Írán má v Hormuzském průlivu nový mocný nástroj, který může používat i dlouho po válce

Trumpova administrativa tvrdí, že blokáda Hormuzského průlivu funguje: devět lodí pokyny splnilo a otočilo se zpět.

Jedním z nich byl čínský tanker Rich Starry , který se ve středu v Ománském zálivu otočil a proplul zpět průlivem.

Írán však trvá na tom, že si ponechává kontrolu nad průlivem a bude rozhodovat o tom, které lodě budou moci proplout touto strategicky důležitou vodní cestou. Teherán dále varoval, že pokud budou ohroženy íránské přístavy, „žádný přístav v Perském a Ománském zálivu nezůstane v bezpečí“.

Bez ohledu na to, jak se blokáda vyvine, bude Írán pravděpodobně v dlouhodobém horizontu v podstatně lepší pozici, pokud jde o udržení kontroly nad průlivem – nikoli USA.

Nový mocenský nástroj Íránu

Írán po celá desetiletí hrozil, že využije Hormuzský průliv jako páku proti svým protivníkům. Až do současné války se Spojenými státy a Izraelem, kterou Teherán považuje za existenční hrozbu, se takového jednání zdržel.

Je ironií, že tento konflikt nyní dal Íránu nový mocný nástroj: kontrolu nad průlivem. USA a Izrael přitom ve skutečnosti chtěly oslabit íránské jaderné a raketové schopnosti.

Teherán pravděpodobně z této kontroly udělá trvalou součást své dlouhodobé strategie. Íránští vyjednavači v nedávných mírových rozhovorech s USA dokonce zahrnuli íránskou suverenitu nad Hormuzským průlivem na svůj seznam požadavků.

Tento vliv slouží nejméně třem klíčovým účelům:

1. Vysoké příjmy z tranzitních poplatků

Írán již účtuje poplatky lodím proplouvajícím průlivem.

Při relativně nízkých nákladech – odhadovaných na zhruba 1 dolar za barel nebo až 2 miliony dolarů za tanker – by Írán mohl údajně vydělat na vývozu ropy kolem 600 milionů dolarů měsíčně a dalších 800 milionů dolarů měsíčně na dodávkách plynu.

Ekonomové odhadují, že nejméně 80 % těchto nákladů by nesly státy Perského zálivu – tedy až 14 miliard amerických dolarů ročně jen za ropu.

2. Bezpečnostní záruka prostřednictvím ekonomického odstrašování

Tím, že Írán demonstroval svou schopnost narušit jednu z nejdůležitějších energetických tepen světa, výrazně zvýšil náklady na jakoukoli budoucí vojenskou akci proti němu.

To vytváří odstrašující účinek nejen vojensky, ale také prostřednictvím ekonomických rizik.

3. Geopolitický vliv na globálním Jihu

Kontrola nad Hormuzským průlivem dává Íránu další vliv na energeticky závislé státy.

Teherán by mohl těmto zemím nabídnout výhody, pokud jde o přístup k průlivu, pokud na oplátku obejdou americké sankce nebo prohloubí své ekonomické vazby s Íránem.

Meze americké strategie

USA se nyní snaží neutralizovat vliv Íránu prostřednictvím průlivu. Toto „obléhání obléhání“ má však značné strukturální slabiny.

Pro Írán je mnohem snazší udržet si geografickou kontrolu nad průlivem než pro USA vynucovat dlouhodobou blokádu v mezinárodních vodách.

I s podporou spojenců – která se dosud neuskutečnila – by taková mise byla drahá a měla by značné důsledky pro globální ekonomiku.

Díky tomu by se Hormuz mohl stát podobným symbolem Ameriky, jako kdysi Suezský průplav: strategickým úzkým hrdlem, které spíše odhaluje meze moci než její dosah.

Jak bude Čína reagovat?

Čína nakupuje více než 80 % íránské ropy. Mohl by tedy Peking vyvíjet tlak na Teherán?

Zatím ne – a pravděpodobně ani ne v budoucnu.

Čína v současnosti obviňuje USA a blokádu odmítá. Mluvčí ministerstva zahraničí Kuo Ťia-kun ji tento týden označil za „nebezpečnou a nezodpovědnou“.

Přestože byl jeden čínský tanker přesměrován, v posledních dnech propluly novým íránským mýtným systémem i další lodě. To ukazuje ochotu Číny přizpůsobit se novým pravidlům, alespoň prozatím.

Přibližně 40 % čínského dovozu ropy prochází touto trasou. Čína se nicméně připravila:

• Diverzifikace zdrojů ropy
• Strategické rezervy, které by mohly nahradit ztráty až po dobu sedmi měsíců

Zda Čína akceptuje trvalý systém mýtného, ​​se teprve uvidí. Peking nadále požaduje rychlý návrat k „normálnímu průjezdu“.

Rostoucí role Číny v regionu

Válka by mohla také vyvolat politické změny.

Státy Perského zálivu si stále více uvědomují, že úzké vazby s USA a partnerství s Izraelem automaticky nezaručují jejich bezpečnost.

Mohli by si proto rozšířit své zahraniční vztahy. Naznačuje to i návštěva korunního prince Abú Zabí v Pekingu tento týden.

Obchod mezi Čínou a státy Perského zálivu dosáhl v roce 2024 přibližně 257 miliard USD, což mírně překročilo kombinovaný objem obchodu regionu Perského zálivu s hlavními západními ekonomikami.

Čína také rozšiřuje svůj diplomatický vliv:

• Zprostředkování sblížení mezi Saúdskou Arábií a Íránem v roce 2023
• Nepřímá role v nedávných rozhovorech v Pákistánu mezi Íránem a USA o ukončení války

Čína se jednoznačně snaží získat v regionu větší roli.

Výhled

Írán by se mohl pokusit využít této chvíle k vybudování regionálního bezpečnostního systému společně se státy Perského zálivu – případně s Čínou jako garantem nebo prostředníkem.

To by znamenalo významný rozchod s desetiletí trvající rolí USA jako nejdůležitějšího garanta bezpečnosti na Blízkém východě.