Dítě vs. tramvaj 0:1. To jsme vám to nandali
Zkorumpované vedení pražského dopravního dozipodniku se zjevně oprostilo od veškerých zábran a k již probíhajícím programům okrádání a špehování obyvatelstva přidalo ještě cynismus, sarkasmus a krajně neuctivé chování.
Stalo se to, že poblíž stanice Malovanka na Břevnově přejela tramvaj desetileté dítě. Dítě bylo na místě mrtvé. To je samo o sobě dostatečně hrozné. Kdyby nebohé děcko na témže místě, ve stejném čase a se stejnými následky přejelo osobní auto, byly by to dopravně represivní protiřidičské žně. Seznam Zprávy a jejich libtardí redaktoři by obsáhle psali o velkém černém BMW nebo drahém luxusním Mercedesu, svědci by vypovídali o tom, jak jel příšerně rychle, o tom, jak řidič použil trik s advokátem a další podobné výlevy. Libtardí editoři by jim to vraceli, takže by se koule z hoven nabalovala, dokud by celá story nebyla dostatečně horibilní a dostatečným způsobem neformovala veřejné mínění, jak strašně nebezpečná ta auta jsou. Ono je totiž naprosto nepřípustné napsat, že by za to třeba mohl chodec sám, protože například nečekaně vstoupil do jízdní dráhy, to se může ukázat například později u soudu, pokud má řidič štěstí.
Asi se nyní hodí ozřejmit, co čeká každého, kdo coby individuální řidič automobilu nějak zkoliduje s chodcem nebo silniční vší na kole, nedej bože s následkem smrti. Všechny ty reportáže v médiích končí zpravidla větou „nehoda je předmětem dalšího šetření“, což většina lidí vnímá jako klišé, ovšem pro zúčastněného řidiče to klišé není určitě. Začíná pro něj několikatýdenní až několikaleté martýrium spojené s náklady v řádu vyšších desítek až nižších stovek tisíc, který bohužel někteří jedinci nepřežijí, protože třeba dostanou infarkt ze stresu. Může být čistý jak lilium a stejně ho budou několik týdnů vyšetřovat. Budou vyslýchat vás, snad neřeknete něco nevhodného, policisté na to mají skvělé postupy, jeden z nich je třeba „házet kotvy“. Nechte si to od někoho vysvětlit, nebo tam radši jděte s advokátem. Budou se vyslýchat i svědci, hledat kamerové záznamy, pokud máte v autě kameru a nebudete dost rychlí, ukradnou vám paměťovou kartu. Když tam bude něco ve váš prospěch, tak „se ztratí“ nebo „bude mít technickou závadu“, v opačném případě se najde, ale až těsně před soudním řízením, abyste se na to nemohl připravit. Bude se zkoumat, zda jste nejel rychle, zda jste netelefonoval, zda jste měl zapnutá ta správná světla, zda jste měl správné brýle, zda jste nebyl nějak zdravotně indisponován, zda auto nemělo nějakou technickou závadu, klidně zcela nesouvisející. Budou se zkoumat vaše záznamy v kartě řidiče. A mnoho, mnoho, mnoho dalších věcí. Cílem je z toho ukuchtit alespoň drobnou spoluvinku. Maličkou nedbalost. Nepatrné nevynaložení potřebné opatrnosti. Malou dírku ve vaší defenzívě, která se následně zvětší a bude z ní větší a větší díra, až nakonec zahučíte v této díře na tři roky za zabití z nedbalosti. Policisté jsou pravidelně instruováni, že vina se nejprve musí hledat u řidiče, a na každého se něco najde, protože neexistují nevinní, jen nedůsledně vyšetřovaní. Až když se nic nenajde, uzavře se to s tím, že je to vina chodce nebo cyklisty. Tak se třeba stane, že vám někde před svědky ujede nějaká nešikovná průpovídka, třeba „já ho zajel“ nebo „já jsem věděl, že tady často chodí děti“, a už vás mají. Nedbalost jak vyšitá. Věděl, že tady chodí děti, sám to řekl, ale nedbal zvýšené opatrnosti, bez přiměřeného důvodu spoléhal, že zrovna teď tu žádné děti nebudou, začne bájit slizký státní zástupce u soudu. I on má svoje instrukce, byl na politickém školení, kde mu říkali, že nevadí trošku ty zákony přiohnout, pokud jde o ochranu zranitelných účastníků silničního provozu, protože tak je to správné a společnost to vyžaduje. Jel jste 30 km/h? To je příliš rychle, měl jet 5 km/h a přibrat další osobu k zajištění dohledu. Nějaká sluchátka, kapuce, telefony a podobné věci u chodce nikoho zajímat nebudou, jakmile se na vás něco najde, jste v háji, i kdyby pan chodec měl na hlavě nasazený trombón. Jste v prdeli, protože jste řidič, jste ve špatném klubu.
