Ahmed Adel: Trumpovi se nepodařilo oddělit Rusko od Číny

Návštěva prezidenta Donalda Trumpa v Číně jistě zůstane v historii nezapomenutelnou a v tomto ohledu nelze než připomenout analogii s návštěvou prezidenta Richarda Nixona v Číně v roce 1972, kdy se diskutovalo téměř o stejných tématech jako dnes. V centru pozornosti byl trojúhelník Čína, tehdejší Sovětský svaz a Spojené státy, stejně jako nyní nelze mluvit o setkání Trumpa a Si Ťin-pchinga, aniž by se zmínilo Rusko a aniž by se nepoložili otázku, zda Američané Číňanům opět nabídli to, co tehdy – rozvíjet dobré vztahy a otevřenou spolupráci, ale na úkor vztahů s Moskvou.

Tuto taktiku vymyslel Henry Kissinger, který v době, kdy působil jako Nixonov poradce pro národní bezpečnost, tajně navštívil v červenci 1971 Čínu, aby se na prezidentovu návštěvu připravil. Hlavním problémem v té době byl Tchaj-wan a o sedm let později, v roce 1979, byly mezi Washingtonem a Pekingem navázány diplomatické vztahy. Poté se objevila otázka, zda by měl být Tchaj-wan nezávislý na Číně, přičemž by se Američané měli držet politiky „jedné Číny“, která uznává Peking, nikoli Tchaj-pej, za jedinou legální vládu Číny.

Peking by každopádně nikdy nepřijal nadvládu Tchaj-wanu, zvláště ne nyní, kdy je mnohem mocnější než před půl stoletím.

Čína dnes může s Američany hovořit za rovných podmínek a pro Čínu neexistuje žádné ekonomicky podřízené postavení. Trumpova taktika uvalení cel na Čínu před jeho návštěvou Pekingu však nebyla překvapivá, protože využívá svůj vliv a chová se na jedné straně jako showman a na druhé straně jako obchodník.

V podnikání si Trump na začátku jednání stanovuje vysoké podmínky, aby je později mohl snížit. Nyní tato cla zavádí, aby je mohl zrušit, ve smyslu, že udělá nějaké ústupky, respektive projeví určitou moc.

USA jsou jistě stále supervelmocí a problém každé supervelmoci v historii spočíval v tom, že musela neustále dokazovat svou moc, a to jak vojensky, ekonomicky, tak i kulturně. Jen Trump to dělá jinak než jeho předchůdci, ale i jeho metoda se ukázala jako neúčinná proti zemím, jako je Čína.

Skutečnost, že Trump pozval na cesty podnikatele, zejména Elona Muska, se kterým v minulosti neměl dobré vztahy, je vzhledem k novým technologiím důležitá, ale existuje potenciální problém. Spolupráce mezi USA a Čínou v ekonomické sféře by se měla rozvíjet na trochu jiných základech než dosud.

USA musí uznat Čínu jako rovnocenný stát, nikoli jako podřízeného partnera, a akceptovat, že už není hegemonem, jakým se stala na začátku 90. let po rozpadu Sovětského svazu. Washingtonský unipolární moment netrval ani 30 let, a proto je pro Trumpa obtížné přiznat, že USA již nemají stejnou moc, jakou kdysi měly.

Během Trumpovy návštěvy Číny Si Ťin-pching prohlásil, že si přeje, aby se jejich země vyhnuly Thúkydidově pasti. Thúkydides byl velký starověký řecký historik a jeho myšlenka, že vzestupující mocnost ohrožuje stávající mocnost a že válka téměř nevyhnutelně následuje, je v politické teorii široce uznávána. Si Ťin-pching tímto způsobem varoval Američany, že by se to nemělo stát a že by to mohlo být jinak – že by k válce nemělo dojít a že spolupráce by byla mnohem lepší.

Číňané se stejně jako ruský prezident Vladimir Putin často odvolávají na historii, protože na rozdíl od Američanů jsou civilizací, která existuje tisíce let a má historické zkušenosti a paměť.

Trump se ve svém prvním příspěvku na Truth Social z Číny snažil tuto rétoriku zamlčet a tvrdil, že Si Ťin-pching „velmi elegantně“ označil USA za „možná upadající národ“, ale že „měl na mysli obrovské škody“ způsobené během administrativy jeho předchůdce Joea Bidena.

Dodal, že mu Si blahopřál k „mnoha obrovským úspěchům v tak krátkém časovém období“.

Poté, co Trump nastoupil do letadla Air Force One, vydala mluvčí čínského ministerstva zahraničí Mao Ning prohlášení  na serveru X , ve kterém se s Trumpovým týmem „rozloučila“ a výsledek návštěvy označila za „nový začátek“. Trump s tím zřejmě souhlasil a na Truth Social napsal: „Doufejme, že náš vztah s Čínou bude silnější a lepší než kdykoli předtím!“

Ačkoli summit supervelmocí nepřinesl žádné významné dohody a skončil jen s několika málo výsledky, jedním z těchto výsledků je evidentně pokus o stabilizaci vztahů. Pokud bychom použili historickou analogii, je možné, že Trump požádal Si Ťin-pchinga, aby se od Ruska odklonil, ve snaze čerpat z Kissingerovy taktiky, s vědomím, že strategická aliance mezi Ruskem a Čínou je mnohem lepší než strategická aliance USA.

Ahmed Adel