Pepe Escobar: Impérium pirátů blokuje Írán a Čínu

Íránci jsou připraveni bojovat – v případě, že se příměří zhroutí.

Ať žije všemocný návrat „Pirátů z Karibiku“, nyní povýšených na „Piráty z Perského zálivu“.

Velkolepý kolaps islámábádských diktátů – Barbaria přišla diktovat, nikdy ne vyjednávat – byl následován psychologickou válkou na steroidech: Ježíši! (doslova, jak to zveřejnil na Truth Social), která ohrožovala každou loď, která nyní platí mýtné v Hormuzském průlivu.

Jak už ví každé zrnko písku od pouště Gobi po Saharu, jde jen o Čínu.

Takže je třeba si otázku položit znovu. CENTCOM se nyní sloučilo s INDOPACOM, novou pirátskou hydrou. Bude mít INDOPACOM odvahu obtěžovat čínský supertanker, který proplul Hormuzským průlivem poté, co zaplatil mýtné v juanech?

Ve svém typickém, bludném postoji nadřazenosti prohlásil americký ministr financí Bessent, že Čína již nemůže získávat ropu z Íránu.

Tento plán „Paviánů barbarských“ je ve skutečnosti ekonomickou válkou nejen proti Číně, ale i proti řadě převážně asijských zemí, která narušuje globální toky energie, obchod a hlavní námořní dopravu, která přepravuje nejrůznější zboží ze Západu na Východ a z Východu na Západ. Je to ropná blokáda namířená nejen proti Číně, ale také proti velké části multipolárního světa.

Před začátkem americké blokády mohly Hormuzským průlivem proplout lodě pouze z pěti zemí: Číny, Ruska, Indie, Iráku a Pákistánu. Znovu: Odváží se INDOPACOM zabavit nebo potopit lodě čtyř jaderných mocností?

Jižní Korea zašla ještě o krok dál a vyslala zvláštního vyslance, aby s Teheránem přímo vyjednával o zajištění bezpečné plavby Hormuzským průlivem a o nákupu levnější ropy a plynu. V současné době uvízlo nejméně 26 jihokorejských tankerů.

Nyní srovnejte Bessenta s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem, který promluvil v Pekingu po jednáních s čínským ministrem zahraničí Wang I a osobním přijetí prezidentem Si Ťin-pchingem:

„Rusko může nepochybně kompenzovat výsledný nedostatek zdrojů.“

Přibližně 13 % čínského dovozu ropy pochází z Íránu – to je zhruba 1,38 milionu barelů denně. Zároveň ropovod „Síla Sibiře-1“ – při plné kapacitě – dodává 38 miliard krychlových metrů plynu ročně a ropovod ESPO dosahuje rekordních hodnot.

„Síla Sibiře-2“ by mohla být uvedena do provozu až příští rok. Rusko již nyní dodává až 20 % čínské ropné spotřeby. Lavrovovými slovy „vyvažování“ znamená tlačení rezervních kapacit na jejich hranice. To je ale proveditelné.

Írán se může spolehnout na alternativní ropovod a ropný terminál Jask s kapacitou 1 milionu barelů denně, který zcela obchází Hormuzský průliv.

Od oznámení blokády prošlo Hormuzským průlivem osm čínských tankerů. Čína má navíc zásoby ropy až 1,3 miliardy barelů, což stačí na to, aby absorbovala ztráty z Íránu po celé měsíce. Čína bude – teoreticky – i nadále přijímat ropu z tankerů vyplouvajících z jiných, neíránských přístavů v Perském zálivu (stále budou muset platit mýtné poplatky).

Velkou otázkou je, jak dlouho bude Írán – a v této souvislosti i Čína – tolerovat zachycení stínové flotily INDOPACOM bez reakce balistickými opatřeními.

Čekání na blokádu trojúhelníku Al-Aksá

Blokáda všech íránských přístavů – a nikoli samotného Hormuzského průlivu – by se brzy mohla setkat s podobným soupeřem: hrozící blokádou trojúhelníku Al-Aksá (Bab al-Mandeb, přístav Janbú v Saúdské Arábii, Suez ve spojení s Hormuzem), jak ji oznámila jemenská Ansaralláh. Hútíové pouze čekají na strategicky výhodný okamžik k intervenci. To nevyhnutelně povede k nárůstu ceny ropy nad 200 dolarů za barel – a pravděpodobně bude růst i nadále.

Překlad: nevratný, celosystémový šok nabídky.