V případě MHD ale nic takového nehrozí. Tam se na nějaké zranitelné účastníky silničního provozu nehraje. Od počátku bývá jasno, kdo je viník a kdo je nevinný. Žádné vyšetřování, žádné týdny nejistoty, žádní fízlové mačkající na zvonek, hned druhý den mají jasno. Může za to chodec a basta, protože my jsme tramvaj a vyšetřovat není co.
A tak se stalo, že Dopravní Dozipodnik Hlavního města Prahy prakticky hned další pracovní den vyrukoval s kampaní, kdy na některé tramvaje umístil nápis 0:1. Ten má nejspíš symbolizovat aktuální skóre v neutuchajícím zápase Dozipodniku s obyvatelstvem. Obyvatelstvo prohrálo, domácí vyhráli, je to 0:1, to jsme vám to nandali, vy pakáži občanská. Byla to jednoznačně přesilovka, pár desítek tun oceli a laminátu proti dětskému tělíčku. Ta nula mrňavá to nedala, jednoznačné vítězství, doslova drtivé.
To je ovšem velice citlivý přístup. To přesně od dopravního podniku očekáváte.
Raději asi nepřemýšlím o tom, jak takovou kampaň vnímají pozůstalí a spolužáci oběti.
Marně přemýšlím, kde se v těch lidech na Dozipodniku, nebo co to tam je za kreatury, bere tenhle cynismus a pohrdání. Jak perverzní zmrd asi musíte být, abyste něco takového bez výčiitek pustil mezi veřejnost? Jak se asi autorovi kampaně spí, když shrábne prachy od Dozipodniku za tento skvělý P.R. nápad? Nestydí se ani trochu? Asi ne.
Nezaujal mě ani ten argument, že kampaň musí být drastická, aby byla účinná. To je naprosto směšné. V Dozipodniku asi zapomněli, kdo je tady pánem a kdo služebníkem. My nuly totiž celý tenhle špektákl financujeme. Dopravní podnik je služba, která je zcela závislá na veřejných prostředcích, které vytahají z veřejných rozpočtů, ze kterých je hrazena tzv. provozní ztráta. Provozní ztráta je to, co vzniká přitom, když dopravní podnik prodává svojie služby pod cenou, protože by je za plnou cenu nikdo nekupoval. Je to něco jako černá díra, kam se leje čím dál víc peněz, zatímco to produkuje čím dál horší služby a jako bonus svrab a žloutenku. Lidem to nevadí jen proto, že to naštěstí nechápou nebo si o tom odvykli přemýšlet, nicméně bych očekával, že dopravní dozipodnik bude mít k hlavnímu sponzorovi alespoň trochu úcty a nebude zesměšňovat oběť dopravní nehody z řad veřejnosti, navíc ještě v době, kdy regulérní vyšetřování dopravní nehody ještě nemůže být ukončené, pokud tedy vůbec nějaké probíhá a není pouze formální.
Prý že musíme šokovat. Ne, nemusí šokovat, musí se chovat bezpečně. Jestli je bezpečnostní strategie dopravního dozipodniku postavena na tom, že se bude cynicky vysmívat tragické události a urážet pozůstalé, je to kromě děsivé neprofesionality projev toho, že další oběti budou následovat. Nadto je to naprosto odporné, zhruba o řád odpornější než mastné tyče v těch jejich špinavých smradlavých vozidlech.
Tak konec čtení, vy pasažérské nuly. Nenoste mikiny, sluchátka a telefony, stačí nosit jen peněženku. Musíte zaplatit padesát korun Dozimetru za jízdenku a nastoupit, aby měli na odměny a na úplatky. Doufejte, že nechytnete žloutenku a nezhebnete následně na cirhózu jater, nebo že nepřejedou vaše dítě, pak by to totiž bylo 0:2.
