Pepe Escobar: Trump vzdává hold Chrámu nebes
Pokud budeme všichni dostatečně velkorysí, mohli bychom dojít k závěru, že se Si a Trump dohodli na tříletém rámci stability.
ŠANGHAJ – Titulek na titulní straně deníku China Daily tento čtvrtek zněl jako hrom a blesk: „Červený koberec pro Trumpa v Pekingu“.
No ano – a to vše s nadšenými dětmi mávajícími květinami a návštěvou Chrámu nebes, postaveného v roce 1420 jako symbol spojení mezi nebem a lidstvem.
Mládí se setkává s tradicí. Generace, která povede plně modernizovanou Čínu, se setkává s její hlubokou historií. Omámený a zmatený prezident USA si jen stěží dokázal uvědomit, že právě absolvoval mistrovskou lekci civilizace.
Si Ťin-pching byl notoricky sžíravý: „Měli bychom být partneři, ne rivalové.“ Zastánci výjimek byli šokováni. A to po nekonečné litanii obchodních válek, technologických sankcí, neustálé hysterie kolem Tchaj-wanu, vojenského obklíčení, geoekonomické konfrontace a protičínské rétorice.
Uklidni se. Zachovej chladnou hlavu.
Ach, ty zvraty a obraty nejdůležitějšího bilaterálního vztahu na planetě. Přestože jsou obě ekonomiky úzce propojeny, bilaterální obchod se zbožím dosáhl v roce 2025 pouhých 4,01 bilionu juanů (590 miliard dolarů). Globálně vzato to není nijak působivé: pouhých 8,8 % celkového zahraničního obchodu Číny.
Na státním banketu se Si Ťin-pchingovi díky svým bystrým rétorickým schopnostem podařilo sjednotit MAGA a oživit čínský národ:
„Čínský i americký lid jsou oba velké národy. Velké obrození čínského národa a cíl učinit Ameriku opět velkou mohou jít ruku v ruce.“
Barbaři byli opět zmateni.
Pak Si stručně vysvětlil, kde se nacházíme. Stačila jen jedna věta:
„Transformace, jaká se nezažila po celé století, se celosvětově zrychluje a mezinárodní situace je proměnlivá a turbulentní.“
Srovnejte to s dobou, kdy o této „transformaci“ poprvé veřejně promluvil – bezprostředně po setkání s Putinem v Kremlu na jaře roku 2023.
A pak se Si okamžitě zeptal: „Mohou Čína a Spojené státy překonat Thukydidovu past a vytvořit nové paradigma vztahů mezi velmocemi?“
Jakkoli je Thukydidova past jen dalším slabým konstruktem ze světa amerických think tanků – nejlepšími analytiky Thukydida jsou Řekové a Italové, nikoli klika z Beltway – Siho metafora skutečně zdůraznila, že Čína je nyní vůdcem nově vznikajícího řádu.
A Čína toho dosáhla bez jediného výstřelu.
Tato „konstruktivní strategická stabilita“
Si poté představil svou novou vizi vztahů mezi USA a Čínou – alespoň na příští tři roky – s poněkud překvapivým sloganem: „konstruktivní strategická stabilita“ (zvýraznění moje).
To s sebou ale přináší tři závažné problémy.
Impérium Chaosu není konstruktivní: je destruktivní.
Není strategické: v nejlepším případě je zhruba taktické, s neustále se měnícími taktikami.
A nejde o stabilitu: jde o vytváření a zneužívání chaosu – spolu se lžemi, drancováním a, jak vidíme ve Venezuele a zejména v Íránu, pirátstvím.
Si Ťin-pching nemůže od impéria rozumně očekávat „spolupráci“ jako „základní kámen“ vztahu – natož „zdravou stabilitu s konkurencí v rozumných mezích“.
Pokud budeme všichni dostatečně velkorysí, mohli bychom dojít k závěru, že se Si a Trump dohodli na tříletém rámci stability, který by měl být chápán jako strukturální restart – nejprve spolupráce, poté kontrolovaná konkurence a konečný výsledek předvídatelný mír.
Nikdy nezapomínejme, že máme co do činění s „nesmluvní“ Amerikou – jak to definoval nesmrtelný velmistr Lavrov.
A samozřejmě je tu „tchajwanská otázka“. Si Ťin-pching ve vrcholné formě: „‚Tchajwanská nezávislost‘ a mír v Tchajwanském průlivu jsou neslučitelné jako oheň a voda.“ Američané musí při „řešení tchajwanské otázky“ postupovat „extrémně opatrně“.
Si Ťin-pching to popsal jako „nejdůležitější otázku ve vztahu mezi Čínou a USA“. Pro Peking je to konečná červená linie. Tým Trump možná stále nechápe, co je skutečně v sázce. Tchaj-wan je proměnná s potenciálem vynulovat celou optimistickou tříletou „mírovou“ rovnici na nulu.
