Osudové bludy o Mesiáši a druhém příchodu Krista
Ve svém článku z 26. března 2026 Hermann Ploppa poukázal na to, jaké náboženské bludy o apokalyptickém konci časů a druhém příchodu Ježíše Krista přešly od vlivných evangelikálů v USA k Trumpově administrativě a do značné míry pohánějí její vojenské akce. Tyto bludy se spojují s podobnými představami o zjevení židovského Mesiáše, které zastávají vládnoucí sionisté v Izraeli, a určují společnou totální válku proti Íránu a tamním „hordám zla“. Je velmi důležité pochopit původ těchto bludů.
Jidáš
V době Kristově existovaly mocné židovské nacionalistické kruhy, jejichž nejnaléhavějším cílem bylo vyhnat římské okupanty ze země. Jidáš Iškariotský, jeden z Ježíšových učedníků, patřil k této skupině. Věřili, že netrpělivě očekávaný Mesiáš se zjeví jako pozemský král a osvobodí židovský lid. Jidáš
věřil, že v Ježíši rozpoznává Mesiáše, a netrpělivě čekal, až se chopí meče. Když se nic takového nestalo, napadla ho zoufalá myšlenka zradit ho velekněžím, aby ho donutil zjevit se jako královský Mesiáš, který volá lid do zbraně.
To bylo samozřejmě materialistické nepochopení podstaty Ježíše Krista, který nikde neobhajoval vnější násilí, ale je samotným zosobněním nenásilné, čisté lásky.
Nemělo by se přehlížet, že evangelium jasně popisuje, odkud v Jidášově slepotě pochází myšlenka na jeho zradu: „ Když se začala večeře, ďábel už vložil do srdce Jidáše, syna Šimona Iškariotského, myšlenku, že ho zradí“ (Jan 13,2). Ježíš to samozřejmě v duchu vycítil a řekl, že ho zradí jeden z učedníků, ten, komu podá namáčené sousto. A když Jidáš nabízené sousto vzal, „ vstoupila do něj moc satanova“ (Jan 13,27). Ďábel (Lucifer) tedy pokoušel Jidáše, aby ho zradil; Satan (Ahriman) ho posedl a přiměl ho, aby zradu okamžitě provedl.
Když se po Jidášově zradě veleknězovi služebníci pokusili Ježíše zatknout a Petr usekl jednomu z mužů mečem ucho, Ježíš ho pokáral slovy: „Schovej meč, neboť všichni, kdo tasí meč, mečem zemřou.“ (Matouš 26:52)
Ježíš Kristus nemohl jasněji ukázat, že z něj žádné násilí nevychází. Násilí, které proti němu Jidáš podněcuje, pochází od Satana, z posedlosti ahrimanskými bytostmi.
Tomu neodporuje ani jiný Kristův výrok, který je často citován: „Nepřišel jsem na zem přinést levný pokoj, ale meč“ (Matouš 10:34), neboť, jak důrazně zdůrazňuje Rudolf Steiner, je to zcela chybný překlad. Správný je: „ Nepřišel jsem na tuto zem, abych z této země odhodil pokoj, ale abych odhodil meč.“ ²
Pouze tato slova skutečně odrážejí podstatu Krista. Pokaždé, když se po vzkříšení zjevil svým učedníkům, zástupcům lidstva, první věc, kterou řekl, bylo: „ Pokoj vám!“
Kristus promlouvá k nitru lidí. Pokoj musí vstoupit do jejich duší, do jejich srdcí. To předpokládá, že lákavé síly zla v nich jsou poraženy. Lidské bytosti k tomu nacházejí sílu v univerzální lásce k lidstvu, v lásce ke každému člověku, i ke svým nepřátelům. Kristus se stal člověkem, aby tuto lásku lidstvu přinesl. Podstata této lásky je božská, a proto silnější než všechny síly zla v něm, které ho vedou ke konfliktu. Všechno tedy závisí na přijetí Kristova ducha do našich dosud slabých duchů.
Konflikt a válka pramení ze skutečnosti, že válka proti zlu se nevede uvnitř člověka, ale spíše se promítá ven. Mír nastolený vnějšími opatřeními je falešný mír, který se nevyhnutelně hroutí, pokud nevznikne z opravdové lásky k lidstvu uvnitř lidí, lásky, která formuje jejich postoje a jednání.
