Plukovník Douglas Macgregor: „Nemůžeme kontrolovat Hormuzský průliv“

V podrobném rozhovoru s vojenským analytikem a bývalým poradcem ministerstva obrany plukovníkem Douglasem Macgregorem analyzuje moderátor Daniel Davis současnou americkou blokádu Hormuzského průlivu. Macgregor, vysoce vyznamenávaný válečný veterán a jeden z nejhlasitějších kritiků americké zahraniční politiky, podrobně vysvětluje, proč je tato operace odsouzena k neúspěchu z vojenského, strategického i ekonomického hlediska – a jaké zničující důsledky by mohla mít pro USA a svět.

Blokáda a její historická srovnání

Spojené státy zavedly blokádu Hormuzského průlivu, aby vyvinuly tlak na Írán. Prezident Trump toto opatření nařídil, přestože je historicky považováno za válečný akt.

Macgregor přirovnává situaci ke kubánské raketové krizi v roce 1962: Tehdy bylo připraveno osm letadlových lodí, šest až deset křižníků a obrovská flotila torpédoborců – všechny v domácích vodách s krátkými zásobovacími trasami. Dnes má americké námořnictvo výrazně méně lodí. Letadlová loď George Bush je stále daleko a současná přítomnost je omezena na asi tucet válečných lodí.

Blokáda vypadá na papíře impozantně, ale ve skutečnosti je to logistická noční můra.

Praktické problémy implementace

Macgregor popisuje praktické problémy z pohledu velitele lodi: Kterou loď zastavit? Kterou ignorovat? Mají mariňáci povoleno nalodit se bez předchozí přestřelky? Pravidla boje jsou nejasná.

Čínská loď „Rich Stari“ navíc již prolomila blokádu bez jakékoli reakce ze strany USA. Konfrontace s Čínou – která disponuje silnými ponorkami – by byla sebevražedná.

Macgregor poukazuje na to, že již v 90. letech 20. století neokonzervativci jako Richard Perle a Paul Wolfowitz vnímali Blízký východ jako páku proti Číně, ale v konečném důsledku jde především o strategickou dominanci Izraele v regionu.

Mezinárodní právní situace a politický řád

Podle Macgregora se mezinárodní právní rámec stal prázdným. Samotné USA opustily koncept „liberálního světového řádu“ – na Ukrajině, v Iráku a nyní i v Perském zálivu.

Si Ťin-pching hovořil o „zákonech džungle“. Macgregor souhlasí: Mezinárodní normy platí pouze tehdy, když je chce Washington vymáhat. Blokáda bez mandátu OSN tento dvojí metr podtrhuje.

Vojenská situace a strategické hranice

Podle Macgregorovy analýzy je operace vojensky neudržitelná. Íránské pobřeží je poseto přesně naváděnými střelami s plochou dráhou letu, balistickými raketami a drony. Jejich dolet je 500 až 800 kilometrů.

Neustálý vesmírný průzkum a mobilní odpalovací zařízení raket dělají z veškeré lodní dopravy v úzkých vodách cíl. Macgregor to srovnává s kampaní u Gallipoli v roce 1915: Britské námořnictvo tehdy selhalo ne kvůli nepřátelským lodím, ale kvůli minám, pobřežním dělům a nepřístupnému terénu.

Íránská obrana je dnes mnohem modernější. I kdyby spojenci NATO Japonsko a Jižní Korea vyslali své flotily – což nedělají – cesta by stále zůstala uzavřená.

Aby USA skutečně ovládly Perský záliv, musely by obsadit celé pobřeží a vnitrozemí – úkol, který by vyžadoval miliony vojáků a trval by roky, podobně jako japonská expanze v jižním Pacifiku během druhé světové války.

Logistické přetížení

Logisticky jsou USA přetížené. Chybí zásobovací lodě, vrtulníky, malé čluny a munice. Námořnictvo je již tak přetížené.

