Pepe Escobar o válce proti Íránu: Trump označil NATO za „papírového tygra“

Konflikt na Blízkém východě dosáhl nové, dramatické úrovně eskalace útokem na největší íránská plynová pole a následnou íránskou odvetou.

Americký prezident Donald Trump v příspěvku na sociálních sítích Truth označil NATO za „papírového tygra“, protože spojenci odmítají podniknout vojenské kroky k znovuotevření Hormuzského průlivu.

V podrobném rozhovoru s Mariem Nawfalem analyzuje renomovaný geopolitický expert Pepe Escobar situaci: od zničení kritické energetické infrastruktury až po faktické znárodnění Hormuzského průlivu a potenciální strukturální paralýzu Izraele.

Escobar vykresluje obraz globálního systému na pokraji kolapsu – a varuje před dlouhou válkou s nepředvídatelnými důsledky.

Útok na Jižní Pars a globální energetické šoky

Spouštěčem současné eskalace byl izraelský útok na plynové pole South Pars v jižním Íránu – největší na světě, které geologicky bezproblémově navazuje na katarské pole North Dome.

Írán reagoval symetricky: rakety zasáhly kompresory a zařízení na zkapalněný zemní plyn (LNG) v Ras Laffánu (Katar), což podle společnosti Qatar Energy způsobilo zrušení dvou ze 14 vlaků LNG.

Generální ředitel společnosti Qatar Energy odhaduje, že obnovení kapacity bude trvat nejméně pět let. To představuje ztrátu přibližně 17 % globální exportní kapacity Kataru pro LNG – ránu, kterou nelze rychle nahradit.

První důsledky: Asie pod tlakem, Evropa bez plánu B

Pepe Escobar, který je momentálně v jihovýchodní Asii, hlásí okamžité dopady: V Thajsku a Vietnamu již platí přídělový systém na palivo a čerpací stanice jsou prázdné.

Singapur a Thajsko se připravují na tsunami v podobě odlivu kapitálu z Perského zálivu – odhady se pohybují v rozmezí 200 až 300 miliard amerických dolarů, které se přesměrují do regionu.

Evropa se naopak propadá do zoufalství: němečtí, italští a francouzští podnikatelé nevidí žádný plán B, protože ruský plyn byl sabotován a alternativy jako Norsko, Alžírsko nebo Turkmenistán nejsou dostatečné.

Hormuzský průliv: De facto kontrola ze strany Íránu

Íránská kontrola nad Hormuzským průlivem je obzvláště výbušná.

Írán de facto zavedl „systém mýtných stanovišť“: Tankery mohou proplout, pokud platí v petrojuanech (čínských juanech) a plují blízko íránských vod – často s vizuálním ověřením ze strany IRGC.

Lodě z USA, Izraele nebo zemí NATO jsou blokovány.

Výjimky platí pro Čínu (díky 25leté dohodě s investicemi ve výši 400 miliard dolarů), Indii, Pákistán nebo Bangladéš – v každém jednotlivém případě.

To je přímá rána petrodolaru: Írán bez jediného výstřelu zavedl alternativní platební mechanismus a uváděl tak myšlenky BRICS do praxe.

Trump vs. NATO – a vojenská realita

Trump obviňuje NATO ze zbabělosti: Aliance nepodporovala boj proti „jaderně vyzbrojenému Íránu“, nyní si stěžuje na vysoké ceny ropy, ale nechce otevírat cestu „jednoduchými vojenskými manévry“.

Escobar částečně souhlasí – NATO je skutečně zbabělé – ale zdůrazňuje: Je nemožné vojensky dobýt zpět ulice.

Íránské pobřeží je poseto protilodními střelami; americké letadlové lodě již po íránských testovacích raketách uprchly do jižní části Indického oceánu.

Intervence by byla sebevražedná – „Zátoka sviní krát 1000“

Íránská strategie: „Velké zúžení“

Írán prosazuje strategii chirurgického vyčerpání, kterou Escobar popisuje jako „velké zúžení“: Cílem je strukturální paralýza Izraele prostřednictvím útoků na čtyři životně důležité orgány:

• Hydrologická asfyxie → Odsolovací zařízení
• Protokol o výpadku proudu → Elektrárna Rabin (střed elektrické sítě)
• Potravinové obléhání → Přístavy Haifa a Ašdod (85 % dovozu pšenice)
• Dekapitace energie → rafinerie v Haifě (již zasažené)

Hypersonická válka a „paradox obrany s nulovým součtem“

K tomuto účelu Írán používá hypersonické střely: Kheibar Shekan-4 a Fattah-2 (až Mach 16, cca 5,5 km/s).

To vytváří „paradox obrany s nulovým součtem“: Izrael utrácí miliony za neúspěšné pokusy o zachycení, zatímco Írán zasahuje cíle levně a přesně – často kazetovou municí (až 80 submunic na střelu).

Strategie je založena na ruských zkušenostech z Ukrajiny (koordinace salv dronů a raket) a čínském nepřetržitém satelitním průzkumu.

Sestřelení neviditelného letounu F-35 íránským termovizním systémem Majid znamená začátek technologicky vyspělé války v západní Asii.

Globální posun moci: USA jsou pod tlakem k akci

Escobar vidí Írán v naléhavé situaci pro USA: Každý krok situaci zhoršuje.

USA jsou čistým vývozcem plynu, ale nejvíce trpí spojenci jako Japonsko, Jižní Korea, Indie a Evropa.

Čína zůstává do značné míry nedotčena – díky ropovodům (Síla Sibiře, Myanmar), zásobám (alespoň čtyři měsíce) a diverzifikaci.

Severní Korea dokonce nabídla jadernou podporu v případě, že by byl Írán napaden jadernými zbraněmi.

Dlouhodobá válka místo rychlého vítězství

Navzdory ztrátám (vedoucím pracovníkům, velitelům) si Írán zachovává sebevědomí: Nejde o personalizaci ani rychlá vítězství, ale o dlouhodobé procesy.

Požadavek číslo jedna: Všechny americké vojenské základny ze západní Asie.

Dlouhá válka má za cíl ekonomicky a politicky oslabit nepřítele – zatímco Írán (izolovaný sankcemi) je méně závislý na globálním systému.

Závěr: Eskalace bez východiska

Trump sice upřednostňuje ekonomiku a chce rychlé řešení – ale Escobar varuje: Válka nemá strategii, je arogantní a vykolejená.

Eskalace by mohla během několika týdnů vést ke strukturální paralýze – nebo k zoufalému použití taktických jaderných zbraní Izraelem.

Svět čelí mega kolabujícímu globálnímu ekonomickému systému, jehož zlomové linie se právě teď stávají viditelnými v Perském zálivu.