Jiří Vyvadil: Sudetští Němci byli pátou kolonou Adolfa Hitlera. A dost
Sudetoněmecký landsmannschaft má značnou podporu u pravicově části obyvatelstva a jejich politiků, velmi často klerikálně zaměřených, také velmi často působících na Moravě.
Pro nás, kteří máme historickou paměť, samozřejmě víme, že jejich silná destruktivní činnost proti Československu ve třicátých letech minulého století, byla jedním z hlavních argumentů, které Hitler a jeho lidé používali k podpoře rozbití Československa v podobě vyklizení českého pohraničí, následnému vyhlášení Slovenského štátu a po okupaci hitlerovskými vojsky k následnému vyhlášení Protektorátu Böhmen und Mähren.
Bez několika měsíčních brutálních aktivit Sudetských Němců by se Hitlerovi tak snadno Československo nepodařilo rozbít.
V samotném protektorátu po jeho okupaci Německem na vedoucích místech represivních policejně-teroristických nacistických orgánů byly převážně říšští Němci, ale sudetští Němci na represích vůči českému obyvatelstvu zaujímali středně vysoké postavení.
Přesto v podstatě 2. nejvyšší postavení v utlačovacím aparátu Protektorátu zaujal bývalý československý poslanec, K. H. Frank který – a to je symbolické – po atentátu na zastupujícího protektora Reinharda Heydricha navrhl Adolfu Hitlerovi v Berlíně jako trest vypálení vesnice Lidice.
Tento sudetský Němec (podle AI) postupně dosáhl vrcholného postavení
- Státní tajemník v Úřadu říšského protektora (1939–1943)
- Státní ministr pro Čechy a Moravu (1943–1945) – de facto druhý muž Protektorátu
- Vyšší velitel SS a policie (HSSPF) – klíčová mocenská funkce
- Generál policie a SS-Obergruppenführer
Právem byl za své zločiny odsouzen k trestu smrti oběšením
Když dnes posloucháme Posselty a spol., líčí minulost sudetských Němců jako bezúhonných občanů, kteří nenesou za nic žádnou vinu, je to odpudivé.
Smířit se zločinným jednáním sudetských Němců, nebo alespoň jejich značné části, možné není.
A je zcela nepochybné, že zde po konci války zkrátka žít nemohli. Pro většinu Čechů byli brutálními utlačovateli – a upřímně – jejich odsun (nikoliv vyhnání – jak si to upravují) jako rozhodnutí válečných velmocí USA – Sovětského svazu – Velké Británie, byl s ohledem na přirozený odpor Čechů nezbytný a ve skutečnosti v jejich lidském zájmu.
Dnes se Poslanecká sněmovna postavila proti konání srazu Sudetoněmeckého landsmannschaftu v Brně.
Její usnesení je moudré, zejména, když jsme zaznamenali, že se srazu hodlá zúčastnit bavorský ministerský předseda Markus Söder, kterého následně pozval na Hrad prezident Pavel, zjevně s cílem vyvolat další konflikt s vládní koalici.
