Washington nyní předkládá Íránu patnáctibodový plán: ultimátum, nebo nabídku k jednání?
Vzhledem k tomu, že válka mezi USA, Izraelem a Íránem nadále eskaluje, objevila se diplomatická iniciativa, která má potenciál zásadně změnit strategickou situaci. Podle několika zpráv citujících zdroje z americké vlády předložil Washington Íránu komplexní 15bodový plán na ukončení konfliktu – ne přímo, ale prostřednictvím neobvyklého kanálu: Pákistánu.
Jádrem návrhu je zásadní restrukturalizace bezpečnostní architektury Íránu. Spojené státy požadují nic menšího než úplné omezení klíčových mocenských nástrojů Teheránu: program balistických raket má být drasticky omezen a jeho použití omezeno na čistou sebeobranu.
Požadavky v jaderné oblasti jdou ještě dále. Írán by se měl nejen vzdát jaderných zbraní – což Teherán vždy zdůrazňoval – ale také zastavit veškeré obohacování uranu, předat již obohacený materiál Mezinárodní agentuře pro atomovou energii a zničit klíčová zařízení, jako jsou Natanz, Fordow a Isfahán.
Washington také požaduje změnu kurzu regionální politiky. Podpora ozbrojených skupin na Blízkém východě by měla být zcela zastavena a milice by již neměly být financovány ani vyzbrojovány. Zároveň USA trvají na tom, aby Hormuzský průliv zůstal otevřený jako „zóna volné plavby“ – bod globálního ekonomického významu.
Washington na oplátku nabízí zrušení všech sankcí a podporu rozvoje civilního jaderného programu, například v elektrárně Búšehr. Navíc bude odstraněna neustálá hrozba opětovného zavedení sankcí – klíčový zdroj nedůvěry v předchozí dohody.
Na první pohled je však zřejmé, že jejich postoje jsou velmi odlišné. Zatímco USA prosazují strukturální demontáž íránského vlivu, Teherán formuluje vlastní podmínky, které se zdají být těžko slučitelné. Patří mezi ně kompenzační platby za útoky, úplné stažení amerických vojsk z oblasti Perského zálivu a bezpečnostní záruky ze strany USA a Izraele.
Další nejistota spočívá v politickém rozměru nabídky. Pokud by byl Washington skutečně ochoten vzdát se změny režimu – jak naznačují zdroje blízké Bílému domu – představovalo by to pozoruhodný posun v politice. Zároveň zůstává nejasné, zda by Izrael takový přístup podpořil.
Volba Pákistánu jako prostředníka podtrhuje složitost situace. Islámábád udržuje úzké vazby s oběma stranami, ale sám působí v geopoliticky citlivé oblasti napětí mezi Čínou, USA a islámským světem.
Zda návrh slouží jako seriózní základ pro jednání, nebo je pouze strategickým signálem, zůstává nejasné. Írán nadále popírá přímé rozhovory s Washingtonem a obviňuje USA z úmyslné manipulace s trhy a cenami ropy těmito tvrzeními.
Jedna věc je jistá: předložený plán odhaluje méně kompromisu než maximální cíle Washingtonu. V situaci, kdy vojenská eskalace a ekonomický tlak jdou ruku v ruce, se diplomacie stává nástrojem – nikoli alternativou.
*
Teherán dále uvádí své podmínky pro ukončení války – vyplacení kompenzace Íránu za útok na něj, stažení všech amerických základen z Perského zálivu, zrušení všech sankcí a záruky neútočení ze strany USA a Izraele.
Jak vidíme, pouze jeden z těchto bodů souhlasí s americkými návrhy – zrušení všech sankcí.