A mimochodem: Vykreslování americkými mainstreamovými médii, že Si Ťin-pching vyměnil americké nevměšování se na Tchaj-wanu za čínskou „pomoc“ USA v Íránu, je naprosto absurdní. Čína a Írán mají neustále se vyvíjející strategické partnerství.
Zatímco se to všechno dělo v Pekingu, měl jsem tu čest strávit dlouhý geopolitický oběd v Šanghaji s pozoruhodným Li Bo, generálním ředitelem Guancha, nejvýznamnějšího nezávislého čínského média s nejméně 120 miliony denních sledujících.
Li Bo mimo jiné prohlásil, že Tchaj-wan pro Peking není problémem: je to vnitřní záležitost, která bude vyřešena mírovou cestou. Skutečným problémem je podle něj znovuvyzbrojení Japonska – zejména nyní pod otevřeně militaristickou vládou Sanae Takaičiho.
A nyní k opravdovým VIP osobnostem show Trump-Xi. Po všech těch řečech o „říši zla“, hysterii kolem oddělování, paranoii snižování rizik, sankční tsunami, celní tsunami a válečné rétorice tu nyní máme oligarchickou kliku s kombinovanou tržní kapitalizací přes 10 bilionů dolarů, která letí do Pekingu doslova osobně žebrat Si Ťin-pchinga o… obchod.
Trump byl nadšený: „Chtěl jsem jedničku z každé říše! Jensen Huang, Tim Cook, Elon Musk a další titáni… ti nejlepší na světě jsou tady, přímo před vámi.“
Pak zazněla klíčová věta: „Jste dnes zde, abyste projevili úctu sobě a Číně. Přicházíte hladoví po obchodu, investicích a inovacích. Z naší strany bude 100% reciprocita.“
„Nezbytný“ národ vzdává hold skutečné geoekonomické říši 21. století. Historie z toho bude mít den plný zábavy.
Klíče k novému Nebeskému chrámu
Tesla, Apple, Boeing, GE Aerospace – všechny mohou zoufale potřebovat čínské vzácné zeminy: Čína kontroluje téměř 99 % světové kapacity zpracování vzácných zemin. Čínská potřeba těchto amerických gigantů však strukturálně klesá.
Kombinovaná závislost tržeb na čínském trhu pro dvanáct největších společností, jejichž generální ředitelé se této cesty zúčastnili, činí přes 300 miliard dolarů ročně.
Musk musí pokračovat ve výrobě vozů Tesla – Gigafactory, jeho nejdůležitější exportní centrum, se nachází nedaleko Šanghaje – bez 100% cla. Jensen Huang potřebuje exportní licence na čipy, aby Nvidia mohla prodávat na tomto obrovském trhu s umělou inteligencí (ačkoli Čína už Nvidii ve skutečnosti nepotřebuje). Tim Cook potřebuje, aby dodavatelský řetězec Applu v Číně zůstal stabilní v hodnotě 70 miliard dolarů.
Skutečným problémem je Larry Fink z BlackRocku, který dychtí po „otevření“ čínských finančních trhů, aby mohl generovat další zisky pro Wall Street (Li Bo mi řekl, že Číňané by jim v nejlepším případě povolili malou kancelář na ostrově Hainan…). Fink je také de facto novým vůdcem davoské kliky a je přímo zodpovědný za financování datových center pro sledování umělé inteligence v celých USA.
Prohlášení Bílého domu oslavovalo „rozšíření přístupu na trh pro americké společnosti v Číně a nárůst čínských investic do amerického průmyslu“, „více čínských nákupů amerických zemědělských produktů“ a „zájem Si Ťin-pchinga o nákup většího množství americké ropy“.
Čínské ministerstvo obchodu se však ani slovem nevyjádřilo k žádným „obchodním jednáním“.
Takže teoreticky jsme měli skupinu miliardářských generálních ředitelů, kteří chtěli „otevřít“ Čínu americkému podnikání a obchodu. Obchodní komunita v Šanghaji z toho nebyla vůbec nadšená. Koneckonců, Čína si aktivně buduje vlastní nezávislost – to vše je zakotveno v cílech nového pětiletého plánu – zatímco USA prostřednictvím těchto miliardářských generálních ředitelů v podstatě demonstrovaly formalizaci své vlastní závislosti.
Zatímco v Pekingu zuřil všechen tento hluk a hněv, ministři zahraničí Ruska, Číny (ne Wang Yi – ten zůstal v Pekingu po boku Si Ťin-pchinga), Indie a především Íránu, spolu s dalšími zástupci, byli v Novém Dillí na velmi důležitém summitu BRICS, který se zaměřil na to, co Moskva popsala jako reformu systému „globální správy věcí veřejných“ s dominantní rolí globálního Jihu.
BRICS je sice možná v kómatu. Pokud je ale někdo schopen ji oživit, je to velmistr Lavrov a Rusko – bok po boku s Čínou a rostoucí globální mocností Íránem. Skutečné klíče k odemčení nového Chrámu nebes opět najde nový Primakovův trojúhelník, RIC (Rusko-Indie-Čína).
