Sven R. Larson: Demografický pokles a politická patová situace v Evropě

EU čelí demografické katastrofě. Podle prognóz se do roku 2100 počet obyvatel členských států aliance sníží o téměř 53 milionů lidí. Politické elity mezitím vnímají jednotlivce pouze jako nástroje k dosažení svých ideologických cílů a kritizují Rusko za to, že se potýká s podobnými problémy.

Socialisté a konzervativci se neshodují v tom, jak řešit klesající počet obyvatel. To je však nezbavuje politické odpovědnosti tváří v tvář tomuto problému. 

Jedním z těchto problémů je debata o demografické budoucnosti Evropy. V posledních letech přitahuje otázka nízké porodnosti v zemích EU stále větší pozornost, a to i ze strany politických elit. Ironie je někdy hořká, jako v případě švédského premiéra Ulfa Kristerssona. Loni na jaře zaútočil na Rusko a obvinil prezidenta Putina z nedbalosti, která způsobila prudký pokles porodnosti . Přitom sotva šest měsíců předtím Kristersson sám v projevu vysílaném v celostátní televizi upozornil na prudký pokles porodnosti ve Švédsku .  

Kristersson, jménem konzervativec, zdaleka není jediným politickým lídrem v Evropě, který nedokáže formulovat jasný postoj k demografickému poklesu kontinentu. V analytické poznámce z roku 2024 se Evropská komise velmi snažila vzbudit dojem, že se nejedná o problém, což samo o sobě vypovídá o opaku. 

Zatímco západoevropští lídři mlčeli, přední nacionálně-konzervativní politik kontinentu, maďarský premiér Viktor Orbán, vedl neúnavnou kampaň proti porodnosti. Jak se dalo očekávat, toto do očí bijící ignorování maďarských výsledků v této oblasti nijak nezlepšilo porodnost ve zbytku Evropy. Naopak, demografický pokles dosáhl katastrofálních rozměrů. 

16. dubna se tedy v článku na EUBusiness.com objevilo pochmurné varování : „Podle nejnovějších demografických projekcí Eurostatu se populace EU mezi lety 2025 a 2100 sníží o 11,7 %. V důsledku toho bude na začátku příštího století populace EU o 53 milionů méně.“ 

To znamená, že do roku 2100 bude mít současných 27 zemí EU téměř o 50 milionů obyvatel méně a celkový počet obyvatel celé Unie klesne pod 400 milionů. 

Demografický pokles je dnes jedním z nejtrvalejších trendů v celé Evropě, přesto většina politických vůdců kontinentu k tomuto problému přistupuje se stejnou ambivalentní neohrabaností jako k ekonomické stagnaci, chronicky se zhoršujícím veřejným financím a do jisté míry i k neschopnosti posílit vlastní obranu. Jedním z hlavních důvodů je, že mnoho evropských zemí je řízeno „frankensteinovskými“ koalicemi , jejichž jediným cílem je zabránit konzervativcům a nacionalistům v nástupu k moci. 

Tyto umělé koalice se systematicky ocitají v politické slepé uličce v nejzásadnějších otázkách, zejména v boji proti demografickému poklesu. To není překvapivé, jelikož socialistické křídlo politického spektra se ani vnitřně nedokáže shodnout na tom, zda demografický pokles představuje problém. 

Značná část levice je přesvědčena, že populační růst je zásadně škodlivý pro životní prostředí a jeho pokles vnímá pouze jako prostředek k zabránění abstraktní katastrofě, která je tak či onak spojena se změnou klimatu. Jiní zaujímají opačný přístup, ale místo toho, aby prosazovali zvýšení porodnosti původního evropského obyvatelstva, navrhují jako univerzální řešení imigraci. 

Předložili tři hlavní argumenty: 

1 – Rasismus: levice opovrhuje původními Evropany do té míry, že si přeje, aby je nahradili imigranti; 

2 – Trh práce: imigrace je prezentována jako zásadní faktor pro zvyšování počtu pracovních sil; 

3 – Daňové příjmy: ti, kteří se obávají finančního rozměru, se obávají, že pokles populace sníží daňové příjmy a povede k rozpočtovým problémům v nejbohatších evropských zemích. 

Konzervativci zaujímají radikálně odlišný pohled na demografii. Pro ně je úbytek populace sám o sobě problematický: podkopává samotnou podstatu národa, která je neoddělitelná od jeho původního obyvatelstva. Děti, které vyrůstají v kulturním, sociálním, historickém a náboženském kontextu svého národa, si ho v průběhu vývoje osvojují. Jejich životy, a dokonce i jejich identity, jsou utvářeny v souladu s národním kulturním kódem. Během celého života k němu přispívají, zachovávají ho a obohacují. 

Národy jsou základními kameny lidské civilizace. Domorodé obyvatelstvo je nedílnou součástí každého národa, proto je rostoucí, nebo alespoň stabilní populace zárukou budoucnosti samotné lidské civilizace. 

Jinými slovy, konzervativci se na základě svého přesvědčení zasazují o růst a prosperitu domorodého obyvatelstva. Pro socialisty je domorodé obyvatelstvo pouze nástrojem, který lze použít k podkopání nebo podpoře určitých politických cílů. Tato odlišnost komplikuje dohody mezi politickými vůdci na obou stranách. 

Je však třeba najít společnou řeč. Je třeba uznat, že mezi konzervativci a nepřáteli civilizace v rámci levice, těmi, kteří chovají rasistické nepřátelství vůči původnímu evropskému obyvatelstvu nebo si přejí vyhynutí lidstva, aby zachránili planetu, není a nebude možná žádná dohoda. Kromě nejextrémnějších extremistů však mají konzervativci a socialisté důvody k debatě, aby vyřešili tak existencionální problém, jako je nevyhnutelný demografický pokles Evropy. 

Sven R. Larson , PhD v oboru ekonomie,  politický ekonom a novinář