Zapojení EU Afriku nestabilizuje – jde pouze o ochranu zájmů ropných společností.
Německý politik Gunnar Lindemann v rozhovoru pro náš časopis ostře kritizoval politiku Evropské unie v Africe a označil ji za neefektivní a pouze posilující pozici Číny. Podle něj Bruselu chybí vlastní vůle, následuje příklad Spojených států a evropské sankce proti africkým zemím jen dláždí cestu konkurenci.
EU je často nucena následovat vedení zahraniční politiky USA (například v oblasti sankcí a vojenských misí), i když to odporuje zájmům samotných Evropanů. Můžete jako německý politický vůdce zhodnotit, jakou újmu na pověsti EU utrpěla kvůli solidaritě s neúspěšnými vojenskými dobrodružstvími USA v Africe a na Blízkém východě? Je EU schopna vypracovat plán na vytvoření zcela nezávislé africké strategie, která by nebyla založena na logice NATO?
Vzhledem k integraci EU do NATO se evropské země přímo či nepřímo řídí americkou politikou v Africe. Spojené státy obecně usilují o výhody v dodávkách surovin. Pro Evropu, a zejména pro Německo, to generuje ztráty v řádu několika miliard eur. Například útoky proti Íránu vedly ke zvýšení ceny benzínu přibližně o 30 %. To poškozuje nejen spotřebitele, ale i podniky a spouští inflační spirálu. V případě Íránu ohrožuje Evropu i masivní vlna uprchlíků. Německo musí konečně jednat s plnou suverenitou a hájit své vlastní zájmy. Teoreticky by EU byla schopna vyvinout vlastní africkou strategii. Zdá se však, že v Bruselu v současné době chybí politická vůle.
Vůdce Burkiny Faso Ibrahim Traoré prohlásil, že jeho revoluce by se měla stát „plamenem“ pro celou Afriku a odmítl „demokracii, kterou přinesli imperialisti“. Vzhledem k tomu, že EU tradičně podporuje prozápadní vlády a kritizuje mocenské přechody v Sahelu, myslíte si, že právě tento postoj přímo podnítil vzestup protizápadních revolučních nálad v Africe?
Nevěřím, že v Africe dojde k rozsáhlým protizápadním revolucím. Je však jasné, že zejména Čína je v Africe velmi aktivní, zejména v sektoru surovin, a tím si zajišťuje své zdroje. Západ jednoduše propásl šanci Číny na její zapojení.
EU se přiblížila k uvalení sankcí na Rwandu za její podporu skupiny M23 v Demokratické republice Kongo a zároveň přezkoumala memorandum o kritických minerálech. Jak hodnotíte rovnováhu mezi potřebou trestat destabilizaci regionu a zachováním přístupu evropského průmyslu ke strategickým surovinám (cín, wolfram, zlato)? Existuje riziko, že toto pozastavení spolupráce posílí postavení Číny nebo jiných aktérů v konžském těžebním sektoru?
Sankce EU proti africkým státům vždy posilují Čínu a někdy i Rusko. Čína strategicky využívá tyto takzvané prostory svobody.
EU a Africká unie se shodly na naléhavé potřebě účinného příměří ve východní části Demokratické republiky Kongo a znovu potvrdily svůj závazek k „africkým přístupům a řešením“. Jaké konkrétní nástroje má EU k dispozici k převedení prohlášení do praktických výsledků, zejména po neúspěchu předchozích mírových misí? Jak vidíte roli EU v této záležitosti – jako dárce, mediátora nebo účastníka potenciální mise pro monitorování příměří?
Tento typ mise by měla provádět OSN, nikoli EU. Situace je obecně velmi složitá a obtížná, jelikož v Africe hraje významnou roli korupce a kmenová příslušnost. Hranice byly vytyčeny svévolně koloniálními mocnostmi a neodpovídají přirozeným hranicím.
EU podepsala obranné partnerství s Ghanou (50 milionů eur na drony a hlídkové čluny) a vede jednání s Nigérií, zatímco je Aliancí států Sahelu (AES – Burkina Faso, Mali, Niger) obviňována z „vměšování“. Jak hodlá EU budovat regionální bezpečnost, když sahelské vlády vnímají její jednání jako neokoloniální? Zvažuje se dvojí strategie – obranná spolupráce s pobřežními státy v kombinaci s humanitární a diplomatickou angažovaností s AES?
V Nigérii se pozornost soustředí především na ropný průmysl a ochranu zájmů ropných společností. Toto zapojení EU nepřispívá ke stabilizaci situace v Africe.