Judaismus
Velkou tragédií judaismu je, že neuznal Ježíše Krista jako prorokovaného Mesiáše. Stále je očekáván, ale ne jako božská bytost, spíše jako muž poslaný Bohem a pozemský král či vůdce z rodu Davidova. Povede Židy zpět do Svaté země, obnoví jeruzalémský chrám a osvobodí svět od války a utrpení. Přinese na zemi éru univerzálního míru, spravedlnosti a poznání Boha. 3
To představuje sestup mesiášského konceptu do úzkých mezí pozemského nacionalismu, který očekává spásu vlastního lidu z charismatických vnějších činů, jež jsou nemožné bez ozbrojené síly. To vede k tomu, čeho jsme dnes svědky v Izraeli, kde fanatický sionismus usiluje o vytvoření Velkého Izraele pro všechny Židy prostřednictvím nejbrutálnějšího násilí, aby připravil a možná i urychlil příchod Mesiáše.
Místo soustředění pozornosti na vlastní nitro a boje se silami zla v něm, v němž by mohl Mesiáš přijít na pomoc, se to bezmyšlenkovitě promítá ven v iluzích, že ten druhý je ten zlo, kterého je třeba násilím zlikvidovat.
Ale „ všichni, kdo tasí meč, mečem zahynou.“ Zbraně se totiž neovládají z lásky, ale z nenávisti. Jsou nástroji zla a ahrimanské posedlosti, v níž člověk již není plně přítomen, protože vlastní ego je odsunuto stranou. A v iluzi, že musí bojovat s údajným zlem v druhých zbraněmi, se člověk sám stává součástí zla.
Evangelikálové
Pro evangelické křesťany byl Ježíš Kristus samozřejmě přítomen jako Mesiáš. Jeho slíbený návrat je však v evangeliích prezentován také materialistickým způsobem. Ježíš se náhle vrátí na Zemi, osobně viditelný a tělesný. Poté vynese konečný soud nad všemi národy a povede svět k oslavení věřících.
Současné světové události (jako jsou války, přírodní katastrofy nebo situace na Blízkém východě) jsou interpretovány jako „porodní bolesti“ a předzvěsti bezprostředního návratu .
Sám Kristus opakovaně prorokoval, že jeho příchodu budou předcházet nejen katastrofy, ale také velké války a hrozné útrapy. Ty vznikají proto, že boj proti zlu se neodehrává uvnitř lidí. A když je Kristus prezentován jako vnější král ve fyzickém těle, vede to k očekávání, že vítězně zasáhne i do vnějších bitev skrze vnější, pozemské činy. – To je materialistický klam.
Druhý příchod Krista v Novém zákoně
Ve všech pasážích evangelií a knihy Zjevení, které prorokují druhý příchod Krista, se uvádí, že přijde v „oblacích“, s nimi nebo na „oblacích“. Žádná bytost ve fyzickém, hmotném těle se nemůže v oblacích objevit. Proto se to musí vztahovat na jeho zjevení se v nadsmyslném těle z nadsmyslné sféry, na což naráží obraz oblaků.
V oblacích se voda kondenzuje a nese životodárné síly, které přesahují smysly a neustále prostupují Zemi shora, neseny slunečním světlem a teplem. Bez vody by na Zemi nemohl vzkvétat žádný život. Všechny živé bytosti jsou prodchnuty životními silami, které volají po neživé hmotě, aby vytvořila živé struktury, struktury, které by sama od sebe, rostoucí proti gravitaci, nikdy nemohla nabýt. Tyto životní síly jsou duchovní, a proto nejsou přímo vnímatelné smysly, ale jsou spojeny s neustálým pohybem vody, která neustále vyvěrá z formování oblaků na obloze, a lze ji konkrétně vnímat a pojmově uchopit.
Oblaky jsou tedy viditelným obrazem neviditelné sféry životních sil, která obklopuje a prostupuje Zemi. V této duchovní sféře se Kristus zjeví v těle stvořeném z životních sil. Nebude tedy vnímatelný našimi fyzickými smysly, ale pouze těmi, kteří si svým dosavadním životem osvojili duchovní vnímání životních sil a těla životních sil Krista.
Nanebevstoupení Zmrtvýchvstalého se také zmiňuje o oblacích:
„A když to dořekl, byl před jejich očima vznesen vzhůru a oblak ho zakryl, takže ho již neviděli. … A hle, postavili se vedle nich dva muži v bílém a řekli: … Tento Ježíš, který byl před vámi vzat do nebe, přijde zase tak, jak jste ho nyní viděli odcházet do nebe.“ 6
Výstup do nadsmyslové sféry životních sil znamená, že se Kristus stal pro učedníky neviditelným. A návrat v těchto nadsmyslových životních silách proto nemůže být fyzický, jak se fantazíruje ve výše uvedeném bizarním obrazu na oblacích, ale musí se projevit jako nadsmyslový zjev, který se lidstvu blíží.
