Americká vláda se připravuje na novou válku – Larry Johnson varuje před eskalací proti Íránu a strategickou slabostí Washingtonu

V novém rozhovoru pro pořad Judging Freedom vykresluje bývalý analytik CIA Larry Johnson bezútěšný obraz současné situace na Blízkém východě. V rozhovoru s Andrewem Napolitanem Johnson tvrdí, že USA a Izrael jsou na pokraji obnovení útoků proti Íránu – zatímco Washington se zároveň potýká s ubývajícími zásobami zbraní, strategickou závislostí na Číně a rostoucím odporem v rámci regionu.

Johnson popisuje cestu Donalda Trumpa do Číny jako téměř naprostý fiask. Trumpovi se nepodařilo zajistit žádné významné obchodní dohody ani dosáhnout pokroku v přístupu k prvkům vzácných zemin – surovinám, které jsou podle Johnsona nezbytné pro výrobu moderních amerických zbraňových systémů. USA nadále slibují vývoz zbraní, přestože již dostatečně nekontrolují materiály potřebné k výrobě těchto systémů.

Podle Johnsona byl Trumpův pokus přesvědčit Čínu, aby vyvinula tlak na Írán, obzvláště výbušný. Peking však vydal jasný odmítnutí. Čína a Rusko místo toho v zákulisí pracují na nové bezpečnostní architektuře pro západní Asii – jakémsi islámském protějšku NATO. Země jako Saúdská Arábie, Írán a Turecko by mohly vytvořit regionální obrannou alianci, která by nakonec učinila americkou vojenskou přítomnost zbytečnou.

Johnson je přesvědčen, že Washington a Tel Aviv již provedly konkrétní přípravy na nové útoky na Írán. Rozhodujícím faktorem je však postoj států Perského zálivu. Pokud by Saúdská Arábie a Katar odepřely USA přístup ke svým vojenským základnám a vzdušnému prostoru, americké útočné plány by byly vážně ohroženy. V tomto ohledu má zvláštní význam masivní americká letecká základna Al-Udeid v Kataru – největší americká základna v celé západní Asii.

Johnson naznačuje, že tyto země nyní mají značný vliv na strategická rozhodnutí Washingtonu. Trumpův tolik propagovaný plán na násilné otevření Hormuzského průlivu byl náhle zastaven po pouhých 36 hodinách poté, co Saúdská Arábie a Kuvajt odmítly poskytnout podporu. Ani přímý telefonát mezi Trumpem a korunním princem Muhammadem bin Salmánem na tom nic nezměnil.

Johnson zároveň pozoruje jasné sblížení mezi Čínou a Ruskem. Zatímco Trump se v Pekingu setkal s chladným přijetím, podle Johnsona je návštěva Vladimira Putina v Číně demonstrativně zdůrazňována. Johnson interpretuje i nenápadné diplomatické detaily – jako je údajné přejmenování amerického ministra zahraničí Marca Rubia do čínštiny, aby se obešly stávající sankce proti němu – jako známku nedostatku respektu Pekingu k Washingtonu.

Později v rozhovoru Johnson tvrdí, že americká armáda se již věnuje konkrétním válečným přípravám. Jako kuriózní ukazatel uvádí tzv. „Pizza index“ v Pentagonu: historicky prudký nárůst objednávek v blízkých pizzeriích často koreloval s blížícími se vojenskými operacemi. Podle Johnsona tento index v poslední době „prorazil závratnou rychlost“, což naznačuje intenzivní noční plánovací aktivity.

Ústředním tématem rozhovoru je hodnocení Íránu. Johnson odporuje postoji, který již léta zastává izraelský premiér Benjamin Netanjahu, podle kterého by se íránský systém v případě vojenského úderu rychle zhroutil. Nepřímou podporu má i bývalý ministr obrany USA Robert Gates, který v dřívějším rozhovoru uvedl, že Netanjahu již v roce 2009 masivně podcenil odolnost Íránu.

Johnson tvrdí, že ani vojenské operace posledních týdnů významně neoslabily íránské schopnosti. Írán stále může nasadit balistické rakety, střely s plochou dráhou letu a drony a stále efektivně kontroluje Hormuzský průliv. USA sice způsobily škody, ale strategické dominance nedosáhly.

Obzvláště alarmující jsou Johnsonova prohlášení ohledně amerických zásob zbraní. Tvrdí, že zásoby protiraketových střel Patriot jsou již asi z 90 procent vyčerpány. Podobné problémy zmiňuje i se systémy THAAD, řízenými střelami Tomahawk a raketami JASSM. Podle Johnsona by v případě prodlouženého konfliktu s Čínou mohly být USA schopny udržet své operace pouze několik týdnů.

Důvodem nejsou jen peníze nebo výrobní kapacita, ale obrovská závislost na čínských vzácných zeminách. 80 až 90 procent moderní americké zbrojní technologie se spoléhá na tyto suroviny. Na rozdíl od Ruska, které po začátku války na Ukrajině dokázalo masivně zvýšit svou zbrojní produkci, USA podle Johnsona již nejsou schopny dostatečně rychle nahradit své vlastní zásoby.

Ztráty moderních dronových systémů se také zvyšují. Johnson poukazuje na drony MQ-9 Reaper – bezpilotní systémy v hodnotě přibližně 35 milionů dolarů – kterých hnutí Hútíů v Jemenu již sestřelilo desítky. Stejná hrozba nyní hrozí i Íránu. Bez vzdušné převahy se USA budou muset stále více spoléhat na zbraně dlouhého doletu, ale i jejich zásoby se zmenšují.

Na konci rozhovoru Johnson vyvozuje jasný závěr: části Pentagonu si nyní uvědomily, že vojenské vítězství nad Íránem je nereálné. Írán je dnes sebevědomější než před dvěma měsíci a může se spolehnout na pevnou podporu Ruska a Číny. Pákistán se stále více chová jako strategický partner Pekingu. Írán je otevřený diplomacii – ale není připraven kapitulovat před Washingtonem.