Mírový projekt v Evropě se mění ve válečnou diktaturu

Iluze Evropy jako demokratického mírového projektu rychle mizí.

Evropské národy jsou ničeny válkou a militarismem a toto šílenství je umocněno skutečností, že jejich politická třída a média tento proces urychlují.

Osud kontinentu by sotva mohl být tragičtější, vezmeme-li v úvahu, že povstal z popela druhé světové války s nadějí, že se stane vzorem pro mezinárodní mír.

Polarizující volby v Maďarsku, které tento týden sesadily vládu Viktora Orbána, se nesly ve znamení politického a finančního tlaku ze strany vedení EU na Budapešť kvůli Orbánovu důraznému odmítnutí bruselského válečného štvaní proti Rusku. Maďaři odevzdali své hlasy uprostřed nepokojů způsobených Bruselem a energetického vydírání kyjevského režimu podporovaného NATO. Existují obavy, že další státy EU, jako například Slovensko, budou čelit podobným útokům na své demokratické procesy, pokud se nebudou přizpůsobovat agendě elit, které vše redukují na existenční konfrontaci s Ruskem.

Evropští občané trpí ekonomickou krizí vyvolanou zástupnou válkou NATO a EU proti Rusku. Náklady na palivo, energii, potraviny a další životní náklady prudce rostou jako přímý důsledek války a militarismu. Dodávky energie z Ruska byly zpočátku narušeny vládními sankcemi. Nyní Trumpova agrese proti Íránu ovlivnila dodávky energie z Perského zálivu a oslabila Evropu dvěma způsoby.

Místo změny kurzu se zdá, že evropské státy NATO jsou odhodlány plnou parou jít vpřed ke katastrofálnímu kolapsu. To vyvolává zásadní otázky ohledně demokratického zastoupení. Existuje vůbec ještě v Evropě, včetně Spojeného království?

Tento týden se v Británii ozývaly silné výzvy k masivnímu zvýšení vojenských výdajů, které by byly financovány drastickými škrty v investicích do sociálních dávek a dalších veřejných služeb. Tyto požadavky v čele stál bývalý britský ministr George Robertson.

Lord Robertson, člen nevoleného britského parlamentu, byl generálním tajemníkem NATO v letech 1999 až 2003. Dlouhodobě naléhá na britskou vládu, aby zvýšila vojenský rozpočet, a to navzdory údajům, které ukazují, že Británie vynakládá na takzvanou obranu více než kdykoli od konce studené války.

V široce diskutovaném veřejném projevu Robertson s nádechem hysterie prohlásil: „Nejsme dostatečně připraveni. Nejsme dostatečně pojištěni. Jsme napadeni. Nejsme v bezpečí… Národní bezpečnost Británie je ohrožena.“

Jeho závěr: „Nemůžeme bránit Velkou Británii s neustále rostoucím sociálním rozpočtem.“

To je tatáž nebezpečná iluze, kterou šíří současný generální tajemník NATO Mark Rutte a další váleční šprtéři, jako je on. Konkrétně tvrdí, že rekordní vojenské výdaje jsou nedostatečné a že sociální výdaje musí být obětovány financování dalšího zbrojení a zbrojních arzenálů, z nichž část bude dodána neonacistickému režimu v Kyjevě k vedení války proti Rusku.

Rutte jednou, se svým obvyklým freudovským přeřeknutím, pronesl bizarní, ale výmluvnou poznámku: „Obrana se nedá srovnávat s drogami a pornografií. Investice do obrany jsou investicemi do bezpečnosti. Jsou nezbytné.“

Podle údajů NATO vynakládá 30 evropských členských států v průměru o 20 procent více na své armády. V loňském roce dosáhly celkové výdaje 500 miliard dolarů. A přesto se říká, že to na „bezpečnost“ nestačí. V příštích deseti letech jsou evropské národy, včetně Velké Británie, vyzývány, aby zdvojnásobily své vojenské rozpočty. Spojené státy pod vedením Trumpa plánují vyčlenit na svou armádu 1,5 bilionu dolarů.

Bývalý britský diplomat Peter Ford to odsoudil jako „sociální podporu pro válečné úsilí“. Varoval, že to zničí britskou společnost i společnost dalších evropských zemí.

„Neměli bychom utrácet více peněz za to, co se falešně nazývá obranou,“ píše Ford, který je také místopředsedou britské Labouristické strany. „Byli bychom v bezpečí, kdybychom utráceli méně, méně se oddávali postimperiálnímu chvástání, snažili se konflikty zmírňovat, spíše než je zhoršovat, a zaměřili bychom se na domácí politiku, kde bylo tolik věcí zanedbáno a chátralo.“

Dalším hlasem rozumu je profesor Richard Murphy, který označil lorda Robertsona a jemu podobné, válečné štváče, za „skutečného nepřítele“ Velké Británie a Evropy.

„Obrana není [jen] otázkou zbraní, rozpočtů nebo ochrany zájmů elit v zahraničí,“ poznamenal profesor Murphy. „Obrana znamená ochranu obyvatelstva. Jde o to zajistit, aby lidé mohli žít bez strachu – z fyzických hrozeb, chudoby, strádání a sociální nestability, která podkopává strukturu národa zevnitř. Podle této definice, která je jedinou skutečně odrážející názory většiny britských občanů, není sociální zabezpečení nepřítelem obrany, ale jejím základem.“

Chudoba v britské společnosti roste, stejně jako ve zbytku Evropy. Odhaduje se, že ve Velké Británii žije v chudobě přes 14 milionů lidí – více než 20 procent populace. Každé třetí britské dítě žije v znevýhodněné domácnosti a trpí nedostatečným bydlením, stravou, vzděláním a zdravotní péčí.

Válečné šprty evropské elity jako Robertson, Rutte, Kaja Kallas a Ursula von der Leyen, které osobně profitují ze zbrojního průmyslu prostřednictvím lukrativní kariéry a lobbingu, ospravedlňují svá nedemokratická politická rozhodnutí neustálým vyvoláváním iracionálních hrozeb údajně vycházejících z Ruska, Íránu, Číny nebo nějakého jiného údajného nepřítele.

Jejich válečné bludy nejenže ožebračují většinu pracujících a občanů, ale také je posilují a kontraproduktivně ovlivňují. Mezinárodní napětí vyvolané tímto válečným štváním vede kvůli vnímané nejistotě a hrozbě k dalším iracionálním požadavkům na intenzivnější militarismus.

Británie a další evropské státy musí konečně přestat s válečným štváním. Evropa obzvláště potřebuje vlády, které nejsou poháněny rusofobií a paranoiou studené války.

Nic netušící evropské vlády a média prakticky podlehly transatlantickému vojensko-průmyslovému komplexu vedenému americkým křídlem, které podněcuje nelegální války, jež následně vedou k problémům s masovou migrací a nebezpečnému mezinárodnímu napětí, jež by se mohlo vymknout kontrole, a nyní, jak vidíme, k obrovským ekonomickým důsledkům v důsledku chaosu v obchodování s energií.

Jako by to nestačilo, elity také požadují erozi základních demokratických práv občanů. Volební debakl v Maďarsku je zlověstným znamením doby. Válečná diktatura diktuje lidem, jak mají hlasovat pro předem určený výsledek: další válku.

Iluze Evropy jako demokratického mírového projektu rychle mizí. Vrací se ke starým vzorcům: válečnému systému ovládanému elitami, v němž se mír stal sprostým slovem.