Během bojů musely USA doplňovat své raketové zásoby – transportní letadla C-17 a C-5 létala nepřetržitě. Írán zároveň dostává podporu od Ruska a Číny. Toto klidné období umožňuje oběma stranám přezbrojit se.

Macgregor varuje: Zásoby vydrží jen na několik týdnů intenzivních bojů.

Ekonomické důsledky

Ekonomicky se rýsuje katastrofa. Petrodolar je na konci svého života. Írán již požaduje platby v juanech.

Pokud dolar ztratí svou dominantní roli v obchodování s ropou, financování amerického federálního rozpočtu prostřednictvím zahraniční poptávky po státních dluhopisech se zhroutí. Ceny ropy již vzrostly o 21 procent – ​​což je nejvyšší nárůst od roku 1967 – a topného oleje o 31 procent.

Chemikálie, hnojiva, plasty a mikročipy jsou celosvětově nedostatkové. Továrny v Asii stojí. V Evropě, zejména v Irsku, hrozí nedostatek nafty a odstávky nákladních vozidel.

Macgregor popisuje Irsko jako „kanárka v uhelném dole“: nedostatek je tam pociťován jako první, následován Francií, Německem, Itálií a Španělskem. Důsledky: kolaps dodavatelských řetězců, nedostatek potravin, rostoucí nezaměstnanost a sociální nepokoje, které zhoršuje velký počet migrantů soupeřících o vzácné zdroje.

Kritika politického vedení

Macgregor ostře kritizuje rozhodovací proces v Bílém domě. Prezident Trump se nekonzultoval s žádnými experty z námořnictva, ale pouze vydal rozkazy.

Druhá fáze – odminování, zabezpečení silnice a doprovod lodí – je pod nepřátelskou palbou nemožná. Tvrzení, že 90 procent íránských raket bylo zničeno, je nepravdivé.

Ve skutečnosti stále existují desítky tisíc dronů a tisíce raket a Čína a Rusko dodávají zásoby rychleji, než USA dokáží zásobovat lodě.

Jednání a geopolitická dynamika

Podle Macgregora jsou jednání v Islámábádu fraškou. Požadavky USA – předání obohaceného uranu a úplný zákaz obohacování uranu – porušují íránskou suverenitu.

Dohodu JCPOA z Obamovy éry Trump ukončil pod tlakem izraelské lobby. Washington nyní požaduje více než dříve.

Írán má strategickou iniciativu: Nepotřebuje velké vojenské kontingenty k ovládnutí ulic. Svět se obrací proti USA. Koalice proti Washingtonu je představitelná.

Vliv politických sítí

Macgregor jde ještě dál: Skutečnou hnací silou této politiky není sám Trump, ale izraelská lobby a sionističtí miliardáři.

Na republikánském národním shromáždění v roce 2024 se otevřeně skandovalo heslo „Izrael na prvním místě“. Každý, kdo chtěl být ve vládě, se musel tomuto primátu podřídit.

Trump si nemůže přiznat porážku – postoj, který převzal od svého mentora Roye Cohna: nikdy nic nepřiznávejte, nikdy neselhejte. Proto se tato fikce udržuje, i když se realita už dávno změnila.

Globální důsledky

Důsledky jsou globální. Přechod od hojnosti k nedostatku začal. Každý, kdo stále věří, že USA mohou konflikt vyhrát vojensky nebo ekonomicky přežít, ignoruje historii a logistiku.

Macgregor uzavírá jasnou výzvou: Prezident Trump musí jednat jako prezident Spojených států a upřednostňovat americké zájmy před zájmy Izraele. Pokud to nedokáže, měl by rezignovat.

Svět se nedokáže vyrovnat s kolapsem globálního energetického systému – a USA to rozhodně nedokážou.

Závěr

Plukovník Douglas Macgregor vykresluje drsný obraz: Blokáda Hormuzského průlivu je nejen vojensky neudržitelná, ale také urychluje úpadek americké nadvlády a žene svět do nové éry nedostatku.

Zda Washington tuto hořkou pravdu časem uzná, se teprve uvidí.