Kristův cíl
Rozhodujícím aspektem Kristova pozemského života v těle člověka Ježíše z Nazareta nebylo jeho učení a vnější činy, ale vzkříšení jeho těla z mrtvých jako semene pro všechny lidi. Již Pavel to vyjádřil slovy: „Nebyl-li Kristus vzkříšen, pak je naše kázání i celá vaše víra zbytečná.“ 5 Vzkříšení znamená obnovení fyzické tělesné formy, která se pádem stále více zkazila a byla odsouzena k smrti a která lidstvu stále méně sloužila jako zrcadlo pro jeho vědomí a rozvoj jeho vlastního já. Rozvoj vlastního já směrem k sebeuvědomění a svobodě je však božským cílem lidské evoluce na Zemi. 7
Rozhodující vliv Krista se tedy odehrává v jednotlivci. Přináší sílu pro jeho duchovní a duševní rozvoj, která, pokud ji svobodně přijme, mu umožňuje postupně zvrátit pád.
Zjevení Krista na vyšší, duchovní úrovni bude tedy také dalším impulsem pro vnitřní rozvoj člověka, nyní ovlivňujícím jeho vitálně-fyzickou bytost, jehož význam a dopad si zatím nedokážeme představit. To však předpokládá právě to, že dnes k němu každý usiluje ze svobody.
Kristův jasný pokyn
Kristus sám jasně říká, že se nevrátí ve fyzickém těle, když důrazně varuje před lidmi, kteří se prohlašují za Krista:
„Řekne-li vám někdo: ‚Hle, zde je Kristus!‘ nebo ‚Hle, tam je!‘ neposlouchejte. Neboť přijdou ti, kteří se budou vydávat za Krista, ale jím nejsou, a proroci, kteří jím ve skutečnosti nejsou. Budou dávat velká vidění a dělat zázraky, aby svedli lidi, i ty, v nichž již přebývá vyšší bytost. Hle, řekl jsem vám to předem.
Řekne-li vám někdo: ‚Je na samotě pouště,‘ nechoďte tam. A řekne-li někdo: ‚Je ve svém pokoji,‘ nevěřte tomu. Jako blesk na východě a je viditelný na západě, takový bude příchod Ducha Syna člověka.“ 8
Kristus se zmiňuje o lidech, kteří žijí na pozemských místech, tedy fyzicky na Zemi. Nikdo z nich nemůže být Kristus. A on sám mluví o příchodu v duchu, který přirovnává k oslnivému záblesku blesku.
Kněz Hans Werner Schroeder poukazuje na to, že tento obraz blesku pro zjevení ducha je použit i ve velikonočním vyprávění Matoušova evangelia:
„A hle, stalo se velké zemětřesení a z nebe sestoupil anděl Páně… Jeho vzhled byl jako blesk a jeho oděv byl bílý jako sníh.“ 9
Následovat
Ve svém článku „Apokalyptický fanatismus pohání americký válečný stroj proti Íránu“ popsal Hermann Ploppa katastrofální důsledky plynoucí z materialistických představ Trumpovy administrativy o konci časů a druhém příchodu Krista na jedné straně a materialistických představ vládnoucích sionistů o příchodu Mesiáše na straně druhé. To jsou hnací síly barbarské agresivní války proti Íránu, která hrozí zažehnout celý svět. „ Obě postavy splývají v jednu a tutéž politicko-strategickou postavu konce časů.“<sup> 10</sup>
Je jasné, že tyto materialistické myšlenky jsou inspirovány Satanem (Ahrimanem), pánem materialismu a smrti, a své misantropické účinky odhalují v citlivých duších.
Nemilosrdné, nenávistné projevy předních válečných štváčů v USA a Izraeli mohou vyvolat dojem, že do nich vstoupily a posedly je ahrimanské bytosti. Už z nich nic lidského neprosvítí, natož skrze jejich činy.
———————————-
1 Srov. Emil Bock: Caesars and Apostles, Stuttgart 1978, s. 195 a násl.
2 Rudolf Steiner: The Gospel of Matthews, Dornach 1971, s. 253
3 Viz „Mesiášské očekávání v judaismu“ na Googlu – „Další otázky“
4 Viz „Evangelikálové a druhý příchod Ježíše“ na Googlu – AI
5 1. Korintským kapitola 15, verš 14
6 Skutky 1:9-12
7 Více informací: https://fassadenkratzer.de/2017/04/16/das-raetsel-der-auferstehung/
8 Matouš 24:23-28
9 Matouš 28:2-4;
Hans-Werner Schroeder: On the Second Coming of Christ Today, Stuttgart 1991, s. 41