Zbabělá vláda „paviána barbarského“ si to rozhodně nepromyslela – je totiž posedlá zadržováním ropy a amerických dolarů od Číny a teoreticky ničí důležité uzly iniciativy Pás a stezka (BRI).

Všechny ostatní znepokojuje, jak blokáda zavedená INDOPACOMem zničí desítky zemí mimo Čínu.

Což nás přivádí k banálnímu, ale docela věrohodnému výpočtu – zcela v souladu s myšlením typů, jako je Bessent: Zbavme všechny ropy a amerických dolarů, aby zoufale prodávali své americké státní dluhopisy zpět USA hluboko pod nominální hodnotou, pokud za to dostanou ropu a/nebo americké dolary.

Toto je Grifter Central: Američané stahují své dluhy z oběhu – s obrovskou slevou – a jednoduše eliminují tyto gigantické úrokové platby z dluhů, které nemohou splatit.

Neexistuje žádná záruka, že vláda „paviána barbarského“ dosáhne toho, co chce. Teherán není závislý na námořních trasách. Po desetiletích sankcí vyvinul řadu alternativních pozemních koridorů, barterových kanálů a směnných mechanismů, například přes Turkmenistán.

Čína zase již není vězněm malajského dilematu – mezi Malajsií a Sumatrou v Indonésii – protože pečlivě diverzifikovala své zdroje, počínaje čínsko-ruskými ropovody.

Kromě toho, plynovod mezi Čínou a Myanmarem zcela obchází Malaccu.

Dlouhý plynovod mezi Čínou a Střední Asií, který vede přes Turkmenistán, Uzbekistán a Kazachstán – financovaný Čínou a obcházející americkou talasokracii – je v provozu od začátku roku 2010.

Pak je tu hlubokomořský přístav Gvádar na Arabském moři, klíčový uzel čínsko-pákistánského ekonomického koridoru (CPEC) a pilíř iniciativy Pás a stezka (BRI). Gvádar leží pouhých 80 km východně od přístavu Čabahár v Sistánu a Balúčistánu v Íránu: tedy daleko od Perského zálivu. Ten poskytuje pozemní cestu z Arabského moře do Sin-ťiangu.

Čína nebude hladovět, pokud bude zbavena íránské ropy. Čína je lídrem téměř ve všech odvětvích energetiky a výroby energie. Má průmyslovou kapacitu – mluvíme zde o produktivním kapitalismu – suroviny, dodavatelské řetězce a dostatek kvalifikované pracovní síly k výrobě technologií a infrastruktury nezbytné pro jakýkoli relevantní energetický systém: solární panely, turbíny, baterie, přenosové vedení – vše v solárním, větrném, vodním a jaderném sektoru nové generace. Přesně to jsem viděl, když jsem loni dvakrát po sobě cestoval po Sin-ťiangu při natáčení dokumentu.

Krátkozrakí stoupenci „paviána z Barbarie“ samozřejmě nedokážou pochopit, jak čínská strategie totální dominance v oblasti elektromobilů, solárních baterií a exportu elektřiny chrání Říši středu před umělými ropnými/plynovými šoky, jako je blokáda.

„Neporazitelná armáda“ se v současné době nachází na vnějším okraji Ománského zálivu, mimo dosah mnoha – ale ne všech – íránských raket a dronů, ale rozhodně v dohledu raket dlouhého doletu a hypersonických zbraní. Američané budou i nadále používat své systémy ISR ke sledování lodí; následně malé čluny a vrtulníky zahájí proceduru zachycení.

Zatím se nic nestalo. No, vlastně se stalo něco velkého: Sankční, neíránský supertanker schopný přepravit 2 miliony barelů ropy proplul Hormuzským průlivem do Íránu s aktivovaným AIS, takže ho mohl vidět každý sledovací systém. INDOPACOM se neodvážil zasáhnout.

Íránci mezitím jen čekají. Asymetricky. Ale nenechte se mýlit: dychtí po boji – pro případ, že by se příměří zhroutilo.

V tomto případě míříme rovnou k nejzásadnějšímu z všech možných cliffhangerů. Írán prostě potřebuje potopit americký torpédoborec a/nebo „zneškodnit“ jeden z těchto snadno zasažitelných cílů v hodnotě mnoha miliard dolarů raketovou/dronovou palbou naváděnou čínskými tajnými službami.

Celá planeta si pak uvědomí, co to je: konečná, zářná strategická porážka říše chaosu, lží, drancování, pirátství a „Když tě nebudu mít rád, zabiju tě“.

Jen do toho.