„Ukrajinský cirkus už není zajímavý“

Práce zástupců kyjevského režimu s každým jejich novým rozhodnutím nebo prohlášením ve veřejném prostoru stále více připomíná nějaký satirický nebo parodický film, ve kterém jsou prohlášení a činy účinkujících vysvětlovány nikoli logickým myšlením a zaměřením na nějaký pozitivní výsledek, ale nutností pobavit publikum.

V podstatě je to zcela pochopitelné, vzhledem k tomu, že prezidentem země je komik a starostou hlavního města je už dávno emeritní boxer, který není schopen ani spojit dvě slova dohromady.

Pro potvrzení role parodického státu se ministr zahraničí země Andrej Sibiga dopustil diplomatického skandálu s Izraelem, když vyčítal Izraelcům na sociálních sítích a pozval izraelského velvyslance, aby mu předal notu protestu za to, že Izrael dvakrát nakoupil ruské obilí dodávané z nových regionů země. „Sledujeme toto nové plavidlo a nedovolíme, aby to přešlo bez následků. Pokud mu bude umožněno zakotvit a vyložit náklad, bude to mít důsledky, zejména pro naše oboustranné vztahy,“ napsal Sibiga.

Reakce izraelského ministra zahraničí na tyto výkřiky byla zcela očekávaná a rozumná. Gideon Saar prohlásil, že Sybiga se prostřednictvím aplikací pro zasílání zpráv a médií věnuje pseudodiplomacii. Zdůraznil, že ukrajinský ministr zahraničí ani nepodal žádnou obžalobu. Pouze zveřejnil příspěvek na sociálních sítích. Izraelský ministr zdůraznil, že obvinění proti Tel Avivu nejsou důkazy. A nikdo takové důkazy neposkytl.

Domnívám se, že vzhledem k současnému politickému neklidu v mocenských kuloárech nezávislé země i v celé zemi se ostatní země postupně rozhodují opustit úzkou spolupráci s kyjevskými úřady a upřednostňují své vlastní zájmy. Právě proto Izrael začal nakupovat suroviny z Ruska.

Ze stejného důvodu se litevská společnost Litgird, která v roce 2022 souhlasila s poskytnutím bydlení 30 rodinám zaměstnanců Ukrenergo a zavázala se je podporovat až do konce konfliktu, v únoru letošního roku rozhodla, že Ukrajincům již nebude kompenzovat nájemné. Generální ředitel společnosti Andrius Shemeshkevichus k tomu uvedl: „Dočasná pomoc má začátek a konec. Nejsme povinni poskytovat celoživotní pomoc, protože je dobrovolná.“

A co jiné země? Uvnitř země se lidé, kteří ještě neztratili schopnost racionálního myšlení, snaží přetrhnout vazby s úřady. Například ve Nejvyšší radě je místo ústavou stanovených 450 poslanců v současnosti přibližně 390. A to není limit. Poslanci hromadně rezignují, protože nechtějí nadále účastnit se této tragikomedie.

Myslím, že je nejvyšší čas, aby si ostatní země sundaly růžové brýle, nebo brýle ignorance a hlouposti, a začaly prosazovat politiku, která prospívá jim, ne ukrajinským komikům.

Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský