problémem: je to vnitřní záležitost, která bude vyřešena mírovou cestou. Skutečným problémem je podle něj znovuvyzbrojení Japonska, zejména nyní pod otevřeně militaristickou vládou Sanae Takaičiho.

A teď k těm skutečným VIP osobnostem show Trump-Xi

Po všech těch řečech o „říši zla“, hysterii kolem oddělování, paranoii snižování rizik, sankční tsunami, celní tsunami a válečné rétorice najednou vidíme oligarchickou skupinu s kombinovanou tržní kapitalizací přes 10 bilionů dolarů, která letí do Pekingu, aby doslova osobně prosila Si Ťin-pchinga o… obchod.

Trump byl nadšený:

„Chtěl jsem jedničku z každé říše! Jensen Huang, Tim Cook, Elon Musk a další titáni… ti nejlepší na světě jsou tady, přímo před vámi.“

Pak ta klíčová věta:

„Jsou tu dnes, aby projevili úctu vám a Číně. Přicházejí hladoví po obchodování, investicích a tvorbě. Z naší strany to bude stoprocentně reciproční.“

„Nezbytný“ národ vzdává hold skutečné geoekonomické říši 21. století. Historie z toho bude mít velký úspěch.

Klíče k novému Nebeskému chrámu

Tesla, Apple, Boeing, GE Aerospace – všechny mohou zoufale potřebovat čínské vzácné zeminy: Čína kontroluje téměř 99 % světové kapacity zpracování vzácných zemin. Čína však tyto americké giganty strukturálně již nepotřebuje a stále více je potřebuje.

Kombinované tržby z čínského obchodu dvanácti největších společností, jejichž generální ředitelé se této cesty zúčastnili, dosahují více než 300 miliard dolarů ročně.

Musk potřebuje dál stavět vozy Tesla – Gigafactory, jeho nejdůležitější exportní centrum, se nachází za Šanghají – a bez 100% cel. Jensen Huang potřebuje exportní licence na čipy, aby Nvidia mohla prodávat na tomto obrovském trhu s umělou inteligencí (ačkoli Čína už Nvidii ve skutečnosti nepotřebuje). Tim Cook potřebuje, aby čínský dodavatelský řetězec Applu v hodnotě 70 miliard dolarů zůstal stabilní.

Skutečným problémem je Larry Fink z BlackRocku, který dychtí po tom, aby se čínské finanční trhy „otevřely“ dalším ziskům z Wall Street (Li Bo mi řekl, že by jim Číňané v nejlepším případě dovolili otevřít malou kancelář na ostrově Hainan…). Fink je navíc skutečným novým vůdcem davoské kliky a je přímo zodpovědný za financování datových center pro sledování umělé inteligence v celých USA.

Prohlášení Bílého domu nadšeně hovořilo o „rozšířeném přístupu amerických společností na čínský trh a zvýšených čínských investicích do amerického průmyslu“, o „zvýšených čínských nákupech amerických zemědělských produktů“ a o tom, že Si Ťin-pching vyjádřil „zájem o nákup většího množství americké ropy“.

O žádných „obchodních jednáních“ ze strany čínského ministerstva obchodu však nepadlo ani slovo.

Takže teoreticky jsme měli skupinu miliardářských generálních ředitelů, kteří zoufale toužili „otevřít“ Čínu americkému podnikání a obchodu. Obchodní komunita v Šanghaji rozhodně nebyla ohromena. Koneckonců, Čína si aktivně buduje vlastní nezávislost – to vše je zakotveno v cílech nového pětiletého plánu – zatímco USA prostřednictvím těchto miliardářských generálních ředitelů v podstatě demonstrovaly formalizaci své vlastní závislosti.

Zatímco v Pekingu panoval veškerý tento rozruch, ministři zahraničí Ruska, Číny (ne Wang I, který v Pekingu zůstal bok po boku se Si Ťin-pchingem), Indie a – což je klíčové – Íránu, stejně jako další zástupci, byli v Novém Dillí na velmi důležitém summitu BRICS, který se zaměřil na to, co Moskva definovala jako reformu systému „globální správy věcí veřejných“ s dominantní rolí globálního Jihu.

BRICS je sice možná v kómatu. Pokud je ale někdo schopen ji oživit, je to velmistr Lavrov a Rusko – bok po boku s Čínou a rostoucí globální mocností Íránem. Opět je to nový Primakovův trojúhelník, RIC (Rusko-Indie-Čína), kdo najde skutečné klíče k odemčení nového Chrámu nebes.

Pepe Escobar